White bitch, black bitch, what is a bitch and who is the bitch right now?

Kdy­si dáv­no jsem sly­še­la pří­běh o ženě, kte­rá měla schop­nost vidět na jiných ženách, zda­li v minu­los­ti pro­dě­la­ly potrat. Když se na ně prý podí­va­la, vidě­la otis­ky těch­to nena­ro­ze­ných bytos­tí na jejich krku. Přes­ně ten­to mra­zi­vý pocit ve mně vyvo­la­la prv­ní část insce­na­ce Pokus­ná oso­ba inter­pret­ky Sil­ke Grabinger. 

Publikováno
V rubrikách Recenze

Kdo jsem? To já nevím.

Exis­tu­je něco jako hra­ni­ce abs­trak­ce ve výra­zo­vém tan­ci? Je mož­né držet se jed­né věty či slo­va a na jeho zákla­dě chá­pat celou insce­na­ci? Lze toto slo­vo vyne­chat a nechat divá­ka spo­jit si jed­not­li­vos­ti pou­ze s osob­ní­mi zážit­ky? Taneč­­ně-diva­­­del­­ní pro­jekt mezi­ná­rod­ní­ho sou­bo­ru Chan­tier des images, Give me 10 seconds, ote­ví­rá otáz­ku iden­ti­ty, toho kdo jsme, jak vní­má­me sami sebe i jak… Pokra­čo­vat ve čte­ní Kdo jsem? To já nevím.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Smrtí to nekončí, možná znovu začíná.

Balet Národ­ní­ho diva­dlo Brno pat­ří v posled­ních dvou letech k sou­bo­rům, kte­ré sto­jí za pozor­nost.  Ten­to fakt nastar­to­va­lo uve­de­ní insce­na­ce Game over (kon­cem sezó­ny 2013/2014), kte­rá ote­vře­la pří­le­ži­tost mla­dým cho­re­o­gra­fům a taneč­ní­kům nejen z řad NdB, uká­zat divá­kům jed­nu z alter­na­tiv čes­ké con­tem­po­ra­ry tvor­by. Násle­do­val neo­kla­sic­ký počin Mária Rada­čov­ské­ho Black and Whi­te a pro tuto chví­li linie výraz­ně úspěš­ných titu­lů vrcho­lí… Pokra­čo­vat ve čte­ní Smr­tí to nekon­čí, mož­ná zno­vu začíná.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Mluvme, pišme, tvořme!

V rám­ci tře­tí série debat o sou­čas­ném taneč­ním umě­ní „Mluv­me o tan­ci“ pro­bě­hl 23. lis­to­pa­du v pořa­dí dru­hý večer zamě­ře­ný na umě­lec­kou kri­ti­ku. Deba­ta si poklá­da­la za cíl pro­dis­ku­to­vat a odpo­vě­dět na otáz­ky jaký­mi jsou zku­še­nost s umě­lec­kou kri­ti­kou na poli sou­čas­né­ho tan­ce, její kon­krét­ní podo­ba, iden­ti­ta kri­ti­ka a téma­ta, o nichž hovoří.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Pohled na DEKKU se liší v očích toho, kdo se dívá…

Vol­né sdru­že­ní pro­fe­si­o­nál­ních uměl­ců DEKKADANCERS bylo zalo­že­no v roce 2009. U jeho zro­du stá­li cho­re­o­gra­fo­vé a taneč­ní­ci Vik­tor Kon­va­lin­ka, Tomáš Rych­et­ský a foto­graf Pavel Hej­ný. Nejen o for­mo­vá­ní nové gene­ra­ce DEKKADANCERS, úska­lích i rados­tech s ním spo­je­ných, ale i o pří­pra­vách insce­na­ce Žena za kul­tem, jsem si poví­da­la s Ondře­jem Vin­klá­tem, Ště­pá­nem Pecha­rem a Mar­kem Svo­bod­ní­kem, cho­re­o­gra­fy, taneč­ní­ky a sou­čas­ný­mi vůd­čí­mi osob­nost­mi DEKKADANCERS.

Publikováno
V rubrikách Rozhovory

Včas odejít je umění. Odcházím.

Jiří Kyli­án. Geni­ál­ní cho­re­o­graf, taneč­ník a býva­lý umě­lec­ký šéf Neder­lands Dans The­a­ter. Svě­to­vě uzná­va­ný umě­lec si zřej­mě na super­la­ti­vy a chvá­lu nepo­tr­pí a více než coko­li jiné­ho, je to člo­věk cho­va­jí­cí úctu k tan­ci i lidem, kte­ří se jím zabývají.

Publikováno
V rubrikách Recenze

Lance Jay Dance: „No love, no life, no hope, no nothing..?”

27. a 28. říj­na 2015 zahá­ji­la svo­ji čin­nost nová nezá­vis­lá brněn­ská taneč­ní plat­for­ma Lan­ce Jay Dan­ce. Ve dvou veče­rech uved­li v done­dáv­na nevy­u­ží­va­ných skla­do­vých pro­sto­rách brněn­ské Malé Ame­ri­ky svou prv­ní cho­re­o­gra­fii SKLADEM, ve kte­ré účin­ku­jí čle­no­vé balet­ní­ho sou­bo­ru Národ­ní­ho diva­dla Brno i pro­fe­si­o­nál­ní taneč­ní­ci odji­nud. Vytr­že­ni z nekon­čí­cích pří­prav na mé otáz­ky, s humo­rem jim vlast­ním, odpo­vě­dě­li pro­du­cent Micha­el Koří­nek… Pokra­čo­vat ve čte­ní Lan­ce Jay Dan­ce: „No love, no life, no hope, no nothing..?”

Publikováno
V rubrikách Rozhovory