Při vzni­ku podti­tu­lu letoš­ní­ho roč­ní­ku fes­ti­va­lu Baza­ar 2022 Migra­ce: Vzdo­ro­vá­ní hroz­bám mož­ná nikdo netu­šil, jak sil­ně bude v aktu­ál­ní poli­tic­ké situ­a­ci v Evro­pě rezo­no­vat. Cho­re­o­graf Ser­giu Matis v insce­na­ci Extincti­on room (hope­less), jejíž před­sta­ve­ní letos pomy­sl­ně zažeh­lo pocho­deň Baza­a­ru, hovo­ři­la o vyhy­nu­tí. Vyhy­nu­tí dru­hu, kme­ne, jedin­ce i svě­ta, jak ho zná­me. Ser­giu zve s mezi­ná­rod­ním týmem (Nico­la Mica­le­ff, Kin­ga Ötvös, Mar­ké­ta… Pokra­čo­vat ve čte­ní Svět je voli­é­ra plná umí­ra­jí­cích ptáků

„Vyber­te si lís­te­ček, ale zatím se na něj nekou­kej­te.“, při­ví­tá divá­ky u vstu­pu dra­ma­tur­gic­ký super­vi­zor. Kaž­dý pří­cho­zí si na své mís­to v hle­diš­ti při­ná­ší drob­ný prou­žek papí­ru se záhad­ným vzka­zem. Zvě­da­vos­ti se dá ubrá­nit jen těž­ce, ale poky­ny jsou jas­né. Na scé­ně již sto­jí per­for­mer­ka Len­ka Švo­lí­ko­vá s vel­ký­mi pře­sý­pa­cí­mi hodi­na­mi. Za její­mi zády je roz­sy­pa­ná hro­ma­da pís­ku,… Pokra­čo­vat ve čte­ní San­dwrit­ten – Zhmot­ně­ní času

Ale­xan­der Van­tour­nhout před­sta­vil na letoš­ním roč­ní­ku fes­ti­va­lu Cir­ko­po­lis svůj nej­no­věj­ší duet Not Stan­ding – Throu­gh the Gra­pe­vi­ne. Spo­leč­ně s Axe­lem Gué­ri­nem roze­hrá­va­jí uhran­či­vou podí­va­nou. Zpr­vu nesmě­le zkou­ma­jí svá těla, jejich roz­díl­né pro­por­ce. Prv­ní let­mé, nesmě­lé dote­ky v pozvol­ném tem­pu ote­ví­ra­jí pomy­sl­né dve­ře do jejich jevišt­ní labo­ra­to­ře. Expe­ri­men­tu­jí s tělem v mno­ha ohle­dech, pri­már­ně však hle­da­jí v pes­t­ros­ti a vari­a­ci doty­ků mož­nos­ti… Pokra­čo­vat ve čte­ní Tvo­ři­vá síla vzájemnosti

Na jeviš­ti zatlouct hře­bík. Uříz­nout trám. Zeštíhlit dře­votřís­ku. A roz­ští­pat co zby­lo. Tedy pub­li­kum. Per­for­mer, cho­re­o­graf a bez­li­mit­ní řeme­sl­ník Clau­dio Stella­to na Fes­ti­va­lu Cir­ko­po­lis skr­ze úde­ry kla­di­va, páči­dla i jiných nástro­jů (a zejmé­na pro­střed­nic­tvím svých per­fo­me­rů) při­po­mněl, že pra­zá­klad zvu­ko­vé pamě­ti ply­ne z posle­chu nerv­ních industri­ál­ních vzně­tů a že za kaž­dou pořád­nou krá­sou sto­jí pořád­ný bordel.

Po všem, co jed­not­liv­cům a kul­tu­ře jako cel­ku letoš­ní rok vzal (nebo dal) se k mému údi­vu nedě­je žád­ný boom. Kul­tur­ní insti­tu­ce se nezda­jí být přecpa­né, nikde se nesto­jí fron­ty ani se nepři­dá­va­jí reprí­zy. Všech­no je vzhů­ru noha­ma a z maso­vých udá­los­tí se stá­va­jí udá­los­ti intim­ní. Míří spí­še do nit­ra než ven, cílí na hlub­ší pro­ži­tek, ne na povrch­ní zába­vu.… Pokra­čo­vat ve čte­ní Spo­je­ní těch, kte­ří chtě­jí být – spojeni.

Jak aktu­ál­ní je legen­dár­ní Kaf­ko­va Pro­mě­na uká­za­li Dek­ka­dan­cers ve vlast­ním taneč­ním zpra­co­vá­ní, kte­ré mělo praž­skou pre­mi­é­ru 6. září na Jat­kách 78. Sub­til­ní povíd­ka vyprá­ví o postup­né para­lý­ze jedin­ce v sys­té­mu, ve kte­rém se už nedá dýchat. Sou­bor Dek­ka­dan­cers si mys­lím Pro­mě­nu nevy­bral náho­dou. Vní­mám je jako tvůr­ce, pro kte­ré je svo­bo­da a život v prav­dě na prv­ním místě.

Tak by mohl znít nej­struč­něj­ší popis insce­na­ce Bale­tu Národ­ní­ho diva­dla inspi­ro­va­né odvě­kým pří­bě­hem báj­né­ho Féni­xe. K nanej­výš aktu­ál­ní­mu vyzně­ní výraz­ně při­spě­la loň­ská své­rázná „diva­del­ní“ sezo­na i jar­ní on-line pre­mi­é­ra prv­ních dvou cho­re­o­gra­fií. Nezpo­chyb­ni­tel­ný um, vní­ma­vost a ima­gi­na­ce tvůr­ců vytvá­ře­jí výsled­ný počin a pod­tr­hu­jí nena­hra­di­tel­nost pro­po­je­ní jeviš­tě – hle­diš­tě. Kéž by Pho­enix navždy zůstal důstoj­nou teč­kou za obdo­bím zma­ru, nejen… Pokra­čo­vat ve čte­ní Povstat z pope­la. K věč­né kráse!