It is time to be real

Insce­na­ce o (ne)svobodě, o gene­ra­ci Z, soci­ál­ních sítích, pohy­bu vše­ho dru­hu, jed­né vál­ce, o tom, co nás roz­dě­lu­je, ale mno­hem více o věcech, kte­ré nás spo­ju­jí. Ten pří­běh dnes zná celý svět a bez ohle­du na to, na kte­ré stra­ně bari­ká­dy sto­jí, se téměř kaž­dé­ho člo­vě­ka (trou­fám si říct nejen Evro­pa­na) sil­ně dotýká.


Boom vol. 2 je pokra­čo­vá­ním diva­del­ní­ho útva­ru, kte­rý vzni­kal z nut­nos­ti, z něče­ho, co na jaře roku 2022 vze­šlo z potře­by sdí­let výpo­vě­di jed­né gene­ra­ce artis­tů (tzv. Young Blo­od – uměl­ců od 14 do 32 let) a stu­den­tů Kyjev­ské aka­de­mie diva­del­ní­ho a cir­ku­so­vé­ho umě­ní. Na půdě praž­ských Jatek 78 našla ukra­jin­ská polo­vi­na tvůr­ců nejen bez­peč­né mís­to k živo­tu, ale také mož­nost tvo­řit, dál roz­ví­jet, v čem byli do té doby vycho­vá­vá­ni, tré­no­vá­ni, a co se sta­lo (mož­ná neče­ka­ně) tím nej­sil­něj­ším smys­lem jejich živo­ta. Doslo­va za něko­lik hodin sou­bor obo­ha­ce­ný o nové čle­ny nazkou­šel na prk­nech Jatek 78 Boom vol. 1

O půl roku poz­dě­ji pokra­čo­vá­ní Boom vol. 2. uchvá­ti­lo obe­cen­stvo na fes­ti­va­lu Frin­ge v Edinbur­ghu. Jeho čes­ká pre­mi­é­ra poté pro­běh­la 30. září.

Pro­blémy gene­ra­ce Z by vyda­ly na něko­lik vlast­ních insce­na­cí růz­ných žánrů. Není divu, že se v sou­vis­los­ti s Young Blo­od měly stát i původ­ním téma­tem insce­na­ce Boom. V sou­vis­los­ti s dopa­dy udá­los­tí, kte­ré zástup­ci této gene­ra­ce řeší na východ od hra­nic ČR, se ale v mých očích stá­vá o to pal­či­věj­ší. Tyto okol­nos­ti bezděč­ně utvo­ři­ly z jed­no­ho téma­tu mno­ho­vrs­tev­na­tý pří­běh o sou­čas­nos­ti. Svým způ­so­bem dra­ma­ti­zu­jí, rela­ti­vi­zu­jí i osla­vu­jí kaž­do­den­ní běž­nou ruti­nu a nabí­ze­jí mož­nost otá­čet s vlast­ní per­spek­ti­vou i úhlem, z něhož se dívá­me na svůj život.

Pova­žu­ji za nut­né říct, že Boom vol. 2 pri­már­ně netrau­ma­ti­zu­je, i když by se to nabízelo.

Vyprá­ví pří­běhy (zpo­čát­ku oby­čej­ných) ado­lescen­tů – jak na ně půso­bí soci­ál­ní sítě ros­tou­cí jako hou­by po deš­ti? Zají­ma­jí se jen sami o sebe a o svůj vzhled? Jsou chytří, hlou­pí, sebestřed­ní, povrch­ní, neza­jí­ma­ví, lhos­tej­ní nebo snad div­ní? Pod­ce­ňu­jí je gene­ra­ce jejich rodi­čů či nao­pak pře­ce­ňu­jí? Jsou fakt tak jiní než já a moji vrs­tev­ní­ci? Dost o tom pochy­bu­ji. Byť ne vždyc­ky rozu­mím vše­mu, co činí, zdrá­hám se coko­li hodnotit.

Skills neoje*š” a ani Boom by bez sku­teč­ných novo­cir­ku­so­vých doved­nos­tí nevzni­kl. Čtr­náct per­for­me­rů na jeviš­ti hole­šo­vic­kých Jatek roz­plé­tá šňů­ru svých talen­tů. V sedm­de­sá­ti minu­tách inter­pre­tu­jí své osob­ní pří­běhy skr­ze akro­ba­cii (na hrazdě, zemi, cyr whe­e­lu, ve vzdu­chu, na tyči i na šále), ale také skr­ze množ­ství simul­tán­ních akcí – žong­láž, herec­tví, lout­ko­he­rec­tví, prá­ci s mul­ti­mé­dii, hru na hudeb­ní nástroj i zpěv. Vyprá­ví o běž­ných i méně běž­ných situ­a­cích, kte­ré je v živo­tě potka­ly a v momen­tě, kdy by se divák už už chtěl dojmout, celý tenhle doják záměr­ně zci­zu­jí. Ať už pro­střed­nic­tvím nej­růz­něj­ších mobil­ních apli­ka­cí, pro­jek­ce, živé­ho vysí­lá­ní, klaun­ských výstu­pů, výstu­pů z rolí či komu­ni­ka­ce s divá­ky for­mou “bufe­tu”, kde se podá­vá chle­ba ve vajíč­ku. Tím vším ale po “brech­tov­sku” celé sdě­le­ní umoc­ňu­jí a dovo­lu­jí divá­kům zamýš­let se nad tím, co se před jejich oči­ma odehrává.

Boom v sobě nese mno­ho témat, ale tím nej­dů­le­ži­těj­ším je pro mě svo­bo­da. Zleh­ka omše­lé téma, kte­ré ale dle mého sou­du musí být dis­ku­to­vá­no zno­vu a zno­vu. Vzhle­dem k tomu, že ne pro všech­ny je tahle hod­no­ta samo­zřej­má, cen­ná a dostup­ná. Sta­la se mimo jiné také téma­tem posled­ních dese­ti minut insce­na­ce, kde reži­sér (Ros­ťa Novák ml.) nechá­vá vol­nou ruku samot­ným mla­dým tvůr­cům. Když o nás, tak naším jazy­kem. Závěr Boom vol 2. je syro­vou a prav­di­vou zpo­vě­dí nato­če­nou na jed­nu kame­ru. Neleh­kou odpo­vě­dí na otáz­ku – co je to svo­bo­da a co pro mě zna­me­ná. Pro kaž­dé­ho něco jiné­ho. Pro něko­ho odpo­věd­nost nabi­tá dřív, než zamýš­lel, pro něko­ho bez­pe­čí, pro něko­ho mož­nost nadech­nout se a být sám sebou. A čím je pro vás?

Neu­stá­le mě fas­ci­nu­je, jak vel­ké věci doká­že mezi lid­mi nasta­vit pros­tá a při­ro­ze­ná jina­kost. Mos­ty sice doká­že bořit, ale také sta­vět. A jeden tako­vý jsem vidě­la. Zpev­ně­ný pro­střed­nic­tvím spo­lu­prá­ce lidí, kte­ří se původ­ně vůbec nezna­li, neu­mě­li řeč toho dru­hé­ho, ale přes­to si rozu­mě­li. Pro­to­že chtě­li. Doká­za­li pro­je­vit pod­po­ru, náklon­nost, sou­cit, ale i radost a lás­ku k řemeslu a k sobě samot­ným. Skr­ze sdí­le­ní, kte­ré se vět­ši­nou neo­me­zu­je na jazyk a řeč, ale kte­ré v nás přes roz­dí­ly prou­dí navzdo­ry tomu, že pochá­zí­me odji­nud nebo tomu, že máme jiné zku­še­nos­ti a zna­los­ti. Díky obje­tí a (nejen umě­lec­ké) spo­lu­prá­ci a vzá­jem­né podpoře.

Foto: Lukáš Bíba

Hod­no­ty, kte­ré z Boom vol. 2 trys­ka­jí jsou vel­mi huma­nis­tic­ké a pro­sví­ta­jí napříč svě­tem i gene­ra­ce­mi. A těmi hod­no­ta­mi míním dis­ci­plí­nu, sku­teč­ný artis­tic­ký um, las­ka­vost, soli­da­ri­tu, důvě­ru a nadě­ji. Z nich se na poli toho­to fyzic­ké­ho diva­dla rodí kre­a­ti­vi­ta i pro­pra­co­va­ný umě­lec­ký tvar.

A já se na závěr, schvál­ně bez kon­tex­tu, ptám: Co je dnes vět­ším hrdin­stvím? Osed­lat si med­vě­da nebo si stoup­nout na jeh­ly a ovlád­nout par­ket v ryt­mu Beyoncé?

Boom vol. 2.
Kon­cept a režie: Ros­ti­slav Novák ml.
Scé­no­gra­fie: Pav­la Kama­no­vá
Cho­re­o­gra­fie: Tho­mas Steyaert
Hud­ba: Igor Oche­pov­sky
Inter­pre­ta­ce: Young Blo­od & stu­den­ti Kyjev­ské aka­de­mie diva­del­ní­ho a cir­ku­so­vé­ho umě­ní
Čes­ká pre­mi­é­ra 30. 9. 2022 Jat­ka 78

Publikováno
V rubrikách Recenze

Od Veronika Hrabalová

Absolvovala divadelní vědu na Filozofické fakultě MUNI. Léta byla členkou divadla BLIC a později Kočovné filosofické divadelní společnosti. Aktivně se účastní divadelních, pohybových a tanečních festivalů (OST-RA-VAR, Teatrum Kuks, Korespondance, Tanec Praha, Bazaar aj.). Prošla seminářem bolywoodského a indického tance Venduly Uhýrkové, pohybovým seminářem Martina Packa, Taneční dílnou Michala Záhory, workshopem Moje tělo s Martinem Talagou a jeho projektem SOMA a neustále se snaží zdokonalovat na contemporary dance classes Dagmar Voudouragkaki.