Česká televize, program ČT Art, odvysílala v lednu a únoru tohoto roku šestidílný naučně populární cyklus o souborech současného českého tance To je tanec! v režii Mojmíra Kučery.
Všechny díly provází, moderuje a také v nich sám tančí významný choreograf a pedagog Jan Kodet. Pohybuje se na několika místech v Praze, jež inspirují svou jedinečností a silou genia loci a také na těch, které jsou spojeny s činností významných pražských tanečních souborů.

O většině z nich i jejich inscenacích je slyšet v širším uměleckém/divadelním kontextu v průběhu posledních desetiletí, a to nejen doma, ale i v zahraničí. Dokument je dostupný na iVysílání.
Jan Kodet v něm s přehledem a suverenitou popisuje stav českého tance v Praze v — zhruba — posledním desetiletí. Pracuje se znalostí problematiky oboru jak ze zkušenosti interpreta (dlouho tančil nejen v Praze, ale i zahraničí), tak z pohledu choreografa a pedagoga. I když není profesionálním „speakerem“, zhostil se této role s respektem ke všem tvůrcům a se spontaneitou a pozitivním kouzlem své osobnosti.

Hned na začátku každého dílu se nás zeptá, zda si s ním půjdeme zatančit a zavede nás do zázemí každého ze souboru a do lokací a divadelních scén, kde zkoušejí a vystupují. V rozhovorech vedených s interprety jednotlivých souborů odkrývá jejich činnosti i mimo jejich interpretační práci v daném tělese, jejich nadšení a posedlost tanečním uměním a zároveň svízelnosti, které krátký život aktivních tanečníků provázejí. V rozhovorech s tvůrci a šéfy souboru se dozvídáme o konkrétním dramaturgickém záměru i plánu, dostane se nám popis choreografického díla a časové rozdělení zkoušek, obsazení i infoirmace o dalších tvůrcích týmu.
Kodet nejenže rozumí řemeslu, ale sám je schopen si zatančit spolu s tanečníky a tanečnicemi ve zkoušce, kterou navštíví, i část připravované choreografie. Je stále v perfektní formě, protože se choreografickou prací stále živí.

Se všemi uvedenými vůdčími osobnostmi i některými z tanečníků se zná, ať již z pracovní nebo osobní oblasti, dost dobře. Důvěrnost, s kterou s nimi komunikuje, svědčí ale i o tom, jak je nás vlastně v oboru málo…
Co je na každém dílu podobné, je pevný scénář, struktura všech dílů a jejich striktně omezený čas 31 minut. Rozhovory s uměleckými šéfy divadla jsou velmi limitované a krátké na to, aby mohli vyjádřit jasně a podrobně svoje záměry a poodhalit své sny. Málo se dozvídáme o finanční a existenční situaci, která není u takových malých seskupení jednoduchá.
Premiéry a první reprízy se jistě dobře zaplní diváky a snadno se prodávají, ale vyprodat větší množství repríz programovaných po sobě, je velký problém.

Chcete si se mnou zatančit?
Jak jsem zmínila, Kodet prochází v každém dílu různými částmi pražského centra i periferií a komentuje všemožné pražské lokality, které „samy tančí”. Město je neustále v pohybu. V Praze tančí domy (Tančící dům na Jiráskově nábřeží), sochy, mosty, řeka… A také divadla, lidé, turisté, popeláři…
První díl nás vede do Holešovic, původně tovární dělnické čtvrti. Vstoupíme tam do divadla La Fabrika sídlícího v místech někdejší slévárny. Tady soubor 420People vedený tanečníkem a choreografem Václavem Kunešem často hostuje. Jedná se o jeden z našich nejvýznamnějších tanečních souborů.
Vidíme část generální zkoušky těsně před premiérou Y/Why a poté několik částí z představení této inscenace vzniklé v choreografii Václava Kuneše. Právě on — spolu s tanečnicí a choreografkou Natašou Novotnou — soubor v roce 2009 založili. Do Prahy se tehdy vrátili z angažmá u Jiřího Kyliána v Nederlands Dans Theater v Haagu. Václav Kuneš byl členem hlavního souboru NDT1 od roku 1998, Novotná v letech 1997 – 1999 tančila v NDT2 a pak od roku 2002 také v NDT1. Jejich rozhodnutí odejít z tak privilegovaných míst bylo odvážné.

Kuneš je během rozhovorů s Kodetem soustředěný, skromný, s obdivem mluví o svých tanečnících. Na kus řeči se z nich potkáváme s Filipem Staňkem, Veronikou Tököly, Eliškou Hulínskou. Po exkurzu v La Fabrice navštívíme Studio Maiselovka v centru Prahy, kde Kuneš se svým souborem vybudovali ve sklepních prostorách jednoho z domů zkušebnu a komorní scénu. Otevřeli je 13. září 2021. Kuneš zde představuje projekt 42+People, kde tančí starší, zkušení tanečníci a tanečnice. Vidíme úryvky z úspěšného díla Why things go wrong choreografky Sylvy Šafkové a skvělé interprety Viktora Konvalinku a Michala Heribana.
Následuje dialog Honzy Kodeta s Natašou Novotnou. Dozvídáme se v něm o jejích současných aktivitách jak v Praze, tak i v Ostravě, kde byla po odchodu ze 420People angažována v Národním divadle moravskoslezském. V několika ukázkách si uděláme představu o její velkolepé interpretační cestě. Humorně vyznívá balancování nad vodní plochou v parku. Oba stojí na kamenné ploše a podle pokynů Nataši si zatančí duet „ala Pina Bausch“ nebo „ala Jiří Kylián“. Z humorné improvizace je cítit velké taneční mistrovství.
Opět to byly zahraniční zkušenosti významné choreografky a tvůrčí potenciál vytvořit vlastní soubor – Lenka Vagnerová & Company.
Její díla jsou plná záhad a některá působí opravdu temně. Pro připomenutí: Mah Hunt, La Loba, Amazonky, Panoptikum…
Lenku zajímají hluboké životní příběhy. Přemýšlí divadelně, takže zařazení její tvorby pod taneční divadlo je plně adekvátní. Ve jejích choreografiích se tanec překlápí v dramatické, ryze divadelní situace. Jistě i to byl důvod, proč šéf činohry Městských divadel pražských Michal Dočekal (před lety — v roce 2018 — spolu připravili na Nové scéně Národního divadla operní inscenaci Sternenhoch, již v listopadu loňského roku přenesli v obnovené premiéře na jeviště Divadla ABC) poskytl souboru stálé zázemí v Divadle Komedie .
To je opravdu ohromná šance — moci pravidelně hrát a reprízovat na této známé pražské scéně. V dokumantu sledujeme i její pedagogickou práci při tréninku a zkoušení nové inscenace. Fragmenty rozhovorů s tanečníky souboru Monikou Částkovou, Fanny Bašista Farrouquere a Adamem Sojkou či s hercem Vladimírem Javorským se prolínají s úryvky z inscenací Lešanské jesličky (Divadlo komedie) a Poe (Nová scéna). Poe vznikl pro Laternu magiku, tančí v něm interpreti obou souborů, tedy Laterny a Lenky Vagnerové.
Další významné pražské taneční seskupení má svou domovskou scénu v Jatkách78, v prostoru, který vede principál novocirkusového souboru LaPutyka Rostislav Novák ml.
Soubor vznikl v roce 2009 při Baletu Národního divadla. Jeho šéf Petr Zuska tehdy nechal samostatně tvořit mladé tanečníky svého souboru krátké choreografie. Dva z nich — Tomáš Rychetský s Viktorem Konvalinkou — se rozhodli založit vlastní soubor, aby měli větší možnosti pro svá choreografická díla. Zprvu byla témata spíše komická, postavená jako protipól velkých baletů.
V roce 2015 se ze „sister company Baletu Národního divadla” stal nezávislý taneční soubor. Nastoupila nová generace tanečníků a tanečnic pod vedením choreografů a tanečníků Štěpána Pechara a Ondřeje Vinkláta. Odhodlali se k odvážnému rozhodnutí — odejít ze jha Národního divadla a jít vlastní cestou.

Tým je dnes velmi dobře sehraný a na vysoké interpretační úrovni v čele s Ondřejem Vinklátem, nositelem tří Cen Thálie. Loni oslavili deset let samostatné činnosti. Snaží se o rozmanitou dramaturgii a rozdílná divadelní témata, což komentuje herec Jiří Lábus, který se soubrem několikrát spolupracoval. Líbí se mu, že to, co Dekkadancers dělají, je pokaždé jiné a inscenace nejsou jen tanečními produkcemi, ale jsou „skutečným divadlem”. Vystupoval například (spolu s hercem Vilémem Udatným) v nedávné premiéře Racka Jonathana Livingstona v choreografii Ondřeje Vinkláta připravené podle stejnojmenné knihy Richarda Davida Bacha. Dramatickou hudbu Ivana Achera živě (v menším obsazení) interpretuje Česká filharmonie. Inscenace se uvádí ve dvoraně pražského Rudolfina..
V dokumentu vidíme také ukázky ze zkoušky i z úspěšné inscenace Tramvaj do stanice touha choreografa žijícího v Londýně, Arthura Pity. Soubor ji pravidelně uvádí na domovské scéně v Jatkách78. Excelují v ní Patrik Čermák a Klára Jelínková, která získala za roli Blanche Cenu Thálie.
Tantehorse & Spitfire Company
Dalšími výraznými osobnostmi na poli současného tance jsou tanečnice a choreografka Miřenka Čechová a režisér, dramaturg a umělecký šéf Paláce Akropolis Petr Boháč.
Spolu založili v lednu 2008 skupinu Spitfire Company, která dnes sídlí právě v Paláci Akropolis. Soubežně existujícím „malým” souborem je na (taneční) pantomimu zaměřené těleso Tantehorse, jež v roce 2010 založili a vedou Miřenka Čechová spolu s mimem, choreografem a režisérem, současným uměleckým šéfem Laterny Magiky Radimem Vizvárym. V inscenacích obou těles se mísí fyzické divadlo, pantomima, současný tanec, herectví, loutkové divadlo, butó a vůbec všechny možné netradiční i tradiční postupy divadelního vyjádření.
Velmi úspěšná byla inscenace Tantehorse Light in the Darkness. Premiéru měla už v roce 2009, její obnovenou premiéru uvádí od ledna 20024 duo v Paláci Akropolis. Právě z ní vidíme zajímavou ukázku také ze zkoušky, které se zúčastňuje a oběma v jedné situaci radí Jan Kodet. Další ukázky jsou ze sólových inscenací Miřenky Čechové S/He is Nancy Joe (premiéra 16. 7. 2012), s níž kdysi uspěla i v New Yorku, a Baletky (premiéra 23. 2. 2022), jež vychází z její stejnojmenné autobiografické knihy (úryvky jsme vydávali v Tanečních zónách 1 – 4/2020 — pozn. red.).
Čechová ve své tvorbě — choreografické, taneční i režijní — zkoumá drsná, leckdy hraniční celospolečenská témata. V tom je u nás jedinečná. Bolestné, mnohdy tragické životní situace sahají v jejím podání až na dřeň.
Zvláštním projektem Spitfire Company — premiérovaným na festivalu Tanec Praha 2024 a uváděným v Divadle Hybernia — je Vivat Messi. Režisér Petr Boháč pozval na divadelní scénu free style fotbalistu Daniela Pražáka a vytvořil s ním inscenaci jako popularizaci tohoto sportu. Přitahuje tak malé i velké fanoušky k pohybu jako takovému. Nejen k fotbalu. Míč a hra s ním jsou — jak vidíme v několika ukázkách — v inscenaci na prvním místě. Před a po představení se konají krátké dílny s přítomnými mladými diváky a divačkami.
Inscenace má navíc mezinárodní přesah. Premiéry se účastnili dva hráči freestylu z Afriky a představení hostovalo v Keni a dalších afrických lokalitách.

Loni Petr Boháč s Miřenkou Čechovou režírovali v Městských divadlech pražských — ve spolupráci s s činohrou MDP a Spitfire company — Boháčovu dramatizaci slavného románu Jonathana Swifta Gulliverovy cesty. A na další rozjeté divadelní projekty mají nakročeno…
V pátém dílu se otevírá příběh choreografky Jany Burkiewiczové a její taneční skupiny Burkicom. Její kariéra přesahuje obor tance a divadla směrem do fashion show a uměleckého designu. Některé elementy z veskrze komerčně laděného světa se pak objevují i v její taneční tvorbě.
Burkiewiczová vítá Kodeta na zkoušce své choreografie Slunce na jevišti multifunkčního kulturního prostoru Archa+. Inscenace zkoumá dopady umělé inteligence na člověka. Jana se zmiňuje o tom, že lidstvo vtisklo A.I. lidské vlastnosti a sen o nás samých, vytvořilo ji jako nástroj, kým bychom — asi — chtěli být. V choreografii používá i akrobatické prvky. Interpreti a interpretky přelétávají scénu zavěšeni jak parašutisté na — z výšky spuštěných — lanech.
Opět se setkáváme s performerem a tanečníkem Michalem Heribanem. Dále s energickou a roztomilou tanečnicí Paulínou Šmatlákovou. Další členové souboru jsou ze zahraničí.
Asi nejproslulejší Burkiewiczové choreografické a režijní dílo, magická inscenace Ostrov (premiéra 8. 11. 2021 v La Fabrice), bylo zařazeno mezi 14 nejlepších inscenací z celého světa na Hong Kong Performing Art Expo, získalo cenu Oblak na PUF festivalu v chorvatské Pule a u nás nominace na Cenu divadelní kritiky za rok 2021 časopisu Svět a divadlo (byla nejvýše hodnocenou taneční inscenací v České republice), na Cenu Divadelních novin za sezopnu 2021/2022 a tanečník Michal Heriban i užší nominaci na Cenu Thálie 2022. Inscenace úspěšně hostovala v mnoha zemích a souboru zajistila celosvětové renomé. Po ní následovala řada projektů, které vyzdvihují především téma přírody a s ní spjatou problematiku, například Divočina a O medvědovi,který plul na kře. Toto téma je pro Burkiewiczovou příznačné, jak o tom sama hovoří v dialogu s Kodetem natáčeném na ostrově Štvanice.
Finální, šestá část cyklu To je tanec! představila dlouholetou činnost mezinárodního souboru Farma v jeskyni.
Významným útočištěm tohoto světově uznávaného tělesa se v roce 2018 stalo Centrum současného umění DOX v Holešovicích. Tato úžasná instituce se vzducholodí nad střechami jejích budov vznikla v roce 2008 zásluhou mecenáše umění Leoše Válka jako výtvarná galerie a scéna pro pravidelnou současnou tvorbu.
V rozhovoru se zakladatelem Farmy v jeskyni režisérem, choreografem Viliamem Dočolomanským se dozvídáme o vzniku souboru v roce 2002, o jeho členech, z nichž někteří byli a jsou (čino)herci, o dlouhých cestách a studiu různých etnik a kultur po celém světě. Dlouho a téměř badatelsky tak vznikal specifický vyjadřovací jazyk souboru. Je založen na řeči těla v součinnosti s bytostnou existencí (duší) všech aktérů a aktérek. Performeři mají ve Farmě „azyl“ kontinuálně pracovat na svém rozvoji bez ohledu na národnost a předchozí profesní a žánrové vymezení. Soubor získal mnoho domácích i mezinárodních ocenění, mezi kterými je nejprestižnější Evropská cena Nové divadelní reality pro režiséra Viliama Dočolomanského v dubnu 2011. Ten se tak stal zatím jediným českým držitelem této ceny. Farma je skutečnou divadelní laboratoří specifického druhu fyzického divadla, jež skrze tělo a jeho jevištní pohyb (tanec) klade divákovi odvážné a palčivé společenské otázky.
Dokument ukázkami připomněl dávná i současná díla Farmy — Sclavi, Útočiště nebo Odtržení. A představil řadu performerů a performerek, z nichž vyniká Hana Varadzinová a Gioele Coccia. Náhled do tréninků, zkoušek a ukázky z představení Commander a Český hrdina přesvědčily o naléhavosti reflektovat a vnímat skrze divadlo závažné společenské jevy (destrukce nadnárodními společnostmi, migrace, terorismus, násilí na dětech…), jejichž dopadu se nelze vyhnout.

Dokument To je tanec! se natáčel v průběhu sezony 2024/25 podle scénáře Evy Langšádlové s kamerou Aleše Svobody a v režii Mojmíra Kučery. Do úpravy a doladění textů směrovaných k branži zasahoval Jan Kodet.
Taneční umění, zvláště to, co se řadí k současnému tanečnímu nebo fyzickému divadlu (i když současnost je velmi relativní), diváky často příliš nepřitahuje. Myslím, že je v tom nedůvěra a obava z nepochopení jevištního dění. Je to ale mylná obava! Všechny jmenované soubory a jedinci — a mnohé další u nás — pracují na špičkové mezinárodní úrovni a jejich díla dokážou promlouvat k širokému okruhu diváků. Je skvělé, že aspoň několika z nich se tímto cyklem dokumentů věnovala i ČT. I když byly jednotlivé díly pro hlubší vhled do práce daných souborů snad až příliš krátké, otevřely divákům horizont uměleckého vyjádření jedné generace bez komerčního hávu a zastaralých tvůrčích stereotypů. Doporučuji všem pustit si celý cyklus (odkazy na jednotlivé díly najdete v mezititulcích). Stojí to za to!
///
Režie: Mojmír Kučera // výkonný producent: Petr Morávek // kreativní producentka: Eva Langšádlová // účinkují: 420People, Lenka Vagnerová & Company, Dekkadancers, Farma v jeskyni, Burki.com a Tantehorse & Spitfire Company. Česká televize 2025. Premiérově byly jednotlivé díly vysílány jednou týdně od 12. ledna do 16. února 2026.


1 komentář u „ČT: To je tanec! a Jan Kodet“
Skvěle napsaná recenze,
která dokáže vytříbeným jazykem a s pochopením pro danou problematikou představit tento seriál a přimět čtenáře, aby alespoň několik dílů zhlédl, ne-li rovnou zašel na některé z uvedených titulů do divadla…
Díky