Každoroční rozhodování o grantech, ať už na Ministerstvu kultury ČR nebo na Magistrátu hl. m. Prahy, je často klíčové pro existenci tanečních projektů.
Jako člen ministerské grantové komise jsem několikrát nahlédl do frustrujícího jednání o podpoře projektů, kdy obvykle žádosti několikanásobně převyšují objem rozdělovaných finančních prostředků. Jsem vázán mlčenlivostí, a tak nemohu podrobně komentovat rozhodovací proces. Přesto si dovolím napsat, že za léta, kdy grantová podpora na Ministerstvu kultury funguje, zaznamenala výrazný kvalitativní posun. Dnes jsou jasně vydefinovaná kritéria, podle nichž se projekty hodnotí, komise je složitě sestavována tak, aby zahrnovala specialisty na různé podoby tance a příbuzných oborů, aby v ní byli zástupci klíčových oborových sdružení, aby byla genderově vyvážená, aby nebyla pragocentrická apod. Dbá se, aby o projektech nerozhodovali ti, kteří jsou v konfliktu zájmů. Mám dokonce pocit, že se při jednáních nejen argumentuje, ale i argumentům naslouchá. Jistě, někteří mohou namítnout, že k ideálu to má stále ještě daleko, ale vzpomeňme na situaci před více než deseti lety, kdy se o tanci rozhodovalo v rámci okruhu divadlo. Specialistů na tanec byla v divadelní komisi menšina, což mohlo vést k ne úplně spravedlivému posuzování tanečních projektů.
Ale posuňme tuto úvahu do obecnější roviny. Plynou na tanec z Ministerstva kultury opravdu adekvátní finanční prostředky, srovnáme-li je s podporou jiných oblastí umění, např. s divadlem, klasickou a alternativní hudbou, výtvarným uměním? Jak onu spravedlnost posuzovat?
Věcný pohled
Pokusil jsem se porovnat grantovou podporu jednotlivých uměleckých oblastí. Podkladem mi byly výsledky letošních dotačních řízení, které jsou zveřejněny na webových stránkách Ministerstva kultury. Úskalí při interpretaci výsledků je mnoho, neboť jsou problematické už samotné podklady. Klasické granty nejsou jediným zdrojem podpory uměleckých projektů ze strany Ministerstva kultury. Připomeňme např. Program státní podpory profesionálních divadel, orchestrů a sborů, který financuje městská divadla a uvedené hudební subjekty, tedy příspěvkovky měst a obcí. Rovněž není optimální porovnávat rozpočty projektů bez podrobné analýzy, z níž by vyplynulo, kde je rozpočet přiměřený a kde naopak v některých položkách nebo celkově nadsazený. Při vědomí všech těchto „ale“ jsem se pustil do srovnávání. Jako hlavní kritérium jsem zvolil celkový počet požadovaných prostředků u projednaných projektů v jednotlivých uměleckých oborech a míru jejich uspokojení. S vědomím, že ne vždy srovnávám srovnatelné, mi tento postup přišel jako nejvhodnější pro určení míry uspokojení potřeb jednotlivých uměleckých oborů.
Letos bylo v tanci podpořeno 63 % projednaných projektů. Obdobný podíl projektů byl podpořen v klasické hudbě (63 %) a ve výtvarném umění (62 %). V hudbě alternativní bylo podpořeno 73 % projektů a v divadle, zřejmě kvůli zvolení přísnějších hodnotících kritérií, jen 46 % projektů. Podle tohoto srovnání by se mohlo zdát, že tanec je na tom průměrně. Jenže podívejme se na podíl rozdělované částky k celkové požadované částce u projednaných projektů. V tanci je to necelých 30 %, ve výtvarném umění 34,3 %, divadle 34,4 %, alternativní hudbě 37,5 % a v klasické hudbě dokonce 42,5 %. Letos se v tanci rozdělovalo 13 900 000 Kč. Je tato částka proporční vůči jiným uměleckým oborům? Udělal jsem si jednoduchý výpočet, kdy jsem hypoteticky rozdělil 132 700 000 Kč (celková částka, která šla na granty pro tanec, divadlo, hudbu klasickou a alternativní a výtvarné umění) tak, aby ve všech uměleckých oborech byly projednávané projekty uspokojeny stejnou měrou, v tomto případě, aby na každý obor šly prostředky, které budou odpovídat 36,2 % požadované částky u projednávaných projektů. Při tomto postupu rozdělování peněz do jednotlivých uměleckých oborů by se v tanci rozdělovalo bezmála o 3 mil. Kč více. Při tomto systému by profitovalo také výtvarné umění (dostalo by o více než 2 mil. Kč více) a divadlo (navýšení cca 1,4 mil. Kč). Naopak bita by při takovémto způsobu rozdělování financí byla alternativní hudba (přišla by o více než půl milionu korun), a především hudba klasická, kde by šlo na granty téměř o šest milionů méně. Nevypovídá to o protežování některých uměleckých oblastí na úkor jiných? Ostatně budeme-li srovnávat jen podporu tance a klasické hudby vyplynou rozdíly nejkřiklavěji. V klasické hudbě byla letos více než třetině podpořených projektů navržena částka, která odpovídala 90 až 100 % jejich požadavků. V tanci takto štědře nebyl podpořen projekt žádný. Zatímco u klasické hudby byla čtyřem z pěti podpořených projektů navržena částka odpovídající alespoň 60 % procentům jejich požadavků, v tanci na 60% uspokojení požadavku nedosáhla ani pětina podpořených projektů.
Tato úvaha má svá rizika a byl bych nerad, kdyby ji někdo použil jako klín mezi jednotlivé umělecké obory. Přesto nepovažuji podporu jednotlivých uměleckých oborů ze strany Ministerstva kultury za vyváženou. Nechci, aby byla poškozována klasická hudba, chci ale rovné podmínky.
Tabulky a grafy
Celkový počet projednaných / podpořených projektů pro rok 2014
Žádosti / rozdělovaná částka / podíl uspokojení žádostí
Jak by to vypadalo, kdyby se celková částka vydaná na granty (hudba+divadlo+tanec+výtvarné umění) rozdělila mezi jednotlivé obory tak, aby v každém byly uspokojeny žádosti stejnou mírou
Letošní rozdělení financí mezi umělecké obory
Rozdělení financí mezi obory za předpokladu stejného procenta uspokojení požadavků