Invence v zajetých kolejích

Ze své­ho nedáv­né­ho poby­tu v Lon­dýně si při­vez­la naše kore­spon­dent­ka Šár­ka Švá­bo­vá mno­ho dojmů.  A pro­to­že je její  spe­ci­a­li­za­cí mimic­ké diva­dlo, navští­vi­la i něko­lik diva­del, kte­ré ten­to žánr v měs­tě nad Temží pre­zen­tu­jí.  Co vidě­la ten­to­krát? Muže v pyžamech!

Ame­ric­ké kome­di­ál­ní duo, kte­ré si říká The Paja­ma Men, není na brit­ské scé­ně žád­ným nováč­kem. Kaž­do­roč­ně vypro­dá Frin­ge fes­ti­val v Edinbur­gu a pra­vi­del­ně se vra­cí i do Lon­dý­na, kde na pod­zim před­sta­vi­lo v Arts The­a­t­re svou novou insce­na­ci Just The Two Of Each Of Us. Dvo­ji­ce se v ní při­dr­že­la svých osvěd­če­ných recep­tů zalo­že­ných (jak už název napo­ví­dá) na mul­tipli­ka­ci rolí.

She­no­ah Allen a Mark Cha­vez se sezná­mi­li na stře­ní ško­le roku 1993. Teh­dy si pyža­mo­vý mun­d­úr patr­ně šet­ři­li jen pro sou­kro­mé lož­ni­co­vé „výstu­py“. Tepr­ve v posled­ním dese­ti­le­tí ho ve svých surre­a­lis­tic­kých ske­čích pro­sla­vi­li po ang­lo­fon­ním svě­tě, kte­rý je odmě­nil mno­ha kre­di­ty (mimo jiné nej­pres­tiž­něj­ší aus­tral­skou cenou za kome­dii, Bar­ry Award, na Mel­bourn­ském mezi­ná­rod­ním fes­ti­va­lu kome­die v roce 2009).

 

Nála­do­vý pod­kres živé hry na klá­ve­sy a dvě více­ú­če­lo­vé židle tvo­ří sta­bil­ní pre­re­kvi­zi­tu (nezbyt­ný před­po­klad) pro vizu­a­li­za­ci před­vá­dě­né­ho. Osta­tek leží na bed­rech mimic­ké­ho umu per­for­me­rů. Ver­bál­ní slož­ka čer­pá humor z chytla­vých hlá­šek i obno­še­ných slo­ga­nů, ale tepr­ve v sym­bi­óze s fyzic­kým jed­ná­ním dorůs­tá výšin mis­trov­ských gagů.

Fyzic­kým jed­ná­ním nemám na mys­li vybrou­še­nou pohy­bo­vou ekvi­lib­ris­ti­ku. Těžiš­tě humo­ru tkví ve výra­zo­vé pes­t­ros­ti autor­ské dvo­ji­ce, kle­nou­cí se od expre­si­vi­ty obli­čejo­vé mimi­ky přes růz­no­ro­dost hla­so­vých poloh po jem­né odstí­ně­ní ges­tic­ké řeči, kte­rá dává ožít širo­ké pale­tě zosob­ňo­va­ných kuri­óz­ních cha­rak­te­rů a nezříd­ka i předmětů.

Asurd­ní sklá­dan­ku drží již tra­dič­ně pohro­ma­dě zbě­si­lé tem­po pře­sko­ků z rolí a per­spek­tiv a divá­ci se až v závě­ru zori­en­tu­jí v záměr­ně pře­kom­bi­no­va­né záplet­ce, jejíž tvar i obsah inspi­ru­jí nale­ziš­tě popu­lár­ní kul­tu­ry. Ve hře Just the Two of Each of Us se pro­tí­ná mýtus se sou­čas­nos­tí, ces­ta za nesmr­tel­nos­tí krá­le Mar­ka I. (Jedi­né­ho) a jeho slu­hy Leo­pol­da s kra­to­chví­lí návštěv­ní­ků stře­do­vě­ké­ho zábav­ní­ho pod­ni­ku pro rodiny.

Mno­ho­vrs­tev­na­té vyprá­vě­ní pohá­ní kupře­du růz­no­ro­dá smě­si­ce šťav­na­tých kari­ka­tur, kte­ré sice nemo­hou nenést ozvu­ky dří­věj­ších kre­a­cí, přes­to jsou vždy čer­stvou ingre­di­en­cí, vna­dič­kou celé­ho pokr­mu. Ten­to­krát se jed­nou z nej­zda­ři­lej­ších sta­la posta­va muže, pro nějž bylo vše v živo­tě pří­liš snad­né. Sati­ric­ký­mi stá­li­ce­mi zůstá­va­jí pak moti­vy meta­mor­fó­zy a krva­vých žní (zde dílem vše­žra­vé bes­tie mini­ma­lis­tic­ky zpo­do­be­né hrou prs­tů na zádech). Tím kome­die žánro­vě infil­tru­je domé­nu horo­ru a sci-fi.

Přes­to­že je scé­nář zafi­xo­ván, inter­pre­ti se čas­to „odbou­ra­jí“ a impro­vi­za­cí rozko­ša­tí slib­né obra­zy. Hlav­ním kri­té­ri­em úspě­chu je potom ino­va­ce výra­zo­vých pro­střed­ků, kte­ré se mohou dokon­ce samy stát před­mě­tem iro­nie. Ve svém nej­no­věj­ším poči­nu tak „pyža­má­ci“ zakom­po­nu­jí ote­vře­nou hru se svou tech­ni­kou do scé­ny demon­stru­jí­cí nasa­zo­vá­ní, resp. sun­da­vá­ní  pro­te­tic­ké) ruky… 

Paja­ma Men posbí­ra­li v insce­na­ci Just The Two Of Each Of Us nový mate­ri­ál, aby ho vměst­na­li do sta­ré for­my, kte­rá je sice ori­gi­nál­ním logem autor­ské dvo­ji­ce, ale také se nevy­hnu­tel­ně opo­tře­bo­vá­vá. Skvě­lá sou­hra, inte­li­gent­ní nápa­dy a prů­zrač­né pozo­ro­va­cí schop­nos­ti zůsta­va­jí však devi­zou jejich, dnes už kla­sic­ké, tvorby.