Kdysi dávno jsem slyšela příběh o ženě, která měla schopnost vidět na jiných ženách, zdali v minulosti prodělaly potrat. Když se na ně prý podívala, viděla otisky těchto nenarozených bytostí na jejich krku. Přesně tento mrazivý pocit ve mně vyvolala první část inscenace Pokusná osoba interpretky Silke Grabinger.
Autor: Veronika Hrabalová
Absolvovala divadelní vědu na Filozofické fakultě MUNI. Léta byla členkou divadla BLIC a později Kočovné filosofické divadelní společnosti. Aktivně se účastní divadelních, pohybových a tanečních festivalů (OST-RA-VAR, Teatrum Kuks, Korespondance, Tanec Praha, Bazaar aj.). Prošla seminářem bolywoodského a indického tance Venduly Uhýrkové, pohybovým seminářem Martina Packa, Taneční dílnou Michala Záhory, workshopem Moje tělo s Martinem Talagou a jeho projektem SOMA a neustále se snaží zdokonalovat na contemporary dance classes Dagmar Voudouragkaki.
Kdo jsem? To já nevím.
Existuje něco jako hranice abstrakce ve výrazovém tanci? Je možné držet se jedné věty či slova a na jeho základě chápat celou inscenaci? Lze toto slovo vynechat a nechat diváka spojit si jednotlivosti pouze s osobními zážitky? Tanečně-divadelní projekt mezinárodního souboru Chantier des images, Give me 10 seconds, otevírá otázku identity, toho kdo jsme, jak vnímáme sami sebe i jak… Pokračovat ve čtení Kdo jsem? To já nevím.
Smrtí to nekončí, možná znovu začíná.
Balet Národního divadlo Brno patří v posledních dvou letech k souborům, které stojí za pozornost. Tento fakt nastartovalo uvedení inscenace Game over (koncem sezóny 2013/2014), která otevřela příležitost mladým choreografům a tanečníkům nejen z řad NdB, ukázat divákům jednu z alternativ české contemporary tvorby. Následoval neoklasický počin Mária Radačovského Black and White a pro tuto chvíli linie výrazně úspěšných titulů vrcholí… Pokračovat ve čtení Smrtí to nekončí, možná znovu začíná.
Mluvme, pišme, tvořme!
V rámci třetí série debat o současném tanečním umění „Mluvme o tanci“ proběhl 23. listopadu v pořadí druhý večer zaměřený na uměleckou kritiku. Debata si pokládala za cíl prodiskutovat a odpovědět na otázky jakými jsou zkušenost s uměleckou kritikou na poli současného tance, její konkrétní podoba, identita kritika a témata, o nichž hovoří.
Pohled na DEKKU se liší v očích toho, kdo se dívá…
Volné sdružení profesionálních umělců DEKKADANCERS bylo založeno v roce 2009. U jeho zrodu stáli choreografové a tanečníci Viktor Konvalinka, Tomáš Rychetský a fotograf Pavel Hejný. Nejen o formování nové generace DEKKADANCERS, úskalích i radostech s ním spojených, ale i o přípravách inscenace Žena za kultem, jsem si povídala s Ondřejem Vinklátem, Štěpánem Pecharem a Markem Svobodníkem, choreografy, tanečníky a současnými vůdčími osobnostmi DEKKADANCERS.
Včas odejít je umění. Odcházím.
Jiří Kylián. Geniální choreograf, tanečník a bývalý umělecký šéf Nederlands Dans Theater. Světově uznávaný umělec si zřejmě na superlativy a chválu nepotrpí a více než cokoli jiného, je to člověk chovající úctu k tanci i lidem, kteří se jím zabývají.
Lance Jay Dance: „No love, no life, no hope, no nothing..?”
27. a 28. října 2015 zahájila svoji činnost nová nezávislá brněnská taneční platforma Lance Jay Dance. Ve dvou večerech uvedli v donedávna nevyužívaných skladových prostorách brněnské Malé Ameriky svou první choreografii SKLADEM, ve které účinkují členové baletního souboru Národního divadla Brno i profesionální tanečníci odjinud. Vytrženi z nekončících příprav na mé otázky, s humorem jim vlastním, odpověděli producent Michael Kořínek… Pokračovat ve čtení Lance Jay Dance: „No love, no life, no hope, no nothing..?”