Taneční zóna
„Praha není Česko“, a tak se ani Tanec Praha navzdory suverénnímu názvu nekoná pouze v Praze a šíří taneční osvětu i mimo její centrum. Příznačná pro tuto dramaturgii je festivalová linie Ven.ku tanci, zahrnující sérii plenérových představení konaných v řadě českých měst. Vykročení do neznáma, mimo divadelní budovu, většinou přináší ty nejméně očekávané zážitky, a navíc často úplnou náhodou.
Během letošní sezony na sebe upozornil dvěma projekty zasazenými do netradičního prostoru, taneční poutí krajinou a Chrámovým tancem, provedeným během bohoslužby v malostranském kostele sv. Mikuláše. Zajímalo mě, co Michala Záhoru inspirovalo k tomu, aby opustil běžný blackbox, nakonec se náš hovor stočil k 90. letům, jeho působení na Duncan Centre a ne příliš optimistické vizi tance do budoucna.
Choreografka a tanečnice Lenka Kniha Bartůňková rozehrála s podporou zpěvačky Ridiny Ahmedové strukturované improvizační site-specific představení uprostřed kruhu diváků ve stínu větvoví pražské Stromovky. Na vzniku představení se podílel i Ghana Dance Ensemble. Uvedení představení předcházel studijní pobyt choreografky v Ghaně.
Zahajovacím představením letošního festivalu Tanec Praha byla taneční inscenace Let me change your name jihokorejské choreografky Eun-Me Ahn. Tuto umělkyni už v Praze známe; vloni jsme na Tanci Praha tleskali představitelkám jejích Dancing Grandmothers, korejským stařenkám. Letošní představení má standartní profesionální obsazení, tančí členové jejího souboru a na scéně se objeví i sama choreografka.
Čtyři mohutná skla spojená ocelí, jedna herečka, mikrofon a předpověď počasí – zítra bude možná pršet. Co budeme dělat, až se „to“ stane? Jak se s „tím“ vypořádáme? Pár kapek dopadne na rameno, trochu nám smáčí šaty, a zatímco se budeme dívat nahoru, stoupne pod námi hladina.