Štítek: slovenská taneční scéna

Hon­za Malík pat­ří po pět­a­dva­ce­ti letech na vol­né noze k nej­uni­ver­zál­něj­ším osob­nos­tem čes­ké­ho sou­čas­né­ho tan­ce – je inter­pre­tem, peda­go­gem, kurá­to­rem i pro­du­cen­tem pev­ně spja­tým s Kon­zer­va­to­ří Dun­can cen­t­re. Po éře sou­bo­rů NANOHACH a PULSAR nyní spo­lu­pra­cu­je s cho­re­o­gra­f­kou Kate­ři­nou Stu­pec­kou v rám­ci plat­for­my 2VA a v pade­sá­ti letech se zno­vu vra­cí na jeviš­tě v kaf­kov­ském pro­jek­tu Insectum K. Jana Komár­ka, s nímž absol­vo­val svě­to­vé tur­né. Výraz­ně for­mu­je také slo­ven­skou scé­nu: jako dlou­ho­le­tý dra­ma­turg bra­ti­slav­ské­ho NuDan­ce Fes­tu a býva­lý člen komi­se Fon­du na pod­po­ru ume­nia reflek­tu­je sou­čas­nou kul­tur­ně-poli­tic­kou kri­zi a hle­dá kon­krét­ní způ­so­by soli­da­ri­ty, napří­klad rezi­denč­ní­mi poby­ty pro slo­ven­ské tvůr­ce v Diva­dle Ponec. V roz­ho­vo­ru mlu­ví o roz­dí­lech mezi čes­kým a slo­ven­ským tan­cem, o odka­zu Evy Bla­žíč­ko­vé a „čes­ké­ho dun­ca­nis­mu“, o svém dět­ství ve folklor­ním sou­bo­ru i o tom, proč je mu nej­bliž­ší role taneč­ní­ho kurá­to­ra, kte­rý pro­po­ju­je lidi, téma­ta a instituce.