Volné sdružení profesionálních umělců DEKKADANCERS bylo založeno v roce 2009. U jeho zrodu stáli choreografové a tanečníci Viktor Konvalinka, Tomáš Rychetský a fotograf Pavel Hejný. Nejen o formování nové generace DEKKADANCERS, úskalích i radostech s ním spojených, ale i o přípravách inscenace Žena za kultem, jsem si povídala s Ondřejem Vinklátem, Štěpánem Pecharem a Markem Svobodníkem, choreografy, tanečníky a současnými vůdčími osobnostmi DEKKADANCERS.
O DEKKADANCERS je toho napsáno poměrně málo. Veškerá kritická reflexe končí rokem 2013. Čím je to způsobeno?
Ondřej Vinklát: My jsme totiž oficiálně jako nová tvůrčí generace v rámci DEKKA prozatím nic nevytvořili. Takže premiéra, která se uskuteční 28. prosince, je náš první společný počin.
Štěpán Pechar: Který považujeme za jakési oficiální oživení. Původní DEKKADANCERS přestali fungovat asi před rokem a půl hlavně z časových důvodů. Tam vznikla pauza a po ní jsme dostali od Viktora Konvalinky možnost je oživit.
Marek Svobodník: Všechno se teď teprve rozjíždí. Přes prázdniny jsme to začali řešit, udělali jsme promo video a nějakou novou image.
ŠP: Od té doby pracujeme na nové premiéře, která se jmenuje Žena za kultem. Je to inscenace pro patnáct tanečníků, tvorba šesti tvůrců — Ondry Vinkláta, Marka Svobodníka, Adama Sojky, Matěje Šusta, mě a Viktora Konvalinky, se kterým pořád na dálku spolupracujeme. Zůstává součástí vedení.
Vy jste v původních DEKKADANCERS působili už v minulosti, jak jste se k té spolupráci dostali?
OV: Nefungovali jsme s nimi v jednom souboru, ale účinkovali jsme v choreografiích Viktora Konvalinky a Toma Rychetského, které byly na repertoáru Bohemia Balet, kde jsme se Štěpánem působili. Spolu jsme pak vytvořili choreografii Přesně včas, která původně nebyla určená pro DEKKADANCERS, ale nakonec se Viktorovi tak líbila, že se ji pod jejich hlavičkou rozhodl uvést. A po ní nás přizvali k další spolupráci.
ŠP: S Ondrou jsme pak začali pracovat na vlastní tvorbě. Společně jsme vytvořili první tři choreografie a navázali jsme s Márou dalšími dvěma projekty.
MS: Já jsem byl v angažmá v Brně, pak v Praze a ještě než jsem tady začal působit, tak za mnou přišli s tím, že budou DEKKADANCERS otevírat sezónu 2012/2013. Nabídli mi, abych se jako tanečník podílel na představení Pakkáž, které se odehrávalo na piazzetě Národního divadla. Interpretoval jsem věci starší i premiérové. Třeba projekt Jirky Pokorného Černé mraky nepláčou.
DEKKADANCERS jsou tvořeni do velké míry z tanečníků baletu Národního divadla. Bývají tedy přirozeně s touto institucí často spojováni. Funguje skutečně nějaká spolupráce mezi DEKKADANCERS a Národním divadlem a pokud ano, tak jak ji vnímáte?
MS: Máme dobré podmínky a určitá záštita Národního divadla je pro nás dost významná.
ŠP: Poskytují nám prostor, což do jisté míry bereme jako samozřejmost, protože tam působíme. Jinak je pronájem zkušebních prostorů celkem drahý. V tomhle nám opravdu vycházejí vstříc.
MS: Nemáme ale čas ani prostor zkoušet přes den. Zkoušíme hlavně po večerech. I přesto se stane, že tam máme dohodnutou zkoušku, ale když přijde nějaká změna ze strany baletu, tak nás vyklidí.
OV: Ale nemůžeme si stěžovat. Dostali jsme možnost vyjednat si termín na Nové scéně a celkově je to myslím docela příjemná spolupráce.
MS: Na druhou stranu se od nás očekává naprosto profesionální přístup. Rozhodně nejsme žádná pozlátka.
Myslíte si, že to spojení může působit i jako reklama?
MS: To stoprocentně ano. Máme k dispozici jedny z nejlepších tanečníků. A značka Národní divadlo funguje úžasně. To se — v uvozovkách — prodává samo.
Existuje stálý soubor DEKKADANCERS?
MS: Původně fungovali jako otevřená skupina.
ŠP: Je to projektová company. Na každý projekt si vybírali lidi, a když s nimi byli spokojeni, tak s nimi spolupracovali častěji, až z toho vznikl, nějaký základ asi deseti lidí, kteří byli obsazeni v každém představení. A tak to je i teď.
Jak probíhá výběr tanečníků do Vašich choreografií?
ŠP: Jsme spolu denně a všichni se velmi dobře známe. Víme, jak se kdo projevuje jako tvůrce. Někteří lidi jsou výborní interpreti, někteří mají skvělé nápady, někteří jsou vtipní už jenom, když si stoupnou na jeviště. To je tak dobře poznáš, když jsi s nimi každý den, že ten výběr je jasný od začátku.
MS: Pak už záleží na tom, jestli ti lidi do toho půjdou s námi.
OV: Ta spolupráce stojí na dobré vůli jak ze strany těch tanečníků, tak nás. Protože my si nemůžeme dovolit jim platit měsíčně nějakou pevnou částku. Je to na domluvě a stojí to na kamarádství.
Žena za kultem bude inscenace komponovaná z několika tanečních kusů. Pracovali jste v rámci jednotlivých choreografií s dějovostí nebo spíš s myšlenkou a tématem?
OV: My jsme se dohodli na tom, že každý tvůrce bude mít svobodu v tom, co chce dělat, ale jednotícím tématem bude žena a každý ho zpracuje po svém.
ŠP: Když jsme to všechno vymýšleli, shodli jsme se na tom, že dáme dohromady celovečerní představení, které nebude mít děj svázaný nějakou linkou, ale pojící myšlenkou. Je to sedm kousků, které lze vnímat jako celek. Nejsou mezi nimi pauzy a spojuje je kult ženy. Já tam třeba děj daný nemám. Je to ale o ženě, o tvarech, o mých zkušenostech, o sexu a orgasmech, je to nažhavené. Je to o lidském teple, které každý potřebujeme, někdo víc, někdo míň, ale kdo to neokusí, tak podle mě nežil.
OV: Já jsem to postavil na vztahu mezi mužem a ženou. To jak se může formovat, co může přinášet, co brát. Chtěl jsem, aby to nepůsobilo jako děj, ale aby choreografie vytvářela dojem možného fungování vztahu. Jak se může pokazit, být fajn, být příjemný nebo nepříjemný.
ŠP: Další odstín té inscenace je pohled na ženu a mateřství. Není tam jenom žena ve vztahu k muži, žena vnímaná jako radost, smutek, láska nebo kořist adp., ale je tam i ta mateřská láska, a pohled na ženu jako na matku.
Měli DEKKADANCERS nějakou cílovou skupinu, na kterou chtěli primárně působit?
ŠP: Dařilo se jim působit na širokou veřejnost. Ano, zaměřovali se na mládež a vysokoškoláky, ale našla si k nim cestu i starší generace, kritici, odborníci i lidi, co nemají s divadlem vůbec nic společného. A my bychom chtěli jít stejným směrem.
OV: Teď začínáme. Nemůžeme mluvit za staré DEKKADANCERS. Jsme druhá generace a musí se to takhle vnímat. Snažíme se zachovat jejich duši i humor. Zároveň se tím nechceme omezovat, abychom nemuseli dbát na to, aby to bylo podobné.
ŠP: Lidi mají DEKKADANCERS rádi, protože je to čerstvá mladá energie, chuť realizovat nové nápady a vytvářet další choreografie. Je to z naší strany upřímná radost, která je potom cítit v tanci a přenáší se na diváky.
MS: A my doufáme, že obhájíme kvality, které DEKKADANCERS měli.
