Festival Tanec Praha nezapomíná ani na ty nejmenší. Pravidelně vozí produkce pro školní či dokonce předškolní mládež. Právě takovou — pro zhruba 3 – 6 leté děti — byla půlhodinová tanečně-pohybová inscenace Tana italské taneční a performativní skupiny Compagnia TPO, kterou festival uvedl ve čtvrtek 4. června dvakrát — v 10 hodin a v 17 hodin. Byl jsem na prvním — dopoledním — představení.
Compagnia CPO působí v toskánském městě Prato a zaměřuje se na vizuální a interaktivní tvorbu pro děti i dospělé. Projekt Tana vznikl ve spolupráci se sardinským divadlem Sardegna Teatro a tamní produkční platformou Fuorimargine, která podporuje výzkumné a experimentální projekty současného tance.
Skupina o sobě na svých webových stránkách píše, že ve své práci „propojuje tanec, obraz, zvuk a prostor a vytváří bezpečné a vstřícné prostředí, ve kterém se publikum může aktivně zapojit do dění na scéně”. A přesně to se stalo.
Inscenace je vstupem do světa mikro-přírody kolem nás, do koloběhu života těch nejmenších tvorů žijících v trávě kolem stromů, na zemi či v zemi, přístupným dětem předškolního věku či prvního stupně. Na ploše zhruba 7x5 metrů plně osvícené různými strukturami spadaných listů (javorů, buků, dubů, olší, bříz, habrů…) a později třeba jejich plodů (žaludů, šištic, nažek a dvounažek, bukvic a oříšků), trávy, obilných klasů, včelích pláství a podobně sledujeme dvě performerky, jež se převtělují v tůzné objekty, od jakési zvídavé víly přes housenky, různé brouky či pavouky po mouchy a včelky. Na ploše se promítají proměny ročních období, listy se pomocí digitálního promítání pohybují, točí, přeskupují, tančí spolu s performerkami.
Začíná a končí se podzimem, kdy se housenky zakuklují a po krátké zimě, kdy je jeviště zasněženo velkými bílými vločkami (projekce), nastupuje jaro, kdy se celá mikro-příroda zase probouzí. Performerky využívají i několik trojrozměrných objektů, které — nasvícené — představují listy, bukvice, hromádky hlíny, klasy či včelí plástve. A občas přinášejí další — látkové — objekty vyztužené kovovými dráty a zformované do různých tvarů, kterými prolézají či se v nich skrývají, a rozehrávají je. Navlékají je na sebe, tančí s nimi.
Je to kouzelné, hravé divadlo ukazující, kudy by se mohla ubírat cesta Laterny magiky v inscenacích pro děti. Vizuální technika — víceméně filmová práce s „živými” digitálními projekcemi — je pro tuto práci určující. Ostatně právě inscenaci Laterny magiky Batoleterna připomínala po formální stránce tato produkce nejvíc. Projekcemi, pohybovým zpracováním jednoduchých motivů, situací a minipříběhů i komunikací s dětskými diváky. A na jejím konci — podobně jako Batolaterna — zvaly obě performerky přítomné děti, aby si do objektů vlezly a vyzkoušely si je. Z hracího prostoru tak vzniklo barevné dětské hřiště. A děti získávaly první zkušenosti s nonverbálním divadlem, jeho obrazy a jím využívanými objekty. Tak jako loutkáři ukazují své loutky.
Je dobře, že Tanec Praha zve tyto produkce. Máme tak možnost seznámit se s projevy tanečního a objektového divadla i jinde ze světa. A vidíme, že české taneční a pohybové divadlo pro děti za ním — po obsahové, technické ani formální stránce — nijak nezaostává. Ostatně o některých jsme psali v Taneční zóně 2/2024.
Compagnia TPO (Prato, Itálie) — Tana. Choreografie Sara Campinoti, Valentina Sechi, Giulia Vacca, režie Francesco Gandim, počítačové zajištění Rossano Monti, vizuál Elsa Mersi, scéna a rekvizity Livia Cortesi, hudební aranžmá Spartaco Cortesi. Performerky Sara Campinoti, Valentina Sechi. Premiéra říjen 2023. Psáno z uvedení na 38. ročníku Mezinárodního tanečního festivalu Tanec Praha 4. 6. 2026 v 10h.
///
Více o festivalu Tanec Praha 2026 na i‑Tz:
Tanec Praha 2026 (1) / Natural Order of Things
