Radostné, či spíše tancující, babičky z inscenace Dancing Gradmothers korejské choreografky Eun-Me Ahn propůjčily vizuálu letošního ročníku svou podobu. Diváky pozvaly na divotvornou techno párty končící lehce zmatečnou kocovinou.
Autor: Martin Macháček
Bývalý editor internetové verze časopisu Taneční zóna. Absolvent Katedry divadelních studií FF MU v Brně, dávný spolupracovník studentské platformy divadelní kritiky RozRazil online, exredaktor Českého rozhlasu Wave, občasný přispěvatel do Divadelních novin, časopisu A2 a nedávno i festivalových zpravodajů (např. Divadelní Flora Olomouc) či jejich příležitostný vedoucí (např. OST-RA-VAR, Setkání/Encounter Brno). Tři sezóny působil jako člen dramaturgické rady České taneční platformy. V současnosti zasedá v dramaturgické radě festivalu Regiony v Hradci Králové a je členem činoherní komise Cen Thálie. Jeho hru Storáče uvedla Stará Aréna Ostrava. Zakladatel několika divadelních skupin (PuMoWo a MeNe KeKeL), která se řídí heslem: "Divadlo, které nic nedělá, nic nepokazí."
Číslo IV. A vaše valy odvály naše vály
Každé jubileum je jako vyšplhat na tenkou stěnu. Jakmile dosáhnete vrcholu, přepadnete na druhé straně do ještě větší jámy. Nebo ne?
Číslo II. a III. Na kříži u potoka
Po třicítce se prý i balancuje.
Stáří jako dekompozice života
Martin Macháček píše o East Shadow Jiřího Kyliána.
Číslo I. Třicet a nikdy jinak
Po třicítce se prý bilancuje.
Svobodné umění. Kalašnikov.
Kdo by to byl býval věřil, že se v roce 2018 budeme bavit o svobodě umění. A já se ptám? Přehnal to Childish Gambino neboli rapper, herec a komik Donald Glover když zobrazil trumpovskou Ameriku jako apokalyptickou? Může si to dovolit v čase prezidenta, který jak sliboval, tak činí Ameriku větší?
Kultura vpravdě tradiční, identita vskutku národní
Ačkoli se na festivalu Bazaar (dramaturgicky, filosoficky) většinou hledí za naše hranice do regionů, koutů myšlení i mezi tělesné jazyky kam se obvykle nekouká, letošní ročník uzavřela show Šibřinky, variace na výsostně lokální kulturní, společenský i historický fenomén — „tu naši zábavu českou“. Handa Gote si spolu s obsadou Wariot Ideal položili otázku, jestli se s estetikou veselice v kulturáku nebo pořádného… Pokračovat ve čtení Kultura vpravdě tradiční, identita vskutku národní
Alter Meister Vojtěch Varyš
„Tak Varyš už to rozštípnul, pantáto.“
Jana Vrána lights the lights
Performerka, ale také choreografka převážně sólových projektů Jana Vrána se ve své poslední inscenaci Black& White snaží definovat a vytyčit hranice genderu. Žádnou objevnou myšlenku ale nevysloví, spíš objasňuje věci, které jsou známé stejně odvěce jako celé hledání průsečíků v „mezipohlavním sporu“.
Mezi palec a ukazovák. Tanec, co neutíká mezi prsty
Další americkou youtuberskou platformou, kterou si v tomto Videu týdne představíme je StatusSilver.