Jsa bytostně spjat s kulturou Varšavy věnoval přední polský mim Bartłomiej Ostapczuk svou knihu Warszawska pantomima — historia sztuki poza słowami 1970 – 2023 / Warsaw Mime (Art beyond the words 1970 – 2023, již v roce 2023 vydala Warsaw Mime Centre Foundation, historii svého oboru v hlavním městě. Publikace se ke mně dostala až nedávno a byla jsem nadšena fundovaným popisem událostí a osobností varšavské pantomimy a mimu a autorovým pohledem na pantomimu jako obor v dnešní době. Ale nejen Varšava a polská pantomima se mi během její četby vynořovala. Ostapczuk (nar. 24. února 1977 ve Varšavě) má totiž i silné vazby na českou pantomimu.
Imobilní cestování Bartłomieje Ostapczuka
Ostapczuk má za sebou léta umělecké tvorby doma i v zahraničí. Přednostně v oblasti pohybového divadla, ale také spolupráce s činoherními a operními soubory. Tyto zkušenosti jej opravňují k tomu, aby popsal stručným, ale výstižným způsobem formování polské pantomimy a mimu v hlavním městě Polska. Doplňuje tak naše znalosti proslulých osobností mimického, fyzického, pohybového, resp. vizuálního divadla, které výrazně zasáhly do světového vývoje oboru, jako například Józef Szajna, Jerzy Grotowski, Tadeusz Kantor, Henryk Tomaszewski, Leszek Mądzik a další. Studie pokračuje v průkopnické práci Ostapczukových předchůdců – historičky Janiny Hery (Der Verzauberte Palast a Jerzy Tomaszewski i jego teatr) nebo monografie Wroclawski teatr pantomimy 50 lat od Leszka Frydryszaka a dalších.
Ve své aktuální práci zmapoval cesty varšavských mimických souborů od sedmdesátých let, kdy se na půdě legendárního studentského klubu zrodilo amatérské Mimické divadlo /Mime Theater/ Stodola až do současné doby. K tomu připojuje přehled institucí spjatých s oborem. Logicky, protože je vedle svých uměleckých aktivit, uskutečňovaných v různých uskupeních v letech 1908 – 2001, zakladatelem Mimického divadla Mimo /Mimo Mime Theater/ a členem vedení Warsaw Mime Centra, k němuž se druží i stejnojmenná společnost (company). Od roku 2003 je vyhledávaným pedagogem a vedoucím The Mime Studia pořádajícím mezinárodní kurzy pantomimy a mimu, autorem skript a současně i ředitelem pravidelného Mezinárodního festivalu mimického umění /International Mime Art Festival/ ve Varšavě. K vrcholným obdobím jeho tvorby patří desetileté období stálého působiště jeho vlastního skupiny působící uvnitř mimického souboru při činohře divadla varšavského Teatru na Woli. Za svou tvorbu získal četná mezinárodní a domácí ocenění, především medaili Gloria Artis v roce 2023 za mimořádné umělecké úsilí a příspěvek k polské kultuře.
Z obsahu a uspořádání knihy Warszawska pantomima je patrné, jak je její autor oddán svému poslání ve jménu dnes už vzácného mimického umění, s jakým uznáním popisuje a hodnotí tvorbu předchozích generací, jak oceňuje spolupráci a výkony členů souboru, ve kterém byl pro své kvality a zkušenosti nejen režisérem a uměleckým vedoucím, ale i vynikajícím protagonistou.
V mimické umění věří především jako způsobu sebepoznávání. Ve své knize se nepouští do větších teoretických úvah, ale z jeho jasných a stručných vět vyplývá, že je vědomým pokračovatelem tradice založené Tomaszewským a Niedzialkowským, kterou rozvíjí podle vlastních představ a s přihlédnutím ke světovému vývoji. Svůj vztah k historii — a k vzdělanosti obecně – projevuje nejen ve svém pedagogickému úsilí, ale i ve své tvorbě. Bez vědomí historických hodnot, tvrdí, nemá mimické – a obecně žádné — umění co říci.
Jako tvůrčí osobnost vyznává především obsahově aktuální experiment. Dokázal to ostatně početnou řadou inscenací, ve kterých hrál a které režíroval. Inscenací obsahově i formálně různorodých, stylově ovšem jednotných ve smyslu vize mimu jako umění vědomého mlčení. Toto umění pramení podle něj z vnitřního vědomí vyjadřovaného tělem. Svou poetiku, reflektující v průběhu času na různé bolestivé jevy a procesy lidské mysli, vnímá dnes jako mimické divadlo reagující spíše než na jevy společenské a politické na otázky lidské existence. Z jeho starších novátorských inscenací připomeňme Předvčerejší historii staré Varšavy, ve které se z fotografických fragmentů města snažil zachytit atmosféru zmizelé Varšavy, nebo plenérovou performanci Na horizontu vědomí pojednávající o dvou bezdomovcích žijících svými sny (uvedena byla i na festivalu Mime Fest 2013 v Poličce). Současné inscenace Mime Centra hrané na velké scéně Teatru na Woli mají vesměs náměty s dramatickou zápletkou, čímž dramaturgicky pokračují v jeho inscenacích typu Aqua de Lagrimas, jež byla inspirovaná novelou Patrika Süsskinda Parfum(uvedena byla v roce 2015 i na letní scéně HAMU).
Jako interpret se vyznačuje nápadnou sugestivitou zjevu a dynamikou střízlivého, přesně vypracovaného pohybu. Skvěle to prokázal například v roli Mladíka v inscenaci Marcel pod vedením francouzského režiséra Lionela Ménarda (premiéra 5. června 2015 na festivalu Mime v Teatru Na Woli ve Varšavě, kde byla na repertoáru do roku 2020). Cestu k abstrakci si prošel jako interpret už před lety. Svědectvím může být filmový záznam scénky Židle z 8. ročníku Mime Art Festivalu z 26. srpna 2008, dostupný na YouTube /https://www.facebook.com/reel/138460759517486/, ve které vystoupil v dokonalé souhře s americkým mimem Greggem Goldstonem. V roce 2023 vystoupil v duetu s Paulinou Staniaszek v poslední inscenaci Varšavského Mime Centra nazvané Voyage Immobile (režie Lionel Menard, premiéra 12. října 2023 na 23. Mezinárodním festivalu umění mimu v Ursynowském Centru Kultury Alternatywy ve Varšavě). Jeho režijní názor výrazně akcentuje divadelnost, důraz klade na kostýmy, scénu a především na mimy – herce. Současně jej charakterizuje i zvláštní kombinace fyzického pohybu, střídmě, nebo jen náznakově prostoupeného tanečně stylizovanými prvky.
Činnost souboru po uzavření Teatru na Woli v roce 2023 nemohla bez stálého jeviště a nedostatečné finanční podpory pokračovat. Ostapczuk však usiluje o znovuobnovení jeho činnosti a nadále vyučuje a řídí Mezinárodní festival pantomimy ve Varšavě.
Právě festivaly zajišťují v dnešní době, kdy je většina evropských souborů pantomimy a mimu bez stálých scén, kontakty a spolupráci, bez nichž se toto – oproti minulému století dnes vzácné – umění těžko obejde; profesní a osobní spolupráce je zde neocenitelnou hodnotou.
Kontaktů Bartłomieje Ostapczuka s českým mimickým a pohybovým divadlem najdeme mnoho. Jedním z prvních byla hlavní role v performanci 13 měsíců. Rekviem za Bruna Schulze, kterou režíroval Petr Boháč v roce 2012 v rámci jeho skupiny Spitfire Company. V roce 2015 hostoval v Praze s inscenací Aqua de Lagrimas na mezinárodním festivalu pantomimy, který pořádala pražská HAMU. A několikrát se účastnil – jako aktér i pedagog — festivalů Mime Fest pořádaných Radimem Vizvárym v Poličce. Ten naopak vystupoval letos na Mezinárodním festivalu mimického umění ve Varšavě s inscenací Mime on Moon, kam jej pozval právě Ostapczuk. A přímým žákem Ostapczukova Studia je i český mim – absolvent HAMU (abs. 2016) — Vojtěch Svoboda (ročník 1989).
Ladislava Petišková
Bartłomiej Ostapczuk: Warszawska pantomima — historia sztuki poza słowami 1970 – 2023 / Warsaw Mime (Art beyond the words 1970 — 2023), 125 stran, vydalaWarsaw Mime Centre Foundation, 2023
