Tanec a smrt
(zima 2009)
Smrt představuje poslední, definitivní proměnu těla, proto tímto tématem Taneční zóna završuje svůj ročník věnovaný zvláštním tělesným stavům a jejich metamorfózám. Vstupní esej Choreografie smrti aneb Jak se dělá smrt Niny Vangeli uvádí do kontextu dětské hry a slavné choreografické opusy. Očistnou psychosociální funkci středověkých dance macabres připomíná naše americká dopisovatelka Kate Mattingly. Jak souvisí Holbeinovy slavné dřevoryty s animovaným filmem, čtěte ve studii Petra Šourka — Lokomoce bez emoce aneb Kostlivé dějiny animovaného filmu. Mrtvý bod, známý pojem limón techniky, analyzuje ve svém článku Suspension — bardo tance Zuna Kozánková. Téma smrti nabídlo příležitost představit dvě u nás dosud neznámá jména: Julie Kočí zpracovala profil Gisele Vienne, francouzské režisérky, v jejíž tvorbě je smrt konstantním tématem. S italským divadelním extremistou uhranutým dílem Markýze de Sade Enricem Frattarolim vás seznámí Nina Vangeli v článku s podtitulem Nestoudnost smrti.
V několika textech připomeneme nedávno zesnulé taneční legendy — Pinu Bausch, Merce Cunninghama a Michaela Jacksona.
V bloku Hi — res se věnujeme divadlu Alfred ve dvoře, které, jak praví titulek jednoho z příspěvků, stojí na křižovatce.
V recenzích najdete jak domácí, tak zahraniční události. Snad nejslavnějšího flamenkového tanečníka současnosti — Israela Galvána a jeho poslední dílo O konci věcí vezdejších… Redux představuje Thomas Hahn; o oslavách 50. narozenin NDT informuje Marcela Benoniová a nové dílo významného japonského choreografa Saburo Teshigawary Posedlost — Jistý pes A analyzuje Nina Vangeli. Z domácích premiér např. komentujeme Small hour ago souboru 420PEOPLE, výsledek spolupráce Anny Polívkové a taneční skupiny VerTe — Případy doktora Toureta, novou premiéru Ioany Mony Popovici The Amnesic Days of Polar Nights… a další a další.
Ničeho se nebojte a čtěte Taneční zónu!