Žijeme ve zrychleném světě. Klade na nás nemalé nároky, vyžaduje výsledky, úspěch…A my se přizpůsobujeme – rodině, počasí, ekonomické a politické situaci, i jiným lidem. Kam se poděla naše přirozenost – to, co nás zcela nezištně a bezdůvodně naplňuje a přináší pocit svobody a štěstí? Stěžovat si na to, že něco nemám, něco mi chybí, něco nejde, je už jako… Pokračovat ve čtení You have to lose control. Yes, that is beautiful.
Autor: Veronika Hrabalová
Absolvovala divadelní vědu na Filozofické fakultě MUNI. Léta byla členkou divadla BLIC a později Kočovné filosofické divadelní společnosti. Aktivně se účastní divadelních, pohybových a tanečních festivalů (OST-RA-VAR, Teatrum Kuks, Korespondance, Tanec Praha, Bazaar aj.). Prošla seminářem bolywoodského a indického tance Venduly Uhýrkové, pohybovým seminářem Martina Packa, Taneční dílnou Michala Záhory, workshopem Moje tělo s Martinem Talagou a jeho projektem SOMA a neustále se snaží zdokonalovat na contemporary dance classes Dagmar Voudouragkaki.
Geniální koně pod brněnskou oblohou?
Dvě festivalová představení inscenace Horses in the sky Kibbutz Contemporary Dance Company na festivalu Divadelní svět Brno v choreografii Ramiho Be’era od počátku doprovázela slova chvály a budila pocit, že divák uvidí něco fantastického. Bylo Horses in the sky ve skutečnosti výjimečné a přesahuje tak dalece pomyslnou laťku toho, co lze v rámci současného tance nebo pohybového divadla vidět?
Z každého člověka spadne i ta poslední přetvářka, neboť prkno v márnici je docela prosté.
V letošní sezóně Balet Národního divadla v Brně plánuje nastudovat dvě premiéry. Kromě Čajkovského Spící krasavice (22. dubna 2017) uvedl 10. listopadu autorskou inscenaci Chvění v režii a choreografii Petra Zusky, s nímž jsem si povídala nejen o tanci, ale také o dramaturgii, světelném designu i specifické hudbě Henryka Góreckého a Jiřího Pavlici.
Není workshop jako workshop…
Multikulturní centrum ALTA v rámci širokého spektra akcí, jež celoročně pořádá, zařadilo do programu letních prázdnin tři bloky tanečních workshopů/tréninků — Michala Záhory, Věrky Ondrašíkové a Soni Feriančíkové.
Když myslím, tak to není dobře.
Dvacáté století dalo světu takové osobnosti tanečního umění, jako jsou například Pina Bausch, Kurt Jooss nebo William Forsythe. Osobnosti, na jejichž tvorbě lze pozorovat vliv poznatků a myšlenek, jimiž se zabýval choreograf a především kinetograf Rudolf Laban. Laban se pokoušel pojmenovat specifika lidského pohybu a graficky je zaznamenat. Výsledky, k nimž dospěl, vycházely z vědomí úzkého propojení lidského pohybu a psychiky,… Pokračovat ve čtení Když myslím, tak to není dobře.
Besídka s potenciálem?
Ve dnech 27. a 28. dubna se v prostorách divadla Reduta uskutečnil Choreografický ateliér 2016. Ateliér obnovil minulým ročníkem svou tradici a znovu poskytl prostor mladým tvůrcům z řad baletního souboru NdB uvést svá vlastní choreografická díla, vybrat pro ně interprety, hudbu a zhmotnit na jevišti to, co je skutečně baví a zajímá.
Who deserves this? ČTP2016.
22. ročník České taneční platformy se konal od 20. do 25. dubna 2016 a završil jej poslední slavnostní večer, v rámci něhož bylo možné zhlédnout reprízu taneční inscenace roku 2015, Collective loss of memory souboru DOT 504 a byly předány ceny České platformy za rok 2015.
The Game is not over yet.
O provozu v Národním divadle v Brně i v Praze, o tvorbě nezávislých tanečních platforem, o neobyčejných reprízách a hlavně problémech, pojících se s choreografiemi Catch 27 (Marek Svobodník) a Palindrom (Martin Svobodník a Adam Sojka) jsem si povídala s bratry Svobodníkovými.
Identita dnešního člověka, to je buřtguláš.
Pomyslným vrcholem festivalu BAZAAR 2016 byl sobotní Saturday BAZAAR, v rámci něhož měli diváci možnost vidět ukázky z procesu tvorby pěti tvůrců, pocházejících ze střední, východní a jižní Evropy. Společným jmenovatelem letošního festivalu byla otázka identity, jejíž chápání se zde rozšířilo do končin samoty, masové zábavy, sexuální orientace, seberealizace, sebezdokonalování a ještě mnohem dál.
White bitch, black bitch, what is a bitch and who is the bitch right now?
Kdysi dávno jsem slyšela příběh o ženě, která měla schopnost vidět na jiných ženách, zdali v minulosti prodělaly potrat. Když se na ně prý podívala, viděla otisky těchto nenarozených bytostí na jejich krku. Přesně tento mrazivý pocit ve mně vyvolala první část inscenace Pokusná osoba interpretky Silke Grabinger.