Menu

Jana Vrána lights the lights

Jana Vrána lights the lights
foto: archiv Tanec Praha

Performerka, ale také choreografka převážně sólových projektů Jana Vrána se ve své poslední inscenaci Black& White snaží definovat a vytyčit hranice genderu. Žádnou objevnou myšlenku ale nevysloví, spíš objasňuje věci, které jsou známé stejně odvěce jako celé hledání průsečíků v „mezipohlavním sporu“.

Inscenace Black & White má bombastický trailer - krátký film, „genderový horror" s pointou. Kdyby Jana Vrána zůstala pouze u něj, udělala by jako konceptualistka asi líp, protože ve verzi pro jeviště nakupila tolik klišé, že by ji snad vystačilo na několik dalších inscenací dopředu. Jako jediná vystupuje ve dvojroli, postupně se proměňuje z mužského alterega do sebe sama, vylézá jako motýl z kukly. Celý přerod jakoby se navíc odehrával v ciferníku nebo strojku metronomu, protože metamorfózu nepřetržitě doplňují téměř neměnné beaty Mike Trafika připomínající tikot srdce. Pravidelný tlukot rytmizuje také řadění všelijakých opozit chrlených dvěma hlasy. Právě slovní balast činí z inscenace ještě větší přehlídku naivity než například předešlý projekt Jany Vrány Resolution. Když do éteru zní se smrtelně vážnou dikcí slovní obraty jako: „always - never" a performerka se v křečích zmítá pod velkým neonovým křížem zavěšeným na stropě, je to více než úsměvné. Se symboly, se kterými obecně Vrána neobratně zachází, a objevili se například v Resolution, nepracuje nijak rafinovaně. Nezapojuje podvědomé významy symbolů, rozsvítí je jako bezpříznakové objekty na náměstí, ale každý je obejde, aniž se nad nimi zamýšlel. Jsou pouze efektní součástí show. Podobně pracuje s pohybovým slovníkem. Podle ní jsou muži mašiny cyklicky opakující naučené úkony, ženy trpícími oběťmi a nad vším se vznáší masivní kříž zřejmě připomínající nějakou němou božskou sílu. Nikdo netvrdí, že by to tak nemohlo být, přesto bez špetky odstupu celek, jak nedokáže plně artikulovat své postoje.

Kde se Jana Vrána nesoustředila na myšlenkové prohloubení chatrného obsahu, dala si záležet na formě. V Black & White má k dispozici vlastní stylistku i vynikající lightdesign Pavla Kotlíka. Navíc opustila tradiční schéma na hlediště a jeviště a prostor rozdělila jako při módní přehlídce. Dojem rampy ještě posílila rozsvícenými profily jako při vstup do nějaké třinácté komnaty vizážistického salonu.

Módní přehlídka je navíc přiléhavé pojmenování pro celou inscenaci - nejde o to, co se na molu ukazuje, ale kdo to prezentuje a jestli je u toho dostatečně "bombastický". Jana Vrána je jako „model/modelka určitě bombastická" , ale asi už ne tolik coby návrhář.

Black White 
Idea, režie a tanec: Jana Vrána
Hudba: Mike Trafik
Vokály: Martin Příhoda, Filip Konvalinka
Kostým a muah: Renee Vidourková
Light design: Pavel Kotlík
Světelný symbol + zvuk: Michal Sýkora
Foto vizuál: Petr Zbrojka
Grafický design: Jana Baladová
Kurátor projektu, produkce: Honza Malík

Martin Macháček

Editor internetové verze časopisu Taneční zóna. Absolvent Katedry divadelních studií FFMU v Brně, dlouhodobě spojený se studentskou platformou divadelní kritiky RozRazil online, redaktor Českého rozhlasu Wave, dlouholetý přispěvatel do Divadelních novin a festivalových zpravodajů (např. Divadelní Flora Olomouc) či jejich příležitostný vedoucí (např. OST-RA-VAR, Setkání/Encounter Brno). Zakladatel několika divadelních skupin (PuMoWo a MeNe KeKeL), která se řídí heslem: "Divadlo, které nic nedělá, nic nepokazí."

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?