Preambulum – slavnostní předmluva ke dvacáté Divadelní Floře

foto: archiv festivalu Divadelní Flora

Olo­mouc­kou Diva­del­ní Flo­ru zahá­ji­lo v sobo­tu 13. 5. před­sta­ve­ní Pre­am­bu­lum nor­ské cho­re­o­gra­f­ky Ingun Bjorn­sga­ard v Morav­ském diva­dle. Pre­am­bu­lum bychom moh­li pře­lo­žit jako před­mlu­va.  V tom­to pří­pa­dě se také jed­na­lo o úvod k násle­du­jí­cím deví­ti nabi­tým dním dva­cá­té­ho roč­ní­ku fes­ti­va­lu, kte­rý si urči­tě nenech­te ujít.

Letoš­ní jubi­lej­ní Flo­ra nabí­zí taneč­ním fanouškům oprav­du pes­t­rý výběr. Mezi domá­cí­mi taneč­ní­mi kusy se v pro­gra­mu obje­vu­je i řada zahra­nič­ních. Dra­ma­tur­go­vé fes­ti­va­lu na jed­né stra­ně kon­ti­nu­ál­ně pra­cu­jí se země­mi vyše­hrad­ské čtyř­ky. Letos díky nor­ským fon­dům, kte­ré pod­po­ři­li fes­ti­val a navá­zá­ní kon­tak­tů se skan­di­náv­ský­mi země­mi, při­ve­zl fes­ti­val i něko­lik cho­re­o­gra­fií ze seve­ru. Pre­am­bu­lum může být jejich příkladem.

Chlad se vás dotkne hned, když se na scé­ně roz­sví­tí tlu­me­né svět­lo a postup­ně se na ní začnou obje­vo­vat čty­ři taneč­ni­ce a tři taneč­ní­ci. V pro­sto­ru ohra­ni­če­ném stě­na­mi z dře­vě­ných latí je vol­ně roz­mís­tě­no něko­lik židlí, kte­ré bys­te moh­li najít v kata­lo­gu něja­ké sever­ské designo­vé znač­ky. Dív­ky tan­čí ve svět­lých sub­til­ních šatech odstí­nů bílé, kré­mo­vé, světloun­ce žlu­té, šedé bar­vy, kte­ré půso­bí jed­no­du­še sko­ro jako noč­ní košil­ky, záro­veň však pře­kva­pí rafi­no­va­ným detai­lem, se kte­rým by si neza­dal žád­ný šikov­ný mód­ní návr­hář. Tako­vá je i cho­re­o­gra­fie a este­ti­ka Ingun Bjorn­sga­ard – v něčem vel­mi při­ro­ze­ná a záro­veň v pohy­bo­vých vari­a­cích a vzor­cích nápa­di­tá a propracovaná.

Čty­ři taneč­ni­ce se za zvu­ků (staré­ho) kla­ví­ru zmí­ta­jí či plu­jí v pro­sto­ru, vzpí­na­jí paže k nebi. Dlou­hé roz­puš­tě­né vla­sy jim splý­va­jí přes tvář. Mohou být poe­tic­ký­mi vílí­mi bytost­mi ane­bo nao­pak děsi­vý­mi duše­mi zemře­lých. Ten­to pro­ti­klad se pro­je­vu­je v mno­ha aspek­tech insce­na­ce. Ele­gan­ce stří­dá hru­bost, leh­kost se mění v neo­hra­ba­nost, žen­ská křeh­kost ve zví­ře­cí pohy­by. Jem­ná dív­ka napří­klad zve­dá těž­ký dře­vě­ný trám, zame­tá s ním, pocho­du­je s ním na rame­ni. Taneč­ní­ci vysko­čí ener­gic­ky do výš­ky a násled­ně spad­nou na zem jako kus masa. Dva muži, kte­ří sou­pe­ří o jed­nu dív­ku, se oko­lo ní dyna­mic­ky točí a v rám­ci milost­ných námluv jí plác­nou do rozkroku.

Neu­stá­lé změ­ny jsou zne­po­ko­ju­jí­cí. Netu­ší­me, co se vlast­ně v těchhle bytos­tech skrý­vá a jaký je jejich pří­běh. Stej­ně neklid­ná je i sou­čas­ná kla­vír­ní hud­ba Henri­ka Hell­stei­na. Výse­ky souzvu­ků bez jas­ných pra­vi­del zne­na­dá­ní začí­na­jí a kon­čí a zase se vrací.

Dílo má v sobě odstín dry­áč­nic­ké fyzič­nos­ti tako­vé jakou vyu­ží­vá napří­klad Ulti­ma Vez, kap­ku sno­vé fil­mo­vé atmo­sfé­ry, kte­rou zná­me od sku­pi­ny Pee­ping Tom a někte­ré obra­zy mohou aso­ci­o­vat som­nam­bul­ní taneč­ni­ce legen­dár­ní cho­re­o­gra­fie Café Müller Piny Bausch. Cho­re­o­gra­fic­ký slov­ník je nepřed­ví­da­tel­ný. Cho­re­o­gra­f­ka se nebo­jí ply­nu­lé vaz­by kdy­ko­li pře­ru­šit nebo zbo­řit, pohy­by náh­le zasta­vit, krás­né ply­nu­tí těla zoš­k­li­vit, nechat je ztvrd­nout. Ve stov­kách drob­ných zvra­tů se ale tok díla v jeden moment stá­vá mono­tón­ním a hud­ba v tom­to smě­ru nepo­má­há. Negra­du­je, neak­cen­tu­je pohyb a zůstá­vá v jed­né podo­bě atmo­sfé­ry. Ta je na jed­nu stra­nu kon­cen­t­ro­va­ná, své­byt­ná a zapa­ma­to­va­tel­ná, po chví­li vás však může i una­vit. Pre­am­bu­lum bylo pro Flo­ru kva­lit­ním star­tem, niko­li však nato­lik strhujícím.

Vel­kou při­da­nou hod­no­tou Diva­del­ní Flo­ry je pak mož­nost setkat se s cho­re­o­gra­fy i s inter­pre­ty pre­zen­to­va­ných děl osob­ně. V sobot­ní dopo­led­ne fes­ti­val pořá­dal workshop se dvě­ma taneč­ni­ce­mi ze sou­bo­ru Ingun Bjorn­sga­ard Pro­sjekt — Mari­an­ne Hau­g­liCatha­ri­nou Vehre Gress­li­en. Vel­mi cit­li­vě vysta­ve­ná dvou­a­půl­ho­di­no­vá taneč­ní lek­ce pro všech­ny úrov­ně taneč­ní­ků i neta­neč­ní­ků kom­bi­no­va­la kre­a­tiv­ní warm-up s impro­vi­za­ce­mi a s nacvi­če­ním vaz­by z nově při­pra­vo­va­né­ho díla. Sym­pa­tic­ké lek­tor­ky byly žen­sky intu­i­tiv­ní. Moti­vo­va­ly účast­ni­ce worksho­pu ke kre­a­tiv­ní­mu osob­ní­mu vyjá­d­ře­ní. Na zákla­dě jed­no­du­chých úko­lů a vizu­a­li­za­cí moh­ly dív­ky samo­stat­ně a svo­bod­ně tvo­řit. Moh­ly si tak vyzkou­šet způ­sob tvor­by, tak jak fun­gu­je v cho­re­o­gra­fic­kém svě­te Ingun Bjornsgaard.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Od Markéta Faustová

Redaktorka webu a časopisu Taneční zóna. Absolvovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově. K tanci má blízko nejen teoreticky – intenzivně navštěvuje různé tanečník kurzy a workshopy a také působila jako manažerka s Vertedance Company. Pracuje jako PR manažerka kulturních projektů v agentuře 2media.cz. Vede hodiny flow jógy.