Všichni jsme tanečníci
Lidé se pohybují, naše paže se napřahují, kolena se podlamují, hlavy přikyvují, hrudníky se propadají, záda se prohýbají, skáčeme, krčíme rameny, svíráme pěsti, zvedáme jeden druhého a odstrkujeme se. Je to jazyk těla stejně jako jeho čin. Takto tělo svou svébytnou řečí vyjadřuje potřeby, porážku, odvahu, zoufalství, touhu, radost, rozpolcenost, frustraci či lásku. Tyto obrazy se nám v mysli vybavují s takovou hloubkou, protože jsme je intenzivně prožili vlastními těly – hluboce na nás zapůsobily.
Všichni jsme tanečníci. Život námi pohybuje, život nás roztancovává. Tanec, prchavý jako dech a konkrétní jako kost, je utvářen z nás samých. Utváříme prostor. Vlastními těly píšeme jazykem beze slov — a přesto tak sdělným. Když tančíme, naplňujeme půvabem prostor uvnitř nás i okolo nás.
Stejně jako život se i tanec v každém okamžiku rodí a zaniká. Stejně jako láska přesahuje hranice rozumu.
Ráda si představuji tělo jako prostor; místo, kde se bytí uchovává a utváří. Když tančíme, jsme plně ponořeni do vědomí, že jsme.
Píšu tento text na počátku roku 2026, kdy se zdá, že útlak, nepokoje a utrpení v našem světě nemají konce. Každý den, kdy jsme svědky hrůz, kterých jsou lidé schopni vůči sobě navzájem, a mocenských mechanismů, které financují a podněcují nevýslovné násilí vůči lidem i planetě, se tanec jeví jako povrchní a zbytečná reakce. Je těžké si představit, co může taneční umělec změnit ve světě, který tak naléhavě potřebuje radikální obrat a uzdravení.
A přece – umění je, stejně jako naděje, formou lásky. Umění, které i tváří v tvář znesvěcení vyzařuje tvůrčí sílu, je prostředkem k rozrušení zkostnatělé mysli a balzámem, který ji uzdravuje. Umění je oporou, která nás drží, zatímco se společně potýkáme s otázkami – způsobem, který se liší od zpravodajství, od dokumentárních filmů a vzdělávání, od názorů a sociálních médií, od aktivismu a protestů, ale není s nimi v rozporu.
Pomocí kreativity, prostřednictvím drobných projevů odvahy, zvědavosti, laskavosti a spolupráce v sobě posilujeme odolnost a naději. V tanci i při jeho tvorbě nacházíme přesvědčivý důkaz, že lidstvo není jen posledním srdcervoucím globálním selháním.
Tanec však nepotřebuje žádné ospravedlnění ani vysvětlení. Vychází z nás, ale nic nám nedluží. Potřebuje jen tělo, které je ochotné se mu odevzdat. Odtud dokáže vyjádřit to, co se nedá slovy popsat, a stát se tak prostředníkem mezi námi a neznámým.
Jsme dojatí těmito mizejícími záblesky krásy v přítomném okamžiku. A když v sobě ztělesňujeme jak tanec, tak jeho pomíjivost, připomíná nám to i naši pomíjivost. Zároveň nám tanec, pokud mu věnujeme pozornost, občas umožní nahlédnout do vlastní duše.
Crystal Pite, Kanada (choreografka)
…
Choreografka a bývalá tanečnice Crystal Pite (nar. 15. 12. 1970, Terrace, British Columbia, Kanada) byla od roku 1988 členkou souboru Ballet British Columbia v kanadském Vancouveru, odkud v roce 1996 přešla do Ballett Frankfurt Williama Forsytha.
Během své pětatřicetileté choreografické kariéry vytvořila více než šedesát choreografií pro soubory, jako jsou The Royal Ballet, Nederlands Dans Theater, Balet Pařížské opery nebo The National Ballet of Canada. Je známá díly, která se odvážně dotýkají témat traumatu, závislosti, konfliktu, vědomí a smrtelnosti; její výrazná a originální vize jí přinesla mezinárodní uznání a inspirovala několik generací tanečních umělců.
V současné době působí jako přidružená umělkyně (associate artist) ve třech institucích: Nederlands Dans Theater v Haagu, Sadler’s Wells v Londýně a kanadském National Arts Centre v Ottawě. Je držitelkou čestného doktorátu výtvarných umění Simon Fraser University, členkou Order of Canada a nositelkou francouzského vyznamenání Officier de l’Ordre des Arts et des Lettres.
V roce 2002 založila ve Vancouveru soubor Kidd Pivot, jehož cílem je vyhledávat a převádět univerzální témata do uměleckých děl, která nás propojí se základními hodnotami lidskosti. Soubor, proslulý po celém světě radikálními fúzemi tance a divadla, hostuje po celém světě s mezinárodně oceňovanými inscenacemi, jako jsou Betroffenheit, Revisor a Assembly Hall (spolu s Jonathonem Youngem), dále The Tempest Replica, Dark Matters, Lost Action a The You Show.
Mezi její mnoha ocenění patří Governor General of Canada’s Performing Arts Award za rok 2022, Jacob’s Pillow Dance Award z roku 2011 či Jacqueline Lemieux Prize udělovaná Canada Council v roce 2012. V roce 2017 získala Benois de la Danse za choreografii The Seasons’ Canon pro Balet Pařížské opery. V roce 2018 obdržela Grand Prix de la danse de Montréal. Je rovněž držitelkou pěti cen Sir Laurence Olivier Award za tvorbu pro Kidd Pivot a The Royal Ballet.
/Pro Taneční zónu přeložil a upravil Tomáš Kubart/
…