Balet Národního divadla spojil síly s Korejským národním baletem (KNB) a v letošním roce společně nastudovaly dílo Jiřího Kyliána. Propojení odlišných kultur prostřednictvím baletních pohybů dalo nový rozměr komponovanému večeru Kylián – Mosty času. Ty se nyní klenou od Zapomenuté země (v nastudování KNB) k české premiéře Gods and dogs (Balet Národního divadla titul v celosvětové premiéře uvedl v září v Soulském centru umění během svého hostování v Jižní Koreji) a tuzemskému publiku již známé Petit Mort a Sechs Tänze. Plastický kompilát 4 choreografií pojednává o povaze závažných lidských témat, vyznění celku však nepůsobí nikterak beznadějně. Sice se dotýkáme brutality, strachu, nemoci či smrti, z bezpečí zdobených lóží Zlaté kapličky i Kyliánova pojetí ale můžeme přihlížet obrazu světa, který ve výsledku není tak zlý.
Krajinou paměti
Vztah ničivé síly a životadárného principu je podroben zájmu v úvodní Zapomenuté zemi. Benjamin Britten, na jehož Sinfonia da Requiem, opus 20, je choreografie vystavěna, se narodil v oblasti východní Anglie. Její pobřeží zaplavuje stoupající mořská hladina. Představa břehů mizících ve vlnách, země podrobené neustálým změnám pod tíhou otisků generací, lidské nedbalosti i rozmarů přírody, ale i krajiny vyplouvající v našich snech se společně s obrazem Alfa a Omega Edvarda Muncha stala Kyliánovou ústřední inspirací. V esteticky dokonalé interpretaci KND jako by soubor přistoupil na to, že kvalita v dualitě úzkost-radost v zásadě neexistuje. Představa oné síly je zbarvená do nevinně bílé pěny; to až v kontaktu s dalším elementem vytváří příběh, který může mít různé konce.
Obdobně jako je klíčem rovnováhy večera komponovaného z nadčasových choreografií vzájemná soudržnost (připomeňme, že Zapomenutá země byla ve světové premiéře uvedena už před 38 lety, nejmladší titul Gods and Dogs před 11 lety), vystupuje s odstupem z autorského záměru apel na základní nutnost lidstva držet pospolu.
Prospěšné bláznovství, zničující šílenství
Další tvůrcovou pobídkou směrem k vnímavému publiku je pokusit se v kritické reflexi nahlédnout normy, které definují hranici mezi normalitou a šílenstvím. Součástí upraveného večera Kyliánových choreografií je v Česku premiérově uvedené dílo Gods and Dogs, které vzniklo v roce 2008 na hudbu Dirka Haubricha a Ludwiga van Beethovena. Titulek baletu, který se v angličtině zrcadlí („god – dog”), má dle Kyliána připomínat symetrickou inkoustovou skvrnu – v psychologii využívaný Rorschachův test, který reflektuje projekci myšlenkových pochodů na neurčité objekty. Centrem pozornosti je úvaha o kondici – Kyliánova fascinace hraniční linií, která vymezuje normalitu a abnormalitu, a to v rovině fyzické i psychické. Jak choreograf dovysvětluje v programu, právě tanečníci a tanečnice působí v množině umělců tělesně i mentálně „nejzdravěji.” Tělesnému i emocionálnímu zranění jsou přitom mnohem více vystavováni, neboť uměleckým dílem jsou v jejich případě vlastní těla. Kyliána k úvaze o formování společenského konsenzu, který dělí bláznovství na prospěšné a zničující, přivedla banální příhoda. Znepokojující sebezpyt údajně spustila otázka „jsi zdráv?” dávné známé, se kterou se setkal po padesáti letech.
Právě za posledních padesát let vytvořil choreograf, který posunul hranice svého oboru v celosvětovém měřítku (letos v březnu byl Kylián jako první choreograf jmenován členem prestižní Académie des beaux-arts; právě kvůli Kyliánovi byla navíc zřízena nová kategorie choreografie) více než stovku baletních titulů a dalších rozmanitých projektů.
Postmoderní převozník
Genialita Mostů času je s lehkostí rámována postmoderním vnímáním, kdy čas je spíš než fyzickou realitou sociálním konstruktem.
Pomíjivost, v Petite Mort ztvárněná muži, kteří zprudka šermují kordy, aby dokázali svou sílu a moc, a nemotornými černými torzy, odkazuje k jednoduchému závěru – nejspolehlivějším společníkem, který nás od počátku až do konce našeho bytí provází, je smrt. Přesto prchlivé momenty vytváří paměť, které se nelze jen tak zbavit. Nánosy zážitků se postupem času stávají naší součástí.
Prozření, že „život není nic víc než maškaráda či generální zkouška na něco hlubšího a mnohem smysluplnějšího,” Kyliánovy parafráze teze Amadea Mozarta, jehož „čas na zemi byl žalostně krátký,” je kostrou Šesti tanců, závěrečné choreografie vystavěné obdobně jako předchozí Petite Mort na Mozartových volných větách. Zvolený „humorný” pohybový slovník nejenže naplňuje Kyliánův postřeh, že „žádného pokroku nelze dosáhnout bez pomoci zdravé dávky bláznovství,” zpřítomňuje zároveň břeh pod vlastníma nohama a nechává nás v úžasu obdivovat na širém moři se pohupující plachetnici Kyliánovy představivosti.
Kylián – Mosty času
Forgotten Land
Choreografie: Jiří Kylián
Hudba: Benjamin Britten
Scéna a kostýmy: John F. Macfarlane
Světelný design: Hans-Joachim Haas
Re-design: Kees Tjebbes
Světová premiéra: 4.4.1981 Stuttgarter Ballet
Gods and Dogs
Choreografie: Jiří Kylián
Hudba: Dirk Haubirch, Ludwig van Beethoven, koncept Jiří Kylián
Scéna: Jiří Kylián
Kostýmy: Joke Visser
Světelný design: Kees Tjebbes
Projekce: Dag Johan Haugerud, Cecile Semec
Video: Jakub Larva, Lunchmeat Studio
Světová premiéra: 13.1.2008 Nederlands Dans Theater
Petite Mort
Choreografie: Jiří Kylián
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart
Kostýmy: Joke Visser
Světelný design: Joop Caboort, koncept Jiří Kylián
Světová premiéra: 23.8.1991 Nederlands Dans Theater
Sechs Tänze
Choreografie: Jiří Kylián
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart
Světelný design: Joop Caboort, koncept Jiří Kylián
Světová premiéra: 14.10.1986 Nederlands Dans Theater
