Zemřela Klára Škodová

Klá­ra Škodová 

12. 12. 1948 Kar­lo­vy Vary – 31. 12. 2024 Bra­ti­sla­va, Slovensko

Taneč­ní peda­gož­ka a pub­li­cist­ka, zakla­da­tel­ka balet­ní­ho stu­dia Ter­p­si­cho­ré dodnes půso­bí­cí­ho v Bra­ti­sla­vě-Petr­žal­ce, autor­ka skript o ději­nách kla­sic­ké­ho tan­ce. Dlou­há léta vyu­čo­va­la kla­sic­ký tanec na kon­zer­va­to­ři Evy Jac­zo­vé v Bratislavě. 

Pochá­ze­la z vojen­ské rodi­ny a k tan­ci se dosta­la para­dox­ně díky gym­nasti­ce. V té době pod­le své­ho vyjá­d­ře­ní obje­vi­la vášeň pro tanec, nej­ví­ce jí okouz­lil balet. Nej­pr­ve jej stu­do­va­la v sou­kro­mé ško­le Sta­ni­sla­va Rema­ra v Koši­ci­ach, ve stu­di­ích pokra­čo­va­la na Kon­zer­va­to­ři v Bra­ti­sla­vě, ve tří­dě význam­né slo­ven­ské taneč­ní peda­gož­ky Evy Jaczové. 

Od roku 1969 půso­bi­la jako taneč­ni­ce v balet­ním sou­bo­ru ND v Koši­cích pod vede­ním Mari­le­ny Halá­s­zo­vé, kte­rá ji poslé­za při­ved­la nejen k taneč­ní peda­go­gi­ce, ale i ke stu­diu dějin tan­ce. 
Kvů­li zlo­me­ni­ně lýt­ko­vé kos­ti totiž nemoh­la dále vystu­po­vat, a roz­hod­la se pro dráhu taneč­ní (balet­ní) peda­gož­ky. Po úspěš­ně ukon­če­ném stu­diu kated­ry taneč­ní tvor­by na bra­ti­slav­ské VŠMU zača­la vyu­čo­vat na Taneč­ní kon­zer­va­to­ři Evy Jac­zo­vé v Bra­ti­sla­vě, kde se věno­va­la výu­ce nových gene­ra­cí tanečníků.

Vycho­va­la zde význam­né slo­ven­ské taneč­ní­ky a taneč­ni­ce, napří­klad Ninu Polá­ko­vou, kte­rá je pri­ma­ba­lerí­nou Vídeň­ské stát­ní ope­ry, Andreu Laš­šá­ko­vou, kte­rá jako pri­ma­ba­lerí­na vystu­po­va­la v Michaj­lov­ském diva­dle v Mosk­vě, Roma­na Novi­tz­ké­ho, býva­lé­ho prv­ní­ho sólis­tu Stutt­gart Balle­tu, Fre­de­ri­ku Kva­čá­ko­vou, sólist­ku bale­tu Seve­ro­čes­ké­ho diva­dla v Ústí nad Labem, Katarí­nu Ken­dro­vou, býva­lou sólist­ku bale­tu Národ­ní­ho diva­dla Koši­ce, cho­re­o­gra­f­ku Natá­lii Horeč­nou. Sto­jí i za desít­ka­mi dal­ších taneč­nic, kte­ré půso­bí či půso­bi­ly ve Slo­ven­ském národ­ním diva­dle či jin­de. Pat­ří mezi ně napří­klad Kris­tí­na Luptá­ko­vá, Katarí­na Koší­ko­vá, Katarí­na Kaa­no­vá, Natá­lia Néme­tho­vá, Iva­na Gaval­do­vá, Vero­ni­ka Henscho­vá či Andrea Senaro.

Kro­mě výu­ky kla­sic­ké­ho tan­ce se zamě­řo­va­la i na taneč­ní his­to­rii a meto­di­ku. Zalo­ži­la prv­ní slo­ven­ské (v Bra­ti­sla­vě-Petr­žal­ce) balet­ní stu­dio Ter­p­si­cho­ré, kte­ré je dodnes cen­t­rem pro roz­voj mla­dých talen­tů a posky­tu­je jim sta­bil­ní základ pro budou­cí kariéru.

Byla rov­něž autor­kou pub­li­ka­cí o ději­nách tan­ce a bale­tu, kte­ré se sta­ly zdro­jem fun­do­va­ných infor­ma­cí pro stu­den­ty i odbor­ní­ky. Při­spě­la jimi k lep­ší­mu pocho­pe­ní tan­ce nejen jako umě­lec­ké dis­ci­plí­ny, ale i jako kul­tur­ní­ho dědic­tví. Její skrip­ta a člán­ky byly zákla­dem pro for­mo­vá­ní taneč­ní peda­go­gi­ky na Slo­ven­sku a pomá­ha­ly utvá­řet pro­fes­ní pří­stup k tan­ci v šir­ším kul­tur­ním kontextu.

Za svůj pří­nos k roz­vo­ji taneč­ní­ho umě­ní zís­ka­la v roce 2023 v Bra­ti­sla­vě Cenu slo­ven­ské­ho Lite­rár­ní­ho fon­du za celo­ži­vot­ní dílo v oblas­ti diva­dla, dabin­gu, roz­hla­su a teatrologie.

Od Vladimír Hulec

Šéfredaktor Taneční zóny.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *