Performerka, ale také choreografka převážně sólových projektů Jana Vrána se ve své poslední inscenaci Black& White snaží definovat a vytyčit hranice genderu. Žádnou objevnou myšlenku ale nevysloví, spíš objasňuje věci, které jsou známé stejně odvěce jako celé hledání průsečíků v „mezipohlavním sporu“.
Autor: Martin Macháček
Bývalý editor internetové verze časopisu Taneční zóna. Absolvent Katedry divadelních studií FF MU v Brně, dávný spolupracovník studentské platformy divadelní kritiky RozRazil online, exredaktor Českého rozhlasu Wave, občasný přispěvatel do Divadelních novin, časopisu A2 a nedávno i festivalových zpravodajů (např. Divadelní Flora Olomouc) či jejich příležitostný vedoucí (např. OST-RA-VAR, Setkání/Encounter Brno). Tři sezóny působil jako člen dramaturgické rady České taneční platformy. V současnosti zasedá v dramaturgické radě festivalu Regiony v Hradci Králové a je členem činoherní komise Cen Thálie. Jeho hru Storáče uvedla Stará Aréna Ostrava. Zakladatel několika divadelních skupin (PuMoWo a MeNe KeKeL), která se řídí heslem: "Divadlo, které nic nedělá, nic nepokazí."
Mezi palec a ukazovák. Tanec, co neutíká mezi prsty
Další americkou youtuberskou platformou, kterou si v tomto Videu týdne představíme je StatusSilver.
Rozhovor s CreWCollective
Ve Studiu ALTA jsem vyhledal trojici, která jako základní pilíř svírá vesmír zvaný CreWCollective a ptal se jich na taneční improvizaci.
Tordreádor všeho bytí
Jedno ze závěrečných festivalových představení festivalu Tanec Praha se stalo nejen jeho vlastním vrcholem, ale také patřilo k zásadním zahraničním highlightům v uplynulé sezoně. Tvůrci francouzského projektu Tordre s tanečnicí, která má protézu celého zápěstí, diváky nevydírali a handicap schválně nenechali vyčnívat. Tordre i jako inscenace daleko překračovala běžný taneční standard.
Číslo 4: Oborou svých závorek
Znáte takový ten pocit, když vám přijde email a v záhlaví objevíte: „Je nám líto, že vám musíme oznámit…“?
Číslo 3,5: Tongue isn’t Language. So lick me hard
Počasí dává, ale také bere. Počasí má zkrátka dar. Když jste v úzkých s tématem — hovoru anebo klidně úvodníku, zachrání vás. Je totiž nekonečně možností, jak ho uchopit. Od jednoduchých úvah: „jak bylo“, „jak bude“ se skrze něj dá vylhat do kosmologických nebo metafyzických rovin a tím vyplnit trapné prázdno zdánlivě relevantním obsahem.
Číslo 2: Procházet tvou zdí
Naše redakce je tichá. Zjevuje se na představeních jako duch v podkroví. Zaznamenává unikátní, festivalovou současnost aby zůstala uchovaná v budoucnu. Funguje jako rychlý výsadek na několika místech zaráz — operativci naberou data a zase zmizí. Žádná bariéra — sociální, jazyková pro ně není překážkou. Projdou zdí Druhé číslo už poněkud plnější než to předešlé.
Číslo 1: Plavat v astrálu
Vážení čtenáři, to, co právě máte otevřené ve svém prohlížeči, není halucinace, ale první číslo našeho experimentálního zpravodaje pro Tanec Praha 2017. Spolu s organizátory festivalu jsme se jako Taneční zóna rozhodli pro tento ne úplně tradiční formát. Co to přinese do budoucna, nikdo z nás příliš netuší — je to poprvé. Po čtyři týdny se budeme potkávat na… Pokračovat ve čtení Číslo 1: Plavat v astrálu
Dvě distopické věže Sidi Larbiho a Damiana Jaleta
Inscenace Babel (Words), kterou připravil belgický choreograf s tanečníky z celého světa, má být synekdocha rozpadu současnosti i vyjasnění pozic lidstva takzvaně „před Bohem“. Zástupci několika etnik, možná sexuálních i jiných menšin se potkávají, aby spolu vztyčili největší pamětihodnost lidstva — Babylonskou věž. Jejich snaha naráží na obtíže, kyberrevoluci i nesnášenlivost.
Guy Cools: Jako dramaturg nejsem žádný opravář problémů
Věhlasný taneční dramaturg Guy Cools byl v Praze a vedl zde Workshop taneční dramaturgie pořádaný Tancem Praha. Martin Macháček jej zastihl v hotelové lobby. Hovořili spolu nejen o specifikách taneční dramaturgie, profesní etice, jeho seminářích ale také špičkových choreografech, se kterými Cools spolupracoval.