Autor: Martin Macháček

Poča­sí dává, ale také bere. Poča­sí má zkrát­ka dar. Když jste v úzkých s téma­tem — hovo­ru ane­bo klid­ně úvod­ní­ku, zachrá­ní vás. Je totiž neko­neč­ně mož­nos­tí, jak ho ucho­pit. Od jed­no­du­chých úvah: „jak bylo“, „jak bude“ se skr­ze něj dá vylhat do kos­mo­lo­gic­kých nebo meta­fy­zic­kých rovin a tím vypl­nit trap­né prázd­no zdán­li­vě rele­vant­ním obsahem.

Naše redak­ce je tichá. Zje­vu­je se na před­sta­ve­ních jako duch v pod­kro­ví. Zazna­me­ná­vá uni­kát­ní, fes­ti­va­lo­vou sou­čas­nost aby zůsta­la ucho­va­ná v budouc­nu. Fun­gu­je jako rych­lý výsa­dek na něko­li­ka mís­tech zaráz — ope­ra­tiv­ci nabe­rou data a zase zmi­zí. Žád­ná bari­é­ra — soci­ál­ní, jazy­ko­vá pro ně není pře­káž­kou. Pro­jdou zdí Dru­hé čís­lo už poně­kud plněj­ší než to předešlé. 

Váže­ní čte­ná­ři, to, co prá­vě máte ote­vře­né ve svém pro­hlí­že­či, není halu­ci­na­ce, ale prv­ní čís­lo naše­ho expe­ri­men­tál­ní­ho zpra­vo­da­je pro Tanec Pra­ha 2017. Spo­lu s orga­ni­zá­to­ry fes­ti­va­lu jsme se jako Taneč­ní zóna roz­hod­li pro ten­to ne úpl­ně tra­dič­ní for­mát. Co to při­ne­se do budouc­na, nikdo z nás pří­liš netu­ší — je to popr­vé. Po čty­ři týd­ny se bude­me potká­vat na… Pokra­čo­vat ve čte­ní Čís­lo 1: Pla­vat v astrálu