Rubrika: Recenze

Nedáv­no pro­běh­la v Helle­rau série před­sta­ve­ní insce­na­ce Yes We Can’t rezi­dent­ní The For­sy­the Com­pa­ny. U závě­reč­né reprí­zy jsme my – praž­ské pub­li­kum – moh­li být díky pro­jek­tu, jímž diva­dlo Archa peču­je o naši kul­tur­ní mobi­li­tu. Byli jsme při té pří­le­ži­tos­ti svěd­ky lou­če­ní s cho­re­o­gra­fem Wil­li­a­mem For­sy­them, kte­rý tou­to sérií ukon­čil svou misi v čele sou­bo­ru, jejž před dese­ti lety zalo­žil a při­ve­dl ke… Pokra­čo­vat ve čte­ní Nedo­ce­ni­tel­ná hod­no­ta selhání

Stu­dio Alta a jeho vede­ní – Lucia Kaši­a­ro­vá spo­lu s Karo­lí­nou Hej­no­vou neu­stá­le pra­cu­jí a zlep­šu­jí. V sobo­tu 21. 2. napří­klad otví­ra­jí nové haly pro sou­čas­né umě­ní. Se začát­kem roku roz­je­ly také pro­jekt Mys­let tan­cem, kte­rý doslo­vu­je jejich čin­nost s vizí zlep­šit pod­mín­ky pro sou­čas­ný tanec u nás. Nejen­že totiž obě tan­čí, ale o tan­ci i jeho potře­bách a vývo­ji pře­mýš­lí. Jaký je kon­cept… Pokra­čo­vat ve čte­ní Jak začal pro­jekt MYSLET TANCEM pro taneč­ní­ky na vol­né noze

Zázra­ky se dějí, pomys­le­la jsem si po něko­li­ka minu­tách sle­do­vá­ní Pro­ce­su Dory Sulžen­ko Hoš­to­vé a Jana Čtvrt­ní­ka v Nodu. Co scé­na, to pře­kva­pe­ní. Skvě­lí a neo­kou­ka­ní pro­ta­go­nis­té, živý, aktiv­ní sound (Johan­ka Švar­co­vá), cho­re­o­gra­fie s mini­mem ste­re­o­ty­pů, nepřed­ví­da­tel­ná struk­tu­ra a ošid­ně for­mu­lo­va­tel­né téma.

To, že 420PEOPLE rádi zkou­ší nové výzvy, a tím zno­vu defi­nu­jí sami sebe, uká­za­li v  jed­nom pro­sin­co­vém veče­ru v diva­dle Archa.

Kdo nezvlá­dl v srpnu dora­zit na Let­ní Let­nou na před­sta­ve­ní Loser(s) sku­pi­ny Dae­Man a Jar­ka Cemer­ka, má ješ­tě šan­ci. Letos popr­vé totiž při­šli orga­ni­zá­to­ři fes­ti­va­lu s jaký­mi­si zim­ní­mi ozvě­na­mi, pří­znač­ně nazva­ný­mi Led­ní Let­ná. Loser(s) jsou, zdá se, jed­ním z hlav­ních tahou­nů zim­ních cir­ku­so­vých rado­vá­nek, kte­ré se ode­hrá­va­jí v šapi­tó na hole­šo­vic­kém Výstavišti.

Prv­ní domá­cí  pre­mi­é­rou, kte­rou nabí­dl pub­li­ku nový pro­stor Jatek 78, byla Bou­ře dua SKUTR. Úspěch pre­mi­é­ry byl nespor­ný — divá­ci byli mezi­ná­rod­ním pro­jek­tem na moti­vy Shake­spea­ro­vy Bou­ře vidi­tel­ně nad­še­ni. Byl ale pohled kri­ti­ky tak jed­no­znač­ný? To napo­ví  čty­ři krát­ké glosy.

Co to zna­me­ná být šťast­ný a jak se šťast­ným stát? Char­lot­ta Öfver­holm tan­cem medi­tu­je nad tím­to téma­tem. Tan­čí divo­ce. Tan­čí oko­lo svých obna­že­ných kos­tí, kte­ré se suve­re­ni­tou sobě vlast­ní ser­ví­ru­je divá­kům. A pořád­ně si u toho zařve…

Svo­ji výroč­ní cho­re­o­gra­fii svě­ři­la čer­s­tvě dese­ti­le­tá sku­pi­na Ver­Te Dan­ce do rukou izra­el­ské­ho cho­re­o­gra­fa Jose­pha Tmi­ma. Toho­to tvůr­ce při­ved­la Char­lot­ta Öfver­holm, švéd­ská taneč­ni­ce s význam­ným vli­vem na čes­kou taneč­ní scénu.

Deva­te­nác­tý roč­ník fes­ti­va­lu 4 + 4 dny v pohy­bu se pod hla­vič­kou otáz­ky Who is the direc­tor? opět roz­kro­čil mezi tan­cem, diva­dlem, site-spe­­ci­­fic, hud­bou a výtvar­ným umě­ním. V tom je už léta zce­la kon­zis­tent­ní. Vět­ši­na akcí se letos ode­hrá­la v Palá­ci U Stý­b­lů na Vác­lav­ském náměs­tí, v Arše a v Altě. Mís­ta činu, důle­ži­tá fes­ti­va­lo­vá sou­část, také vyšla z vnitř­ních pro­sto­rů na uli­ci. S odstu­pem… Pokra­čo­vat ve čte­ní Nahé tělo, vlasy

Balet Národ­ní­ho diva­dla se posled­ní dobou sna­ží, abychom moh­li čes­ký balet kon­fron­to­vat se zahra­nič­ní­mi špičkami.