Pražské křižovatky 2025 — pozvánka

Ve dnech 7. říj­na až 25. lis­to­pa­du se usku­teč­ní 8. roč­ník fes­ti­va­lu Praž­ské kři­žo­vat­ky, kte­rý se popr­vé nebu­de konat na Nové scé­ně Národ­ní­ho divadla.

Rekon­struk­ce této budo­vy před­sta­vu­je pro fes­ti­val zásad­ní výzvu. Nová scé­na — navzdo­ry tomu, že po více než čty­ři­ce­ti letech pro­vo­zu nut­ně potře­bu­je opra­vy a nové archi­tek­to­nic­ké poje­tí — před­sta­vu­je na praž­ské diva­del­ní mapě sku­teč­ně těž­ko nahra­di­tel­ný pro­stor. Díky svým dis­po­zi­cím doká­za­la hos­tit širo­kou šká­lu diva­del­ních pro­duk­cí a jen málo­kdy se sta­lo, že bychom kvů­li tech­nic­kým ome­ze­ním nemoh­li při­vézt do Pra­hy insce­na­ci, o níž jsme byli pře­svěd­če­ni, že by ji míst­ní pub­li­kum mělo vidět. To vše samo­zřej­mě i díky skvě­lé­mu tech­nic­ké­mu a pro­dukč­ní­mu týmu, kte­rý fes­ti­val kaž­do­roč­ně doprovází.

Od zalo­že­ní fes­ti­va­lu v roce 2016 bylo jeho téměř výhrad­ním záze­mím prá­vě jeviš­tě Nové scé­ny. Neby­lo tedy jed­no­du­ché pro­mys­let dočas­né půso­be­ní Praž­ských kři­žo­va­tek během rekon­struk­ce, ale nako­nec jsme veli­ce vděč­ní za navá­zá­ní spo­lu­prá­ce s Cen­t­rem sou­čas­né­ho umě­ní DOX, kte­ré fes­ti­va­lu poskyt­lo skvě­lé záze­mí pro dvě insce­na­ce a dopro­vod­ná setká­ní s tvůr­ci. Pro insce­na­ci zaha­ju­jí­cí letoš­ní fes­ti­val jsme zvo­li­li zce­la uni­kát­ní pro­stor a pozve­me divá­ky do odsvě­ce­né­ho kos­te­la sva­té Anny, zná­mé­ho též pod jmé­nem Praž­ská kři­žo­vat­ka. Zdá­lo se, že při­šel pra­vý čas, aby se tyto dvě význam­né kul­tur­ní „kři­žo­vat­ky“ – fes­ti­val a jedi­neč­ný kul­tur­ní pro­stor – ale­spoň na chví­li pro­po­ji­ly v jedno.

Ale teď již k samot­né­mu pro­gra­mu. Letos uve­de­me tři výji­meč­né insce­na­ce: Taj­ný život sta­rých lidí (La vie secrè­te des vie­ux) Moha­me­da El Kha­ti­ba v Praž­ské kři­žo­vat­ce, Hari­bo Kim­chi Jahy Kooa a Opatruj se (Bey­ond Caring) Ale­xan­dra Zel­di­na v cen­t­ru DOX. Kaž­dá z nich ote­ví­rá cit­li­vá téma­ta mezi­lid­ských vzta­hů, péče a identity.

…

Fes­ti­val letos zahá­jí­me 17. a 18. říj­na v kos­te­le Sv. Anny (Praž­ská kři­žo­vat­ka) insce­na­cí Taj­ný život sta­rých lidí (La vie secrè­te des vie­ux) v režii Moha­me­da El Kha­ti­ba, kte­rý do Čes­ké repub­li­ky zaví­tá vůbec popr­vé. El Kha­tib pat­ří k nej­vý­raz­něj­ším a nej­o­ri­gi­nál­něj­ším hla­sům sou­čas­né­ho fran­couz­ské­ho diva­dla. Jeho prá­ce se vyzna­ču­je lid­skostí, for­mál­ní jed­no­du­chos­tí a schop­nos­tí vyprá­vět o vel­kých věcech skr­ze zdán­li­vě malé osu­dy. Kaž­dé jeho před­sta­ve­ní je setká­ním – nejen s auten­tic­ký­mi lid­mi na jeviš­ti, ale i se svě­tem, kte­rý před­sta­vu­jí. El Kha­tib doká­že z drob­ných detai­lů kaž­do­den­nos­ti utkat sil­ný a nená­pad­ně poli­tic­ký pří­běh. Jeho ruko­pis sta­ví na empa­tii, humo­ru a hlu­bo­ké důvě­ře ve své pro­ta­go­nis­ty – ať už jde o děti, fot­ba­lis­ty, nebo jako prá­vě v této insce­na­ci o sta­ré lidi žijí­cí v pečo­va­tel­ských domo­vech. Ten­to­krát se Moha­med El Kha­tib ve své insce­na­ci věnu­je jed­no­mu ze spo­le­čen­ských tabu – sexu­ál­ní­mu živo­tu seni­o­rů. S cit­li­vos­tí a humo­rem ote­ví­rá téma inti­mi­ty a tou­hy ve vyš­ším věku.

…

Dru­hým tvůr­cem, kte­rý se na fes­ti­va­lu před­sta­ví 14. a 15. lis­to­pa­du v Cen­t­ru sou­čas­né­ho umě­ní DOX, je Jaha Koo. Ten­to jiho­ko­rej­ský per­for­mer a reži­sér je zná­mý svým ori­gi­nál­ním pří­stu­pem kom­bi­nu­jí­cím vizu­ál­ní humor, pohyb a osob­ní vyprá­vě­ní. Je tvůr­cem i pro­ta­go­nis­tou svých insce­na­cí, při­čemž jeho osob­ní život se pro­lí­ná s ima­gi­na­tiv­ním a vizu­ál­ním svě­tem diva­dla. Čeští divá­ci si ho mohou pama­to­vat z před­cho­zích roč­ní­ků Praž­ských kři­žo­va­tek, kde zau­jal bri­lant­ní per­for­man­cí Cuc­koo s mlu­ví­cí­mi korej­ský­mi rýžo­va­ry. Ve svém nej­no­věj­ším pro­jek­tu Hari­bo Kim­chi při­jíž­dí s mobil­ním stán­kem pou­lič­ní­ho jíd­la a během osob­ní­ho a intim­ní­ho vyprá­vě­ní o poci­tech emi­gran­ta bude pro divá­ky záro­veň i vařit.

…

Jako posled­ní se — stej­ně jako Moha­med El Kha­tib — popr­vé v Pra­ze před­sta­ví 24. a 25. lis­to­pa­du v Cen­t­ru sou­čas­né­ho umě­ní DOX Ale­xan­der Zel­din s fran­couz­skou adap­ta­cí své hry Opatruj se (Bey­ond Caring). Zel­din je spe­ci­fic­ký tím, že je reži­sé­rem i oce­ňo­va­ným dra­ma­ti­kem a své insce­na­ce tedy nejen reží­ru­je, ale také sám píše. Jeho tvor­ba se vyzna­ču­je rea­lis­tic­kým sty­lem a hlu­bo­kou empa­tií k soci­ál­ním téma­tům a lid­ským osudům. Opatruj se vyprá­ví pří­běh něko­li­ka bri­gád­ní­ků, kte­ří se setká­va­jí během noč­ní smě­ny v balír­ně mas­ných výrob­ků. Rea­lis­tic­ké pro­stře­dí hry odha­lu­je podo­bu pre­ka­ri­zo­va­né prá­ce – uklí­ze­ček a uklí­ze­čů, kte­ří během krát­kých, pou­ze dese­ti­mi­nu­to­vých pauz, na něž mají během smě­ny nárok, pro­ží­va­jí své osob­ní i pra­cov­ní starosti.

…

Naslou­chat dru­hé­mu, když vyprá­ví svůj pří­běh, a skr­ze vzá­jem­nou empa­tii vytvá­řet pro­stor, v němž se bude­me cítit dob­ře, bez­peč­ně, lid­sky — to jsou momen­ty sdí­le­ní, kte­ré nás vzá­jem­ně posi­lu­jí. Důraz na sil­né osob­ní pří­běhy, jis­tou for­mu zpo­vě­di, jež vede k nové cit­li­vos­ti, je patr­ný v celém sou­čas­ném evrop­ském diva­dle. A výjim­kou nejsou ani Praž­ské kři­žo­vat­ky. Letoš­ní roč­ník fes­ti­va­lu se sou­stře­dí na mezi­lid­ské vzta­hy — na to, co nás v kaž­do­den­nos­ti zachra­ňu­je. V koneč­ném důsled­ku je totiž nej­dů­le­ži­těj­ší, jak jsme se k sobě navzá­jem cho­va­li, komu jsme pomoh­li a kdo pomohl nám. Lid­skost, naslou­chá­ní a empa­tie jsou ústřed­ní­mi téma­ty vybra­ných inscenací.

Pře­je­me vám sil­né a neza­po­me­nu­tel­né diva­del­ní zážitky!

Za fes­ti­va­lo­vý tým Nina Jacques, dra­ma­tur­gy­ně festivalu