Tento křehký, přesto pronikavý kus otevírá otázky identity a exkluze v městském prostoru. Je to taneční jazyk současného divadla, který proměňuje tělo v metaforu sociální viditelnosti a neviditelnosti. Výsledný dojem je dokumentární, ale zároveň poetický — ideální pro reflexi i inspiraci v prostředí taneční kritiky.
