Letní Letná 2026 (4): Sawdust Symphony (M. Zandl, D. Eisele a K. Huneck, Německo/Rakousko)

Ten­to objek­to­vý per­for­ma­tiv­ní kon­cer­tík o třech tesa­řích a jejich nástro­jích je pře­de­vším pro fajnšme­k­ry. Žád­ný výkon­nost­ní cir­kus a divo­ké eska­pá­dy pohy­bů, žád­ná efekt­ní show. Ale libé bytí na scé­ně s řadou úsměv­ných situ­a­cí a pra­cí s dře­vem a před­mě­ty z něj vyro­be­ný­mi (a vyrá­bě­ný­mi). A také s nástro­ji a pomůc­ka­mi pro jejich vznik. Vůně dře­va, poezie sou­stru­hů, pil, kla­div, hře­bí­ků a… lepi­dla. Kdo má rád per­fek­ci­o­nis­tu Johan­na Le Guiller­ma, ane­bo — v čes­kých pomě­rech — s pří­rod­ní­mi objek­ty pra­cu­jí­cí­ho Fran­tiš­ka Ská­lu, hra­vé­ho Pet­ra Nik­la, lout­kář­ku Hanu Voříš­ko­vou, sku­pi­ny Tmel či Ryba řvou­cí ane­bo večer­ní­ček Pat a Mat, doká­že si před­sta­vit, kudy per­for­man­ce krá­čí. Odkud­si odtud se totiž rekru­tu­je němec­ká tro­ji­ce Micha­el Zan­dl, David Eise­le a Kolja Huneck a jejich kutil­ská hříč­ka Saw­dust Sym­pho­ny (Sym­fo­nie pilin).

Micha­el Zan­dl, David Eise­le a Kolja Huneck absol­vo­va­li v letech 2017 — 2019 stu­di­um na Codarts Cir­cus Arts v Rot­ter­da­mu. Během nich se z nich sta­li blíz­cí přá­te­lé, jejichž umě­lec­ké pří­stu­py se vzá­jem­ně dopl­ňu­jí. Při tvor­bě svých sólo­vých insce­na­cí Janus, Cycle a CM_30 obje­vi­li vášeň pro dře­vě­né objek­ty a řeme­sl­nou prá­ci. Ta je nako­nec pro­po­ji­la a při­ved­la ke spo­leč­né tvor­bě. Svou poe­ti­ku rekru­tu­jí ze svě­ta řeme­sl­ní­ků, domá­cích kuti­lů, milov­ní­ků dře­va a ruč­ní prá­ce s ním spo­je­ný­mi. Ten­to svět nahlí­že­jí gro­tesk­ním způ­so­bem, ale nijak jej nesha­zu­jí. Spí­še si s libos­tí kaž­dou situ­a­ci uží­va­jí, diva­del­ně (gro­tesk­ně, klaun­sky, žong­lér­sky…) ji roz­pra­co­vá­va­jí a spo­leč­ně s divá­ky sdí­le­jí. Byť je vše pře­dem přes­ně při­pra­ve­né, nechá­va­jí pro­stor i náho­dě a neče­ka­ným událostem.

Na vyvý­še­né dře­vě­né pódi­um umís­tě­né upro­střed aré­ny vchá­zí tři posta­vy, kaž­dá s jiným nástro­jem. Jeden (Micha­el Zan­dl) se spe­ci­a­li­zu­je a po celé před­sta­ve­ní pra­cu­je s kla­di­vem a hře­bí­ky, dru­hý (David Eise­le) s vrtač­kou a šrou­by a tře­tí (Kolja Huneck) se sna­ží dře­vo spo­jo­vat a objek­ty vyrá­bět pomo­cí bílé­ho lepi­dla, jež nosí ve vel­kém čer­ném kbe­lí­ku. Nej­pr­ve sou­tě­ží, kdo dřív posta­ví z — na zemi roz­há­ze­ných — kous­ků dřev sto­lič­ku (v „mém” před­sta­ve­ní zví­tě­zil vrtač) a pak už se roz­je­de kolo­toč situ­a­cí kolem výro­by růz­ných před­mě­tů ze dřev. A to nejen pomo­cí „ruč­ní” prá­ce, ale i tře­ba i s malým elek­tric­kým sou­stu­hem, s nímž po čase z polín­ka vyro­bí dět­skou káču. 

Mezi­tím ovšem per­for­me­ři mizí v pod­la­ze, v níž se na růz­ných mís­tech obje­vu­jí pro­padla, a odji­nud zase vylé­za­jí. Někdy uká­žou jen hla­vu, jin­dy se vyno­ří ruka či se vysou­ka­jí celí. A někdy z pod­la­hy (díry) vyle­tí tře­ba kla­dív­ko a oni je mír­nix týr­nix chy­tí, zatlu­čou jím hře­bík a zase je vrá­tí. A někdy je těch kla­dí­vek víc a per­fo­mer s nimi žong­lu­je. Jen tak, mimo­děk. Při zatlou­ká­ní. A někdy je to kla­dív­ko setsa­k­ra dlouhé… 

Sym­fo­nie prá­ce a pohy­bu. Člo­vě­ka a pře­de­vším nástro­jů a objek­tů. Hud­ba je funkč­ní, byť nahra­ná. Vrchol­nou poezií je pak tanec ze země se vyje­vu­jí­cích hře­bí­ků, kte­ré v růz­ných dél­kách a na růz­ných mís­tech vylé­za­jí a zalé­za­jí, v růz­ných sesta­vách a rytmech. Jako figur­ky napo­le­on­ské­ho voj­ska, jako Cun­ningha­mo­vi taneč­ní­ci, jako panáč­ci z dět­ské kra­bič­ky. Ved­le toho člo­věk s lepi­dlem zaží­vá nároč­né chví­le, samo­zřej­mě zpra­co­va­né ekvi­lib­ris­tic­kou mani­pu­la­cí s objek­ty. Vše kon­čí tan­cem s dře­vě­nou pali­cí a kopeč­ky z pilin, jež se obje­vu­jí všu­de po scé­ně, jako by je vytvá­ře­li krtečci.

Více asi nemá smy­sl tuto per­for­ma­tiv­ní hříč­ku popi­so­vat či roze­bí­rat. Uško­di­li bychom jí i pří­pad­ným divá­kům pro­zra­zu­jí­ce mno­ho. Je to čirá radost, chyt­rost, vtip a potě­cha, kte­rou si uži­je ten, v němž je od dět­ství zaku­tá­na hra­vost, a ješ­tě víc ten, kdo nad­to i rád pra­cu­je se dřevem.

Je fajn, že tako­vé pro­duk­ce Let­ní Let­ná při­vá­ží. Roz­ši­řu­je tím obzory.

Micha­el Zan­dl, David Eise­le, Kolja Huneck: Saw­dust Sym­pho­ny. Auto­ři a inter­pre­ti: Micha­el Zan­dl, David Eise­le, Kolja Huneck, umě­lec­ká spo­lu­prá­ce: Lucho Smit, Darragh McLou­gh­lin, zvu­ko­vý design: Juli­a­no Abra­mo­vay, Las­se Munk, svě­tel­ný design: San­ne Rosbag, výpra­va a spe­ci­ál­ní efek­ty: Phi­lipp Dün­nwald, Micha­el Zan­dl, tech­ni­ka: Roland Kumpl, Ste­phan Kalod, Casper van Over­s­chee, Ceci­lia Ros­so, Batist Van Bae­kel. Pro­duk­ce: Kor­zo (Mirjam Zwa­nenburg). Pre­mi­é­ra 3. 11. 2021, The­a­ter op de Markt, Dom­melhof Neer­pelt (BE). Psá­no z uve­de­ní na Let­ní Let­né 15. 8. 2026.

…

Více infor­ma­cí o performerech:

Micha­el Zan­dl je cir­ku­so­vý tvůr­ce a per­for­mer z Rakous­ka. V roce 2017 absol­vo­val stu­di­um na Codarts Cir­cus Arts v Rot­ter­da­mu. Ve své tvor­bě pra­cu­je s absurd­ní­mi situ­a­ce­mi a jem­ným humo­rem, kte­ré vní­má jako sil­ný výra­zo­vý pro­stře­dek. V jeho před­sta­ve­ních hra­jí důle­ži­tou roli tech­nic­ké detai­ly a spe­ci­ál­ní efek­ty. Nedíl­nou sou­čás­tí jeho tvůr­čí­ho pro­ce­su je také vlast­ní výro­ba scé­no­gra­fie, rekvi­zit i ilu­zí.
Od roku 2021 půso­bí jako rezi­denč­ní cho­re­o­graf diva­dla Kor­zo v Haa­gu. V sou­čas­nos­ti vystu­pu­je s insce­na­cí Saw­dust Sym­pho­ny a se svým sólo­vým pro­jek­tem Janus.
https://www.michaelzandl.com/

David Eise­le vyrůs­tal v oblas­ti Čer­né­ho lesa neda­le­ko němec­ké­ho Fre­i­bur­gu. Je ener­gic­ký člo­věk s mini­ma­lis­tic­kým život­ním sty­lem. Obje­vo­vá­ní neob­vyk­lých mož­nos­tí lid­ské­ho těla a prá­ce s objek­ty je pro něj hlav­ním zdro­jem inspi­ra­ce i moti­va­ce.
Ve své tvor­bě se zamě­řu­je na nové poje­tí dia­bo­la a cyr whe­el a na pře­ná­še­ní prá­ce s nimi do jiných kon­tex­tů. Jeho absol­vent­skou pra­cí na Codarts Cir­cus Arts v Rot­ter­da­mu byla jeho prv­ní sólo­vý výstup Cycle (2018). Ve stej­ném roce vytvo­řil i dru­hé sólo­vé čís­lo Sen­ses, kte­ré zís­ka­lo pres­tiž­ní nizo­zem­skou cenu BNG Bank Cir­cusprijs. Má je stá­le na reper­toá­ru a dosud s ním vystou­pil více než stodva­cet­krát v dese­ti zemích svě­ta.
http://www.davideisele.com/

Kolja Huneck je cir­ku­so­vý tvůr­ce a per­for­mer z němec­ké­ho Mni­cho­va. V roce 2019 absol­vo­val stu­di­um na Codarts Cir­cus Arts v Rot­ter­da­mu. Ve své tvor­bě se v sou­čas­nos­ti sou­stře­dí na kon­tem­pla­tiv­ní cir­ku­so­vé pro­jek­ty a alter­na­tiv­ní dra­ma­tur­gic­ké pří­stu­py, kte­ré pod­ně­cu­jí k zamyš­le­ní nebo vytvá­ře­jí pomí­ji­vé smys­lo­vé pro­žit­ky.
Jeho cha­rak­te­ris­tic­ký­mi objek­ty jsou viny­lo­vé des­ky a jím vyvi­nu­té dis­ky. Ved­le spo­leč­né prá­ce na insce­na­ci Saw­dust Sym­pho­ny vystu­pu­je také se svou sólo­vou per­for­man­cí CM_30 (v červ­nu 2023 s ní hos­to­val v praž­ském Diva­dle Bra­vo!).
https://www.kolja.art/

/Pře­vza­to z webo­vých strá­nek Let­ní Let­né — zde/

///

Více o Let­ní Let­né 2026 na i‑Tz:
Let­ní Let­ná 2026 (1): Wolf (Cir­ca, Aus­trá­lie)
Let­ní Let­ná 2026 (2): Hour­va­ri (Com­pag­nie Raspo­so, Fran­cie)
Let­ní Let­ná 2026 (3): Pan­dax (Cirque La Com­pag­nie, Francie)