Menu

Z černé barvy se stává klišé

Z černé barvy se stává klišé
foto: Saskia Vanderstichelen

V útulné lobby vyhlášeného pražského hotelu jsem se spolu s Marinou Feltovou potkal s belgickým choreografem a principálem skupiny Ultima Vez. Wim Vandekeybus do Prahy dorazil na pražské několikadenní hostování své novinky Speak low if you speak Love…

Marina Feltová: „Speak low if you speak Love“ je citací z Shakeaspearovy hry Mnoho povyku pro nic. Co pro vás tento verš znamená?
Co to znamená je možná těžké říct. Byl to spíš takový háček jak uchopit celou inscenaci, protože jsem věděl, že chci znovu prozkoumávat řekněme lásku a vztahym samozřejmě nikoliv jenom shakespearovským viděním nebo skrze sonety. Láska je něco všudypřítomného a na druhou stranu něco efemérního a nedotknutelného. Taky se líbí ten rozpor mezi tím, že láska může být něco duchovního a zároveň materiálního. Rozhodl jsem se, že udělám inscenaci vycházející z hudby, kde nebudeme nic vysvětlovat pomocí textu. Hudba má v sobě totiž něco nepřímého. Není jako literatura, kde někdo něco píše, čte a může racionálně pochopit. Takhle to má silný emociální dopad.

Martin Macháček: Z traileru i fotografií to ale vypadá, že láska pro vás není jen něco křehkého, ale temného a depresivního. 
Inscenace určitě není depresivní, je také vtipná. Možná to tak působí, ale můj úmysl byl jiný. Hlavy jsem do masek skrýval kvůli tajemství, aby se neobjevily hned. Mám dokonce pocit, že je lehčí než ostatní moje projekty. Je tam spousta tance a řekněme, že je to víc o vášni než o lásce.

MF: Speak low if you speak love se vztahuje k vašemu prvnímu slavnému dílu What the Body Does Not Remember. V něm šlo hlavně o fyzický aspekt lásky, v tomto případě spíš o emoce. Můžete inscenace srovnat?
Teď je to mnohem organičtější svět, který se mění. Tenkrát šlo spíš o jednotlivé scény. Pro mě je zajímavé přemýšlet o vztazích. Zároveň to ale není Čechov. Je to jiný druh práce. Moje poslední představení byla velmi divadelní. Bylo v nich hodně textu, pracoval jsem i s dětmi na scéně. Nyní jsem se chtěl vrátit víc k abstraktním pojmům. Takže v tomto ohledu se to váže k představení What the Body Does Not Remember, ale o osmadvacet let později.

MF: Vycházíte ale z klasických příběhů o lásce?
Ano, v podstatě předkládáme celou paletu příběhů. Je tam osm tanečníků, jedna zpěvačka a hudebník. S Maurem Pawlowským jsem už dříve spolupracoval, ale chtěla jsem mít taky ženský hlas. Přihlásila se nám spousta zpěvaček a nakonec jsme objevili Tutu, černou jihoafrickou ženu. Byl to přesně ten kontrast, který jsem potřeboval. Mauro tíhne víc k rock-and-rollu, ale to já nechtěl. Nechtěl jsem žádnou kapelu, ale jednotlivce. Jen Mauro, jeho kytara a zpěv. Jsou něco jako trubadúři. Samozřejmě jsem uvažoval o postavách, které jsou nějak spjaty s láskou, ale nejde o nějaké milostné příběhy. Jsou to v podstatě osamělí lidé. Třeba drakula nebo jeptišky. Odmítají lásku, nezajímá je, ale právě proto nás fascinují. Nechtěl jsem vyprávět jeden chronologický příběh, ale spíš představit různé obrazy, které vás nutí přemýšlet o tomto tématu.

MM: Takže tanec je pro vás stále velmi důležitý?
Ano, mám ho rád, přesto bude moje další inscenace spíš divadelní. Je to jako když filmař neustále produkující nové filmy chce vytvořit něco jiného a vyjít ze stereotypu. Jsou režiséři, kteří tanec používají stejným způsobem. Já se snažím pracovat pokaždé jinak a vybírám si i jiný tým lidí.

MF: Jakou roli hrají kostýmy? Máte muže oblečené do ženských šatů, ženy oblečené do mužských. Součástí představení je i nahota...
Věděl jsem, že chci udělat scénu, kde budou lidé tančit a všichni budou oblečeni jako ženy a potom další, kde budou všichni oblečeni jako muži. Role pohlaví se hodně změnila od dob, kdy jsem vytvořil první inscenaci. Zároveň je to i legrační, když vidíte vousatého chlapa, který je oblečen jako školačka. Vycházel jsem hodně z obrázků. Když jsem natáčel film v Maďarsku a Rumunsku, hodně jsem kreslil. Sice nejsem dobrý výtvarník, ale spoustu těch obrázků jsem využil pro různé scény v tomto představení. V jedné jsou všichni oblečení jako školačky. V této scéně jsem chtěl mít jenom bicí. Jako tambory v bitvě. Kromě toho jsem se chtěl prostřednictvím kostýmů zabývat i genderovými otázkami. Když budou všichni stejně oblečeni, nebudou se dělit na muže a ženy, nebudeme je tak vnímat. Dokonce, ani když půjde o milostný tanec. Sledujete jen skupiny tří a pěti postav. Je to velmi choreografické, taneční. A jenom s bubny.

MM: Velmi mě zaujalo, že pracujete s červenou barvou. Má nějakou speciální symboliku?
Vychází to z kubánských uniforem, kde mají dívky oblečené takové červené narůžovělé sukně. Podobné šaty nosí taky matky mého dítěte – možná to má osobní přesah. Při promýšlení scénografie jsem zároveň věděl, že chci co nejlehčí dekorace, a proto jsme použili hedvábí v oranžové, růžové a červené barvě. Ta je spojená právě s láskou, ale čistě červenou nepoužívám. Černou jsem na hedvábí nepoužíval, protože jsem chtěl, aby to bylo kýčovité. Když se na to pustí třeba žluté světlo je to až psychedelické. Navíc žijeme v divné době, protože když jsem jel do Lyonu vlakem, všichni v něm byli oblečení do černé. Mám pocit, že mladí lidé se nechtějí moc odlišovat. Před tím se právě každý řekl: Pojďme být odlišní, buďme hippies, punkáči nebo se vydělit střihem vlasů a vousů. Asi je to něco v hlavě. Mám totiž pocit, že všichni chtějí být mainstreamový. Z černé barvy se stává klišé. Na druhou stranu, když mluvíte o lásce je to něco osobního. Vy jste zamilovaní a zbytek světa na to kašle nebo trpíte a jedno  je mu to úplně stejně. Je to jako v antických tragédiích, které bych rád dělal. V plánu mám Odipa a Antigonu.

MM: Přiznám se, že to co jste říkal o černé mě velmi zaujalo.
Já osobně má nejraději modrou, ale s černou pracuji nejčastěji. Např. pro Japonce je to barva s největší hloubkou. Je také velmi kontrastní. Když se na ni objeví jenom červená skvrna, tak neuvěřitelně vystoupí.

MARINA FELTOVÁ A MARTIN MACHÁČEK

PŘIPOMEŇTE SI TAKÉ RECENZI EVY ORCÍGROVÉ ZDE.
ČÁSTI ROZHOVOR JSOU POUŽITY V REPORTÁŽÍCH OBOU AUTORŮ PRO ČESKÝ ROZHLAS VLTAVA A ČESKÝ ROZHLAS RADIO WAVE.

 

Login to post comments

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?