Právě vychází 1. číslo Taneční zóny 2026.
Po finančních peripetiích z extrémně nízkého grantu Ministerstva kultury konečně vychází 1. tištěné číslo letošní Taneční zóny, jímž stvrzujeme třicetiletí existence naší revue (Tz vychází od roku 1997/!/). Je věnováno především ženám-performerkám a umělkyním. Koupit si je můžete ve vrátnici Divadelního ústavu v Praze 1, Celetné ulici 17, v prodejnách Luxor a Academia na Václavském náměstí a v dalších vybraných místech po celé ČR.
V Branách vnímání najdete profil performerky Iriny Andreevy, spoluzakladatelky Teatru Novogo Fronta, jež v srpnu 2024 dobrovolně odešla z tohoto světa. Píší o ní a za její životní a uměleckou dráhou se ohlížejí Olesya Sydorenko, Vladimir Benderski, Vladimír Hulec, Jana Pilátová a spolupracovníci Aleš Janák, Matěj Kohout a Jan Mocek. Součástí je i text Iriny Andreevy I am the Problem, jenž byl součástí stejnojmenné performance Jana Mocka a v němž se odrážejí bolestně drásavé pocity umělkyně ke konci jejího života. Profil doprovází množství fotografií z celé kariéry Iriny Andreevy včetně její spolupráce se skupinou Děrevo a slavné inscenované umělecké fotografie Ivana Pinkavy, jež je k publikování v Taneční zóně věnoval zdarma, za což mu děkujeme.
Pro Zónu Nový cirkus připravila Jana Bohutínská obsáhlý rozhovor s akrobatkou Eliškou Brtnickou, v němž autorka pokračuje ve svém tématu dechu a freedivingu a současně se s Brtnickou zamýšlí nad jejími aktuálními performancemi a problémy svobodné tvorby v současné, pro nezávislé umělce ekonomicky těžké době.
V Zóně Fyzické divadlo vycházejí dva obsáhlé rozhovory Vladimíra Hulce s performerkami Natalií Tinou Jelevou a Beckou McFadden s texty jejich performancí Jsem matkou tvých dětí, mami (Jeleva), resp. Black Dress (McFadden). Jde o mimořádné texty, jejichž zpracování každou z autorek patří mezi nejvýznamnější události posledních let na naší nezávislé scéně. Obě je uvádějí v pražské Venuši ve Švehlovce. McFadden za svůj herecký výkon v sóle Black Dress získala v roce 2023 Cenu Thálie v oboru Alternativní divadlo, Jeleva, jejíž fotografie je i na titulu Tz 1/2026, je v užší nominaci v téže kategorii za letošní rok.
K těmto dvěma profilům vychází v Zóně Performance Art esej o výrazné (a kontroverzní) performerce a výtvarnici Kateřině (Kače) Olivové, který pro Taneční zónu napsala naše dlouholetá spolupracovnice Jana Orlová.
A v Zóně Výtvarné umění píše Marie Zdeňková o několika výstavách v Praze na přelomu roku, jež byly věnované ženám — Ženy, mistryně, umělkyně 1300 — 1900 ve Valdštejnské jízdárně Národní galerie, Eva Švakmajerová: Běda obrazu… v DOXu a Dagmar Hochová: Nejen fotografka dětí v Domě fotografie GHMP.
V Zóně Paměť se ohlížíme za životy loni zesnulých režisérů Clause Peymanna a Roberta Wilsona.
Taneční zóna vyjde zas!
Redakce
///
Vyšší princip
Doba se ekonomizovala, život a aktivity se měří financemi. Proč dělat něco, co se nerentuje?, jaký smysl mají činy, které nepřinášejí zisk?, zní společností.
Věřím ale, že tak úplně tomu není. Hlavně v kultuře. Vždy existoval a stále existuje vyšší princip bytí, stále jsou hodnoty, o které je třeba se brát. I za cenu nízkokalorické stravy a roztrhaných šatů.
Věřím, že Taneční zóna coby reflexe dění a hledání a navazování kontextů nejen v rámci taneční scény u nás a ve světě, ale i v divadle a performancích všeho druhu, v nezávislém umění jako takovém, má smysl. Ten aktuální i ten nadčasový přesahující jednu vteřinu, dvě sezony, tři desetiletí či – snad – i nějaké to století. Aspoň tak v redakci Taneční zónu vnímáme, tak ji od začátku její existence v roce 1997 nasměrováváme a řídíme. A proto jsme sledováni, respektováni, čteni, archivováni a snad i finančně podporováni.
Letos jsme ale dostali od Ministerstva kultury extrémně nízký grant — 367 000 Kč. Snad nejnižší za celou třicetiletou existenci. Vlastně likvidační. Z něj nejde plně uhradit ani provozní náklady čtyř tištěných čísel naší revue. Máme / Měli jsme proto skončit?
Nevím, možná k tomu příští rok dojde. Po svolání valné hromady jsme se dohodli, že to ještě aspoň tento rok zkusíme. I za cenu vyšších osobních – nejen finančních — vkladů. Z „vyššího principu“. Na hraně existence existuje přece mnoho nezávislých skupin a i v minulosti museli naši předci do svých společensky přínosných činností vkládat svá aktiva. A když umřeli, postavili jim pomník… (Anebo taky ne, řekl by skeptik…)
Navíc tento ročník Taneční zóny je jubilejní – třicátý – a v něm skončit by nebylo elegantní. Věříme ve smysl našeho konání a doufáme i v navázání nových spoluprací a podpor tak, abychom zvládli současný dotační úhor. V době krizí poznáš přítele… (Ale i nepřítele, řekl by skeptik.)
Vašich slovních, psaných i finančních podpor si velmi vážíme a snad vám, čtenářům a čtenářkám, i taneční/divadelní/kulturní komunitě jako takové je vracíme texty a tématy podstatnými, důkladně zpracovanými, inspirativními, s dosahem vzdálenějším, než je horizont našich omezených životů.
V tomto čísle se věnujeme především ženám – performerkám a umělkyním. Mělo být ještě obsáhlejší, ale okolnosti nás donutily některé materiály odsunout či pouze zavěsit na náš web. Nebojte se, nepřijdete o ně. A hlavně věřím, že i tak je toto číslo sdostatek obsažné, spektrálně naplněné, čtenářsky atraktivní, čtivé a pro mnoho z vás přínosné.
Děkuju všem, kdo na něm spolupracovali, byť někteří/některé možná především z „vyššího principu“. Z honorářů Taneční zóny – byť je stále všem autorům a autorkám a dalším spolupracovníkům a spolupracovnicím platíme – dům nepostavíte a stádo koňů nenasytíte.
Budeme rádi, když si nadále – či nově – budete Taneční zónu kupovat a odebírat. A především sledovat a číst. Cenu čísla jsme – už z loňského rozhodnutí vzhledem k navyšujícím se cenám – stanovili na 120 Kč a roční předplatné na 420 Kč. Snad to nikoho neodradí.
Vladimír Hulec, šéfredaktor Taneční zóny
…
Milé čtenářky, milí čtenáři,
s prvním číslem roku se musíme, jako mnoho jiných, řádně oklepat z výsledků grantových soutěží a zamyslet nad tím, kudy a kam směřovat.
Taneční publicistika — a tanec a performativní umění obecně — nabízí poněkud jiné možnosti, než by si představovali ti, kteří sedí v grantových komisích nebo pronajímají tiskárny, budovy a sály. Ti často vidí a řeší jen výsledky, a nikoli cestu. Nevnímají kontinuitu, nesledují kontexty. Proto jsme nuceni připravit určité změny týkající se ekonomického fungování Taneční zóny, především co se týká předplatného a dosud volně přístupného obsahu našich webových stránek, které budeme muset (zčásti) zpoplatnit. Budeme rádi, pokud se přidáte k předplatitelům tištěné Taneční zóny a pravidelným odběratelům našich webových textů, protože právě pasažéři jsou těmi, kdo drží posádku nad vodou při jejím provozu a nasazení. Potřebujeme vás víc než samotná předplatná.
Předplatné a sledovanost pro nás znamená především důvěru. Důvěru v to, že má smysl budovat prostor pro rozhovory, profily, eseje, dokumentaci, pro kritiku a původní texty. Zkrátka pro oborovou paměť. Důvěru v to, že psaní o tanci a performativním umění v Taneční zóně a na jejích webových stránkách má aktuální i historický smysl. Že má veřejný dopad a význam.
Tento editorial je pro mne zároveň malým rozloučením. Po třech letech, během nichž jsem měl na starosti vedení webu Taneční zóny i jeho dramaturgii, předávám tuto úlohu mladší kolegyni Petronele Ele Brotkové. Snažil jsem se web otevřít blíže oblastem, které mne dlouhodobě zajímají: performance artu, body artu, novému cirkusu, contemporary dance a festivalům, kde se tyto světy potkávají, prostupují a proměňují. Proměnil jsem rubriky, přes svůj snížený barvocit jsem se odvážil přeladit i vizuál webu, objížděl jsem festivaly, oslovoval autorky a autory, hledal témata, která by Taneční zónu vedla k živému, pohyblivému a otevřenému obrazu současného performativního umění.
A protože máme od prosince doma opravdu hodně malou tanečnici, stahuji se na chvíli do zákulisí. Věřím, že směr, který jsme v posledních letech společně rozvíjeli, zůstane živý i v další etapě a web Taneční zóny bude nadále místem citlivým k aktuálnímu dění, otevřeným odborné reflexi i širšímu pohledu na tanec, pohyb a performativní umění jako takové.
Děkuji všem autorkám, autorům, spolupracovnicím, spolupracovníkům, čtenářkám a čtenářům, kteří byli u toho. Děkuji za texty, podněty, důvěru, kritiku, trpělivost i za každé sdílení a čtení. Taneční zóna může pokračovat především díky této síti lidí, kterým na živém umění a jeho reflexi záleží.
Tomáš Kubart, editor www.tanecnizona.cz
…
Taneční zóna na kapačkách
aneb
V Taneční zóně jde o lidi a jejich hlas v době krize
Každé zodpovědné dotační komisi MK musí být jasné, že když dá v současné době Taneční zóně 367 000 Kč, pošle ji do kytek. Teda ne úplně, časopis zřejmě nějak přežije, jako už tolikrát, „jen” pro něj lidi budou pracovat a psát zadarmo, odhaduji.
Nečetla jsem podanou žádost, nebyla jsem u rozpravy v komisi a napíšu do Taneční zóny cca jeden materiál ročně, o můj minihonorář opravdu nejde.
Jde mi o to, že ten jeden materiál napíšu do Taneční zóny proto, že nikam jinam napsat nejde, jinam nepasuje. Může být dlouhý, experimentální, ohledávat neznámý terén, překračovat hranice, mít blízko k esejistice.
Taneční zóna je důležitá a vždycky byla, protože rozšiřuje prostor pro myšlení o tanci a pohybovém divadle v kontextu různých podob umění. Pořád je to tištěný časopis a to už je dnes rarita, nejen v tuzemském měřítku.
Je to přitom pořád stejné, stále stejné jsou její silné stránky a její slabiny, pořád podobné jsou výtky na její adresu a její potíže, pochybnosti. Taneční zóna se v komisi řeší, co si pamatuji, řešila se už dávno v dobách, kdy jsem v té komisi taky seděla, dokonce jí předsedala.
Tanec a pohybové divadlo však strašně moc potřebují diverzitu v psaní a taky konfrontaci s jiným uměním, na jednom místě. Taneční aktuality nestačí, i když si jich velmi vážím, odvádějí velkou práci a píšu i tam.
Je ale potřeba myslet různým způsobem, na různých platformách, nenechávat umírat intelektuální práci kolem tance na úbytě.
Ten sek komise, zrovna teď, mě zaskočil. Kulturní novinářky a novináři nebudou mít možnost formulovat myšlenky v době krizí, pokud je nebudou mít možnost formulovat, tříbit a propracovávat průběžně, roky, a to na různorodých platformách.
Tak si třeba, alespoň, pár výtisků Taneční zóny do svých souborů a domovů předplaťte, jestli jste to ještě neudělali. Držte ji alespoň na hadičkách. Dík.
Jana Bohutínská, FB, 16. 4. 2026 (autorkou upraveno pro vydání v Taneční zóně 1/2026)
///
Předplatné (420 Kč) i jakoukoli jinou finanční podporu můžete — se svým jménem a adresou — kdykoli zaslat na konto Tz: 20801174632/2010.