Zemřela Miroslava Pešíková

Mirosla­va Peší­ko­vá
11. 8. 1946 Pra­ha – 11. 1. 2026 Praha

Význam­ná osob­nost čes­ké­ho bale­tu, eme­rit­ní sólist­ka Bale­tu Národ­ní­ho divadla

Celou svou umě­lec­kou kari­é­ru spo­ji­la s Národ­ním diva­dlem, kde byla osm­a­dva­cet let sólist­kou Bale­tu. S taneč­ní výcho­vou začí­na­la v sou­kro­mé taneč­ní ško­le M. Aubrech­to­vé. Poté byla při­ja­ta na stu­dia v taneč­ním oddě­le­ní Kon­zer­va­to­ře Pra­ha, kde mezi její peda­go­gy pat­ři­la mimo jiné taneč­ni­ce a cho­re­o­gra­f­ka Růže­na Mazalová.

Hned po abso­lu­to­riu (1966) nastou­pi­la angaž­má jako člen­ka balet­ní­ho sbo­ru Národ­ní­ho diva­dla, v roce 1971 se sta­la sólist­kou a v Národ­ním diva­dle půso­bi­la do roku 1997. 

V roce 1973 absol­vo­va­la dvou­mě­síč­ní stáž ve Vel­kém diva­dle v Mosk­vě u M. T. Semjo­no­vo­vé a v Mos­kev­ském aka­de­mic­kém hudeb­ním diva­dle K. S. Sta­ni­slav­ské­ho a V. I. Němi­ro­vi­če-Dan­čen­ka. Dal­ší měsíč­ní stáž ve Vel­kém diva­dle násle­do­va­la v roce 1976. Svou pro­fes­ní eru­di­ci zavr­ši­la zís­ká­ním magis­ter­ské­ho titu­lu (obor taneč­ní peda­go­gi­ka) na HAMU v Pra­ze (1991). V Národ­ním diva­dle měly na její umě­lec­ký růst vliv také hos­tu­jí­cí peda­go­gic­ké a cho­re­o­gra­fic­ké osob­nos­ti jako B. Jako­vle­vič Bre­g­vad­ze, J. Bane­gas, S. M. Mes­se­re­ro­vá, N. M. Dudin­ská, J. Gri­go­ro­vič, L. Sere­gi, P. Lacot­te nebo J. Kylián.

Kate­ři­na Hanáč­ko­vá v Čes­kém hudeb­ním slov­ní­ku cha­rak­te­ri­zu­je umě­lec­kou kari­é­ru Mirosla­vy Peší­ko­vé tak­to: „Tech­nic­ká jis­to­ta, čis­tá for­ma a atrak­tiv­ní jevišt­ní vzhled jí umož­ni­ly ztvár­nit řadu stě­žej­ních rolí – nejen tra­dič­ní­ho reper­toá­ru. Její taneč­ní pro­fil zahr­nul také posta­vy lyric­ko-dra­ma­tic­ké, díky přes­né­mu mimic­ké­mu pro­je­vu, umě­ře­né­mu, sděl­né­mu a dis­tingo­va­né­mu herec­ké­mu výra­zu byla obsa­zo­vá­na i do postav kon­trast­ních, sta­la se čas­tou inter­pret­kou zápor­ných cha­rak­te­rů. V sou­pi­su reper­toá­ru Národ­ní­ho diva­dla je pod jejím jmé­nem zazna­me­ná­no 47 balet­ních titulů.“

Tan­či­la stě­žej­ní role tra­dič­ní­ho reper­toá­ru, např. Sva­nil­du v Cop­pélii, Mášen­ku v Lous­káč­ko­vi, Odettu/Odilii v Labu­tím jeze­ře, titul­ní roli v Giselle a Kit­ri v Donu Qui­jo­to­vi. Blíz­ké jí byly i lyric­ko-dra­ma­tic­ké posta­vy: Signo­ri­na Gio­ven­tù, Julie v Rome­o­vi a Julii, Eva ve Stvo­ře­ní svě­ta, Aegi­na ve Spar­ta­ko­vi; vrchol­ný výkon poda­la jako Lisetta v Mar­né opa­tr­nos­ti L. Her­te­la v cho­re­o­gra­fic­ké ver­zi Ali­cie Alon­so. Vyni­ka­la v inter­pre­ta­ci zápor­ných cha­rak­te­rů: Runa v Radúzo­vi a Mahu­le­ně, Zare­ma v Bach­či­sa­raj­ské fon­tá­ně, Paní Mědě­né hory v Kamen­ném kvít­ku, Lady Macbe­th v Macbe­tho­vi, Carev­na v Ptá­ku Ohni­vá­ko­vi.

Po odcho­du z Národ­ní­ho diva­dla se věno­va­la peda­go­gic­ké čin­nos­ti, vyu­čo­va­la na Sou­kro­mé taneč­ní kon­zer­va­to­ři v Pra­ze, v letech 1998 – 2001 byla balet­ní mis­try­ní v Diva­dle J. K. Tyla v Plzni. 

Za své mis­trov­ství zís­ka­la řadu oce­ně­ní, mimo jiné titu­ly zaslou­ži­lá uměl­ky­ně a národ­ní uměl­ky­ně. V roce 2023 zís­ka­la Cenu Thá­lie za celo­ži­vot­ní mis­trov­ství: Balet, tanec a pohy­bo­vé divadlo.

/Převzato z nekro­lo­gu Národ­ní­ho diva­dla — zde/