Nekřič, když vyznáváš lásku

foto: Danny Willems

Vlám­ský sou­bor Ulti­ma Vez uve­de na pozvá­ní Diva­dla Archa v Pra­ze svo­ji novou insce­na­ci Spe­ak low if you spe­ak love… Wim Van­de­key­bus v této novin­ce před­klá­dá mis­tr­nou ana­lý­zu nej­sil­něj­ší­ho citu, kte­rý však může mít destruk­tiv­ní účin­ky, lás­ky. Toto téma je ucho­pe­no skr­ze kla­sic­ké pří­běhy, kte­ré se také sta­ly inspi­ra­cí pís­ní hudeb­ní­ka Mau­ra Pawlowské­ho v podá­ní cha­risma­tic­ké jiho­af­ric­ké zpě­vač­ky Tutu Puo­a­ne. Tam, kde je obtíž­né o lás­ce hovo­řit s pomo­cí slov, pro­mlou­vá Ulti­ma Vez skr­ze fyzic­ky výraz­ný tanec a pod­ma­ni­vou hudbu.

INSCENACI MŮŽETE VIDĚT 11. — 14. ÚNORA 2016.

foto: Danny Willems

Pod­le cho­re­o­gra­fa a zakla­da­te­le sou­bo­ru Wima Van­de­key­buse se svým nej­no­věj­ším před­sta­ve­ním, kte­ré mělo pre­mi­é­ru loni v čer­ven­ci, vra­cí k počát­kům sou­bo­ru. Ten v letoš­ním roce osla­ví 30 let své­ho půso­be­ní. Na roz­díl od své­ho str­hu­jí­cí­ho debu­tu, pře­lo­mo­vé cho­re­o­gra­fie What the Body Does Not Remem­ber (Co si tělo nepa­ma­tu­je) z roku 1987, hle­dí Spe­ak low if you spe­ak love… na emo­ci­o­nál­ní strán­ku lás­ky. Van­de­key­bus tvr­dí, že před­sta­ve­ní nechce dávat návod, jak pocho­pit, co to lás­ka je. „Ne, lás­ka není sro­zu­mi­tel­ná. Člo­věk jí dává význam a při­su­zu­je jí jas­né kono­ta­ce. My se zabý­vá­me pozná­vá­ním a emo­ci­o­na­li­tou“, říká cho­re­o­graf. Pod­le Van­de­key­buse je ten­to pro­jekt o tom, co lás­ka všech­no pod­ně­cu­je a co je s ní spo­je­no. A to ve smys­lu řec­ké tragé­die, v níž je i spous­ta váš­ně a žalu. Van­de­key­bus neu­stá­vá ve svém hle­dá­ní nové lid­ské men­ta­li­ty, kte­rou hně­te z emo­cí, výbuš­né ener­gie a kon­t­ro­lo­va­né­ho cha­o­su. Před­sta­ve­ní dopro­vá­zí živá hud­ba Mau­ra Pawlowské­ho a zpěv cha­risma­tic­ké jiho­af­ric­ké zpě­vač­ky Tuty Puo­a­ne. Mau­ro Pawlowski svým hudeb­ním dopro­vo­dem zazá­řil již v cho­re­o­gra­fii nie­u­w­Z­wart.

foto: Danny Willems

Ulti­ma Vez v Arše pra­vi­del­ně hos­tu­je od roku 1995, od té doby mají čeští divá­ci mož­nost sle­do­vat tvor­bu jed­no­ho z nej­vý­znam­něj­ších svě­to­vých cho­re­o­gra­fů i jeho uva­žo­vá­ní o sou­čas­ném tan­ci. Van­de­key­bus zalo­žil sou­bor v roce 1986. Jeho tvor­ba je cha­rak­te­ris­tic­ká radi­kál­ním pohy­bo­vým diva­dlem plným kon­fron­ta­cí, výbuš­nos­ti, emo­cí a ener­gie, jehož hna­cím moto­rem je kon­flikt, síla, instinkt, vášeň, „ima­gi­nár­ní kata­stro­fa“ a roz­por mezi při­taž­li­vos­tí a odta­ži­tos­tí. V jeho před­sta­ve­ních se pro­lí­na­jí tanec, hud­ba, diva­dlo, pro­jek­ce, hud­ba a svět­lo v jeden celek, pokaž­dé však v jiné podo­bě. To umož­ňu­jí i čet­né spo­lu­prá­ce s řadou per­for­me­rů a tvůr­ců napříč žán­ry. Význam­nou roli v pro­jek­tech Ulti­my Vez hra­je autor­ská hud­ba a zvu­ko­vý dopro­vod, kte­rou v minu­los­ti k cho­re­o­gra­fi­ím vytvo­ři­li Peter Ver­meer­sch, Thi­er­ry De Mey, David Byr­ne, Marc Ribot, Eave­sdrop­per, David Euge­ne Edwards, Daan, Arno, Cha­ro Cal­vo, Mau­ro Pawlowski, Roland Van Cam­pe­nhout nebo Elko Bli­jweert. V loň­ském roce uve­dl Van­de­key­bus pre­mi­é­ru své­ho prv­ní­ho celo­ve­čer­ní­ho fil­mu Gallo­ping Mind s Jer­ry Kil­lic­kem v jed­né z hlav­ních rolí.

Vstu­pen­ky 390,- / stu­den­ti 190,-

Uži­teč­né odka­zy:
https://www.facebook.com/events/1516743018653102/
www.ultimavez.com
www.archatheatre.cz