Název odkazuje ke stromu umuko, který je podle brožury ve Rwandě vnímán jako „léčitel a strážc příběhů“, a tak je hodinové taneční a hudební představení cestou napříč časy a etapami a především styly a formami vyjádření. Vše začíná v přítmí za zvuků klepání inangy, tradičního rwandského nástroje, který lze použít jak k perkusním účelům, tak jako strunný nástroj. Na začátku převládá hudba, organizují se atonální údery, přidávají se zvonivé tóny smyčců a v určitém okamžiku se objeví opakující se sled tónů, který může někdy směřovat k blues, jindy k funku. Další nástroje se přidávají, pak odcházejí a v určitém okamžiku se pětičlenný soubor postaví do řady v červených, lehce nadýchaných kostýmech a předvede a cappella tleskající číslo, zatímco v přesné synchronizaci kráčí po jevišti zleva doprava. (Text tanznetz.de, Torben Ibs)
Video týdne: Dorothée Munyanenzas „umuko“
Od Tomáš Kubart
Vystudoval teatrologii na KDS FF MU v Brně, obhájil disertační práci na téma vídeňského akcionismu (2021), publikoval několik studií na téže téma (Theatralia, Arte Acta, Acta Universitatis Carolinae), podílel se na vydání sborníku českého surrealistického dramatu České surrealistické drama (nakl. Academia, 2023), editoval speciální číslo Taneční zóny, věnované tvorbě Hermanna Nitsche (2023). Zabývá se performativitou, akčním uměním, vídeňským akcionismem, současnou německojazyčnou dramatikou a scénografií. Je členem dramaturgické rady PerformCzech, tajemníkem Teatrologické společnosti, členem ČOSDAT/OISTAT a Sdružení českých divadelních kritiků.
Zobrazit všechny z Tomáš Kubart's příspěvků.