Zemřel Boris Hybner

Zemřel Boris Hyb­ner (5. 8. 1941 Vyš­kov – 2. 4. 2016 Pra­ha), mim, herec, reži­sér, sce­náris­ta, vyso­ko­škol­ský peda­gog, spo­lu s Cti­bo­rem Tur­bou a Bol­kem Polív­kou zakla­da­tel moder­ní čes­ké pan­to­mi­mic­ké školy.

Po matu­ri­tě nastou­pil do che­mič­ky v Lit­ví­no­vě, záhy se však pře­su­nul do teh­dej­ší­ho Got­twal­do­va, kde stu­do­val země­děl­skou a poté peda­go­gic­kou ško­lu. Přes zku­še­nost s těmi­to obo­ry se jeho prv­ní diva­del­ní vystou­pe­ní na veřej­nos­ti usku­teč­ni­lo v rám­ci angaž­má v sou­bo­ru Ladi­sla­va Fial­ky v Diva­dle na zábrad­lí v roce 1964.

Někte­rým mla­dým mimům se však Fial­ko­vo poje­tí pan­to­mi­my neza­mlou­va­lo, při­pa­da­lo jim pří­liš mrt­vé. Fial­ko­va pan­to­mi­ma, vychá­ze­jí­cí z tra­dic a z tvor­by Mar­ce­la Mar­ce­aua, jim při­pa­da­la zakon­zer­vo­va­ná jako kla­sic­ký balet.

V roce 1966 zalo­žil Boris Hyb­ner spo­lu se Cti­bo­rem Tur­bou sou­bor Pan­to­mi­ma Alfréda Jarry­ho. S insce­na­cí Na kon­ci zahra­dy jmé­nem Holly­wo­od pro­ces­to­val svět, úspěch sla­vil napří­klad v Nizo­ze­mí. Přes­to­že Hyb­ner i Tur­ba chtě­li zmo­der­ni­zo­vat pan­to­mi­mu tak, aby byla pří­stup­ná sou­čas­né­mu pub­li­ku, kaž­dý si před­sta­vo­val jinou ces­tu. Mezi obě­ma rebe­ly pro­ti pohy­bo­vé kla­si­ce došlo k roz­trž­ce a rozchodu.

Přes bohém­ský život, kte­rý Boris Hyb­ner vedl, je to on, kdo je pova­žo­ván za otce moder­ní pan­to­mi­my. „Bez jeho pří­no­su, nasa­ze­ní a smys­lu pro impro­vi­za­ci by sou­čas­ní mimo­vé pan­to­mi­mu asi nedě­la­li,“ říká mim Vác­lav Stras­ser. „Boris Hyb­ner zpří­tomnil pan­to­mi­mu a němou gro­tes­ku sou­čas­né­mu divá­ko­vi,“ dodá­vá Strasser.

Při setká­ních s rus­kým klau­nem Leon­di­em Jen­gi­ba­ro­vem, kte­rý na pře­lo­mu 60. a 70. let čas­to jez­dil do Pra­hy, při­pra­vil Hyb­ner sedm gro­te­sek, kte­ré uvá­děl pod sou­hrn­ným názvem Pudink.

Poz­dě­ji sedm gro­te­sek z Pudin­ku zre­du­ko­val na tři dva­ce­ti­mi­nu­to­vé etu­dy, a to „Ve vla­ku“, „Kla­ví­ris­ta“ a „Chi­rurg“, kte­ré uvá­děl pod sou­hrn­ným názvem Gro­tes­ky nabo­so.

V Bra­nic­kém diva­dle pořá­dal impro­vi­zač­ní veče­ry Mim sessi­on. Posled­ní se měla konat v lis­to­pa­du 1989, ale byla zru­še­na z důvo­du revo­luč­ních udá­los­tí. A to byl konec vze­stu­pu jeho umě­lec­ké kariéry.

V letech 1990 – 1996, tedy plných šest sezón, vedl komerč­ní Stu­dio Gag na Národ­ní tří­dě. Přes obrov­ské nasa­ze­ní jeho, dce­ry a zetě Ale­xan­dra Raši­lo­va, muse­lo Stu­dio Gag ukon­čit činnost.

V posled­ních letech se čas­to obje­vo­val v men­ších rolích ve fil­mech. Hrál napří­klad ve sním­cích Pelíš­ky, Pupen­do, U mě dob­rý v pohád­kách jako Čert ví proč či v tele­viz­ním seri­á­lu Pří­stav. Spo­lu­pra­co­val také na sním­ku Klauni (2013) Vik­to­ra Tau­še. Pro film napsal a reží­ro­val všech­ny klaun­ské výstu­py a jeho vzpo­mín­ky byly inspi­ra­cí pro scé­nář Pet­ra Jar­chov­ské­ho.

Od roku 1997 půso­bil jako peda­gog na HAMU, v roce 2008 byl jme­no­ván pro­fe­so­rem. Kated­ru pan­to­mi­my vedl v letech 1999 – 2010.