Padesáté Video týdne otevírá jednoduchou, ale neústupnou otázku: jsme lidé, nebo jen vykonáváme choreografii očekávání. Jubileum nechce být bilancí, spíš krátkým zastavením u toho, co tanec umí říct beze slov, o těle, které se učí přežít, vzdorovat i patřit. V kontextu nedávného NuDance Fest je to návrat k tomu nejpodstatnějšímu: jaké pohyby jsou naše, a které jsme jen převzali.
Štítek: NuDance Fest
Honza Malík patří po pětadvaceti letech na volné noze k nejuniverzálnějším osobnostem českého současného tance – je interpretem, pedagogem, kurátorem i producentem pevně spjatým s Konzervatoří Duncan centre. Po éře souborů NANOHACH a PULSAR nyní spolupracuje s choreografkou Kateřinou Stupeckou v rámci platformy 2VA a v padesáti letech se znovu vrací na jeviště v kafkovském projektu Insectum K. Jana Komárka, s nímž absolvoval světové turné. Výrazně formuje také slovenskou scénu: jako dlouholetý dramaturg bratislavského NuDance Festu a bývalý člen komise Fondu na podporu umenia reflektuje současnou kulturně-politickou krizi a hledá konkrétní způsoby solidarity, například rezidenčními pobyty pro slovenské tvůrce v Divadle Ponec. V rozhovoru mluví o rozdílech mezi českým a slovenským tancem, o odkazu Evy Blažíčkové a „českého duncanismu“, o svém dětství ve folklorním souboru i o tom, proč je mu nejbližší role tanečního kurátora, který propojuje lidi, témata a instituce.