Existuje vztah mezi tělem a mocí? Mezi naší vizuální prezentací a jejím vlivem na to, jak nás vnímá okolí? Lze tělo a jeho možnosti trénovat či usměrňovat za konkrétním účelem?
Autor: Veronika Hrabalová
Absolvovala divadelní vědu na Filozofické fakultě MUNI. Léta byla členkou divadla BLIC a později Kočovné filosofické divadelní společnosti. Aktivně se účastní divadelních, pohybových a tanečních festivalů (OST-RA-VAR, Teatrum Kuks, Korespondance, Tanec Praha, Bazaar aj.). Prošla seminářem bolywoodského a indického tance Venduly Uhýrkové, pohybovým seminářem Martina Packa, Taneční dílnou Michala Záhory, workshopem Moje tělo s Martinem Talagou a jeho projektem SOMA a neustále se snaží zdokonalovat na contemporary dance classes Dagmar Voudouragkaki.
Festival Korespondance, konající se částečně v Praze, ale především ve Žďáru nad Sázavou v sobě propojuje pohybové i myšlenkové trendy zemí tří kontinentů. Festival podporuje komunitní projekty, zapojuje místní občany a svou poetikou vyjadřuje přátelský a otevřený postoj k mezioborové a transkontinentální spolupráci. Nepopiratelně oslovuje profesionální tanečníky z celého světa, nadšence i náhodné kolemjdoucí. Jednoduše se zde snoubí prestiž účinkujících se skoro až domáckou […]
Rubriky
Mířím někam nebo nikam?
Dvě ženy na téměř prázdném jevišti a velká snaha o něco, ale o co? Možná o nic. Režisérka a choreografka Karine Ponties spojuje schopnosti, tělesné předpoklady i přirozenou komiku Petry Tejnorové a Terezy Ondrové v projektu s názvem Same same, inspirovaném částečně osobností a herectvím amerického filmového komika Bustera Keatona.
Rubriky
Harmonie plechu.
Průmyslové zóny charakterem své existence, svým účelem, materiálem, barvou i mírou nebezpečí, které v nich představuje pohyb, nepůsobí zrovna jako důvěryhodné, nebo snad komfortní místo k pobytu. Vnímáme-li je však z jiného úhlu pohledu, mohou v sobě skrývat tajemství, dobrodružství, vzrušení a třeba i dětskou touhu po objevování, kterou jsme jako děti zažívaly na vrakovištích nebo zříceninách zahradních chatek.
Existovat v tichu by bylo krásné. Pod vlivem přicházejících e‑mailů, zpráv na messengeru, ruchů města a neustálého telefonování toužím být na chvíli v místnosti, kde bude jen ticho. Socio-psychologické experimenty však dokazují, že člověk v současnosti už na ticho není naprogramován. Absence zvuků, stejně tak jako světla nebo sociálního kontaktu, jedince dohání ke stavům úzkosti, strachu a “šílenství”. Komunikace […]