Video týdne: Miller de Nobili: Labyrinth

Zne­po­ko­ji­vé, tís­ni­vé, a pro­to pří­mo v mys­li divá­ků: pythic­ké diva­dlo dráž­ďan­ské cho­re­o­gra­fic­ké dvo­ji­ce nás kon­fron­tu­je s noč­ní­mi můra­mi kaž­do­den­ní­ho života.

Je v tom něco kaf­kov­ské­ho: muž (Alessan­dro Otta­vi­a­ni) jako by začí­nal svůj den, tro­chu str­nu­lý, lehce dez­o­ri­en­to­va­ný, neroz­hod­ný. Zkou­ší si pozdrav jen pro sebe. Jeho pohy­by jsou zvlášt­ní. Kře­čo­vi­té, šku­ba­vé, jako by se vymk­ly kon­t­ro­le. Je na něm něco podiv­ně bizar­ní­ho. Jed­not­li­vé aspek­ty této prv­ní scé­ny se zda­jí být odtr­že­né od rea­li­ty. Otta­vi­a­ni jako účin­ku­jí­cí v „Laby­rin­tu“ je „sar­kas­tic­kou kopií bláz­ni­vých popu­lis­tů“, jak to nazý­vá cho­re­o­gra­fic­ká dvo­ji­ce Chi­a­ra de Nobi­li a Ale­xan­der Miller. Jako v noč­ní můře pro­chá­zí růz­ný­mi scé­na­mi, v nichž se setká­vá s nej­růz­něj­ší­mi posta­va­mi. Zdá se, že nic nedá­vá smy­sl. Vše půso­bí jako „logi­ka snu“, kte­rá se řídí vlast­ní­mi pra­vi­dly bez jaké­ko­liv kon­gru­en­ce. Jen spá­nek je zde doslo­va nemyslitelný.