Tanec Praha 2026 (8) / Mountain

Moun­ta­in je ritu­ál o ztrá­tě, pro­mě­ně a našem vzta­hu ke smr­ti. Duo Lin­da Kape­ta­nea a Jozef Fru­ček v něm pro­po­ju­je pohyb a pod­ma­ni­vý mono­log v intim­ní cere­mo­nii. Moun­ta­in při­po­mí­ná, že při­jmout smrt zna­me­ná při­jmout i život… Tak zní popi­sek k nové prá­ci v Até­nách usa­ze­né slo­ven­sko-řec­ké man­žel­ské dvo­ji­ce, jež své pro­duk­ce pode­pi­su­je znač­kou Root­les­sRo­ot.

Diva­del­ní esej o smr­ti a umí­rá­ní, ohlí­že­ní za živo­tem a tázá­ní se na poslá­ní a smy­sl našich bytí, tak bych nazval tuto pro­duk­ci plnou fyzic­ké­ho jed­ná­ní, tem­ných atmo­sfér a čaro­děj­ných tanců.

Od počát­ků sle­du­je­me tajem­ný obřad smr­ti a pohřbí­vá­ní. Šama­nem, hrob­ní­kem a kně­zem záro­veň je Jozef Fru­ček, pohřbí­va­nou bytos­tí, jež podě­ji jak kněž­ka oží­vá a tan­čí je Lin­da Kape­ta­nea. Úvod­ní tajem­ný pro­jev (včet­ně čer­né­ho kos­tý­mu) postup­ně pro­mě­ňu­je v divá taneč­ní sóla. Mění kos­týmy, stří­dá rekvi­zi­ty. V jed­nu chví­li sype pod své nohy čer­ve­ný prach a dupe v něm. Její akce jsou plné fyzic­ké­ho jed­ná­ní a obřad­ných prv­ků, jak výtvar­ných, tak zvukových. 

Zhru­ba v půli pro­duk­ce se na jeviš­tě vra­cí Fru­ček s náru­čí ten­kých dře­vě­ných tyčí, jež sype na pod­la­hu. Jejich zvuk vytvá­ří magic­kou atmo­sfé­ru neži­vé-živé pří­ro­dy. A na zemi vzni­ká svět­lý kobe­rec. Ke kon­ci per­fo­man­ce pak tyto tyč­ky bere do náru­čí a sype a zapi­chu­je je na zem před Kape­ta­neu. Vzni­ká z nich abs­trakt­ní monu­ment evo­ku­jí­cí křeh­kost živo­ta i smr­ti, nepro­stup­nou ces­tu do zásvětí.

Před tím ale ješ­tě Fru­ček sedá na levý okraj jeviš­tě a do mik­ro­fo­nu reci­tu­je vlast­ní text o truch­le­ní nad mrt­vý­mi a růz­ných způ­so­bech pohřbí­vá­ní, o smr­ti a jejím smys­lu. Nerad bych jej po jed­nom posle­chu detail­ně roze­bí­ral, navíc byl v ang­lič­ti­ně a neby­lo snad­né jeho slo­ži­té exis­ten­ci­ál­ní úva­hy, cita­ce, zákru­ty a odka­zy klí­čo­vat. Věřím, že text zís­ká­me, abychom jej moh­li otisk­nout v Taneč­ní zóně.

Obdob­ně nároč­né je po prv­ním zhléd­nu­tí ana­ly­zo­vat tuto pro­duk­ci. Byla to typic­ká prá­ce fyzic­ké­ho diva­dla Joze­fa Fruč­ka. Vychá­zí v ní ze svých per­for­mer­ských i režij­ních zku­še­nos­tí. Při­po­meň­me v tom­to ohle­du pro něj zasvě­cu­jí­cí spo­lu­prá­ci s Wimem Van­de­key­bu­sem a sou­bo­rem Ulti­ma Vez (Blush, 2002 /roce 2003 hos­to­va­lo v Diva­dle Archa v Praze/, Sonic Boom, 2003), sólo Endless Com­posi­ti­on, jež bylo sou­čás­tí fes­ti­va­lu …příští vlna/next wave… 2015, či režii per­for­man­ce Black Black Woods LaPu­ty­ky (2016). Všech­ny tyto (pra)vzorce lze v aktu­ál­ní per­for­man­ci nalézt. Nicmé­ně je patr­ný i vel­ký — či spí­še logic­ký — posun. Pře­de­vším men­tál­ní, což je dané nejen téma­tem smr­ti a truch­le­ní po našich před­cích a blíz­kých, ale i potře­bou komen­to­vat dění nejen fyzic­kým jed­ná­ním a obra­zo­vým půso­be­ním, ale i vlast­ním textem.

Duo nemá potře­bu pou­ží­vat jed­not­ný — van­de­key­bu­sov­ský či jiný, vlast­ní — taneční/pohybový jazyk. Sou­stře­dí se na akci samu. Na téma a atmo­sfé­ru, jimž pod­ři­zu­je veš­ke­ré dění. Jsme pří­tomni šaman­ské­mu obřa­du, při němž nemá smy­sl ptát se a pídit po kaž­dém detai­lu, byť je patr­né, že prá­ce je do detai­lu pro­myš­le­ná a pro­pra­co­va­ná. Je tře­ba se podří­dit atmo­sfé­ře vidě­né­ho a násle­do­vat obřad­ní­ka Joze­fa Fruč­ka a kněž­ku Lin­du Kapetaneu.

I ona pro­šla taneč­ní ško­lou Wima Van­de­key­buse, i ona se posu­nu­la od fyzic­ké­ho tan­ce k exis­ten­ci­ál­ním myš­len­kám a úva­hám pro­je­vo­va­ným nejen tělem a pohy­bem. Sama to po před­sta­ve­ní potvr­di­la, když mlu­vi­la o tom, že prá­ce vzni­ka­la na její přá­ní v době umí­rá­ní a smr­ti její mat­ky, s níž měla potře­bu se tou­to pra­cí vyrovnat.

A tak na závěr snad je dodám, že důle­ži­tá byla nejen fyzická/pohybová strán­ka pro­duk­ce, ale i sochařsky/hapticky půso­bí­cí výpra­va, prá­ce se svět­ly (od tem­né­ho začát­ku v pro­svět­le­ný konec) a peč­li­vě pro­pra­co­va­ná zvu­ko­vá sto­pa, jež obsa­ho­va­la jak pří­mé (živé) zvu­ky objek­tů, tak nahráv­ky z růz­ných kul­tur, jimž vévo­di­ly muž­ské a žen­ské chó­ry sebra­né jak z dáv­ných kelt­ských a vikingských kul­tur Evro­py, tak z pohřeb­ních zpěvů východ­ních náboženství.

Úchvat­ná prá­ce, kte­rou jsme vidě­li přes­ně rok po její pre­mi­é­ře a kte­rá byla v Pra­ze uve­de­ná tepr­ve počtvr­té (před­tím na dvou mís­tech v Até­nách a jed­nou na fes­ti­va­lu Del­te­bre Dansa ve Špa­něl­sku — více zde).

Root­les­sRo­ot, Řec­ko — Lin­da Kape­ta­nea & Jozef Fru­ček: Moun­ta­in. Kon­cept, cho­re­o­gra­fie: Lin­da Kape­ta­nea, Jozef Fru­ček, hudeb­ní aranž­má: Vas­si­lis Man­t­zoukis, kos­týmy: Eiri­ni Geor­ga­ki­la, svě­tel­ný design: Peri­k­les Mathiel­lis, zvu­ko­vý tech­nik: Chris­tos Para­pagi­dis, con­cept deve­lo­p­ment: Ioan­na Nasi­o­pou­lou, video: Bla­ec Cine­ma­to­gra­phy, trai­ler: Albert Vidal / Ver­tex Comu­ni­ca­cio, foto­gra­fie: Eli­na Giounan­li. Inter­pre­ti: Lin­da Kape­ta­nea, Jozef Fru­ček. Výkon­ná pro­duk­ce: Poly­pla­ni­ty Pro­ducti­ons / Nikos Cha­ra­lam­pi­dis, Vic­ky Stra­ta­ki. Pro­duk­ce: Root­les­sRo­ot, Fun­ded by the Helle­nic Minis­t­ry of Cul­tu­re and Sports. Pre­mi­é­ra 19. 6. 2025, Root­les­sRo­ot Spa­ce, Até­ny, Řec­ko. Psá­no z uve­de­ní na fes­ti­va­lu Tanec Pra­ha 19. 6. 2026 v pro­sto­ru Jatek78, Praha.

///

Více o fes­ti­va­lu Tanec Pra­ha 2026 na i‑Tz:
Tanec Pra­ha 2026 (1) / Natu­ral Order of Things
Tanec Pra­ha 2026 (2) / Tana
Tanec Pra­ha 2026 (3) / Com­bat des lia­nes
Tanec Pra­ha 2026 (4) / Mit­bar­be­rot / Taran­to Ale­a­to­rio
Tanec Pra­ha 2026 (5) / Rave Lucid
Tanec Pra­ha 2026 (6) / Silhou­et­te Let­ters & Mizu
Tanec Pra­ha 2026 (7) / Tajem­ství měsíč­ní­ho svitu