BoCirk, Bo kultura jede

Cir­kus se nedá popsat slo­vy, musí­me ho zažít úpl­ně všich­ni a nej­lé­pe v Ost­ra­vě. Domní­vá se BoCirk Com­pa­ny. Není žád­né tajem­ství, že má Ost­ra­va pes­t­rý kul­tur­ní život. Ost­rav­ské fes­ti­va­ly při­ta­hu­jí kaž­dé léto návštěv­ní­ky z celé Evro­py. Nyní mají návštěv­ní­ci jedi­neč­nou mož­nost jet za kul­tu­rou do Ost­ra­vy také v zimě. Na kon­ci led­na 2026 se konal Fes­ti­val Cir­ku­lum. V Ost­ra­vě Porubě kul­tur­ní cen­t­rum Gong tři dny praska­lo ve švech. Při­šlo přes 1300 divá­ků a odchá­ze­li s nad­še­ním. Fes­ti­val uve­dl prin­ci­pál Vác­lav Pokor­ný před­sta­ve­ním Vzduš­ná sym­fo­nie. Vznik­lo jedi­neč­né před­sta­ve­ní, kte­ré spo­ji­lo sílu Janáč­ko­vy filhar­mo­nie a akro­ba­tů BoCirk Com­pa­ny do láka­vé show. Pro­sto­ry Gon­gu ote­vře­ly své zákou­tí v zim­ním obdo­bí a nabíd­ly celo­den­ní pro­gram pro všech­ny návštěv­ní­ky a kon­fe­ren­ci pro odbor­nou veřej­nost. V Ost­ra­vě se nachá­zí řada diva­del, gale­rií a kul­tur­ních domů, Bocirk je jed­ním z nich. Umě­lec­ké sdru­že­ní tvůr­ců z Ost­ra­vy nabí­zí nový cir­kus a pou­lič­ní diva­dlo již 20 let. Dřív pod hla­vič­kou a názvem Cir­kus tro­chu jinak, již 10 let fun­gu­jí se znač­kou BOCIRK a pořá­da­jí fes­ti­val CIRKULUM hez­ky po Ost­rav­sku. S jejich prin­ci­pá­lem Vác­la­vem Pokor­ným jsem ved­la roz­ho­vor mezi obě­dem a zatlou­ká­ní hře­bí­ků. Poví­da­li jsme si o tom, jak se kul­tu­ra v Ost­ra­vě změ­ni­la od kan­di­da­tu­ry na titul Evrop­ské měs­to kul­tu­ry. Také jsme mlu­vi­li o feno­mé­nu Nový cir­kus, kte­rý v Čes­ké repub­li­ce nebyl a není dopo­sud ter­mi­no­lo­gic­ky ucho­pen. Zabrousi­li jsme do vli­vů a pří­čin nebo roz­dí­lů per­for­ma­tiv­ních umě­ní ve Fran­cii, v Pol­sku nebo v ČR.

Jak vzni­kl Fes­ti­val Cir­cu­lum v Ost­ra­vě? Co Tě k tomu ved­lo?
Už to bude 10 let, co jsme odpre­mi­é­ro­va­li fes­ti­val. Pří­či­na byla asi pod­le mě, má tou­há z mého ces­to­va­tel­ské­ho obdo­bí. Když jsem viděl novo­cir­ku­so­vé věci, naži­vo, žád­ný tik­to­ky, žád­né instagra­my, měl jsem chuť lidem uká­zat sou­čas­né cir­ku­so­vé umě­ní. Úpl­ně mne to ve svě­tě ohro­mi­lo. To byl asi počá­teč­ní impuls. Násle­do­va­lo natá­če­ní fil­mu od Vik­to­ra Huga, kni­ha Vik­to­ra Huga s názvem Muž, kte­rý se smě­je. Film se točil na Baran­do­vě v Pra­ze, pří­běh se ode­hrá­val ve sta­ro­dáv­né ves­nič­ce z doby sta­ro­dáv­ných cir­ku­sů, kte­ré saha­jí k 18. sto­le­tí. A když jsme to natá­če­li, tak jsem si říkal, vytáh­ne­me tu ves­nič­ku ven, tak jsme udě­la­li tako­vý pojízd­ný cir­kus, s tím jsme dva roky jez­di­li vlast­ně po růz­ných fes­ti­va­lech v růz­ných mís­tech. Před dese­ti lety v roce 2000, teď je rok 2026, tak­že 2016, jsme udě­la­li popr­vé v Ost­ra­vě Porubě na hlav­ní tří­dě před­sta­ve­ní La Ram­b­la Bar­ce­lo­na. Fes­ti­val Cir­cu­lum byl na světě.

Jakou roli ve vzni­ku fes­ti­va­lu hra­je spo­lek Bocirk. Ješ­tě by mne zají­ma­lo jaká byla poli­tic­ká atmo­sfé­ra měs­ta Ost­ra­va, když fes­ti­val vzni­kal. Jaká atmo­sfé­ra je v sou­čas­né učí­cí se Ost­ra­vě?
Musím uznat, že je v tom vel­ký roz­díl za deset let, samo­zřej­mě. Když bojo­va­la Ost­ra­va o titul měs­to kul­tu­ry, což sice nezís­ka­la, hod­ně věcí se posu­nu­lo a sta­lo. Pro náš fes­ti­val bylo zásad­ní, že se nám poved­lo napo­jit na záze­mí v Porubě a měst­ský obvod Poru­ba nám dal zele­nou ke vzni­ku fes­ti­va­lu, pro­to­že tako­vý pro­jekt nemů­žou žít samo­vol­ně. To se poved­lo a vzá­jem­ná spo­lu­prá­ce trvá již 10 let. Dneska v době, kdy si pře­je­me, aby tako­vé fes­ti­va­ly pořá­da­li měs­ta, jsme vděč­ní za pod­po­ru. Letos jsme v rám­ci dese­ti­le­tí Fes­ti­va­lu Cir­ku­lum uspo­řá­da­li kon­fe­ren­ci, od zába­vy jsme blíž k učí­cí se spo­leč­nos­ti, těší nás to, i přes­to, že jsme byli roz­hod­nu­tí, že už fes­ti­val dělat nebu­de­me v 9. roč­ní­ku v roce 2025. Náš spo­lek nebyl scho­pen utáh­nout finanč­ní zátěž roz­počtu k pěti mili­o­nům. Zále­ží, jaké uměl­ce dová­ží­me a s kým spo­lu­pra­cu­je­me, pro­to­že jsme na let­ní ver­zi vozi­li hod­ně fran­couz­ské “kam­pa­ny”, take švý­car­ské, ital­ské, jde o láka­vé a náklad­né pře­vo­zy cir­ku­so­vé­ho vyba­ve­ní I lid­ské­ho potenciálu.

Pro­sím pověz mi o začát­cích. Jaké byly počát­ky fes­ti­val? Kdo stál u počát­ku a kdo teď sto­jí za fes­ti­va­lem Cir­ku­lu?

Je to pořád stej­ný tým, para­dox­ně, ako­rát pár dob­rých duších se obmě­ni­lo, ale v pod­sta­tě ten tým je pořád stej­ný. Vlast­ně jsem tam hlav­ně já, pro­to­že dělám hlav­ně naši kul­tu­ru a vizi i shá­ně­ní finan­ce. Oslou­vu­ji růz­né lidi. a vedu pro­dukč­ní tým, kte­rý je nyní slo­žen ze čtyřech lidí, kte­ří děla­jí na fes­ti­va­lu Cir­ku­lum, utvá­ří hla­vič­ku a znač­ku Cir­cus tro­chu jinak. Před rokem jsme udě­la­li rebran­ding, pro­to­že jez­dí­me dneska hod­ně do zahra­ni­čí. Znač­ka naší cirk­com­pa­ny vznik­la na zákla­dě toho, že jsme jeli do Bel­gie, orga­ni­zá­to­ři neby­li schop­ni nás najít pod­le niče­ho, pro­to­že Cir­cus tro­chu jinak byl pro ně nepo­cho­pi­ta­vý název. Tak­že vlast­ně jsme stá­le pro­dukč­ní tým, kte­rý řídí obě dvě com­pa­ny, pro­jek­ty a neu­stá­le se učíme.

A jaká byla vaše vlast­ní vol­ná tvor­ba? Co vás inspi­ro­va­lo a jak vaše vlast­ní vol­ná tvor­ba vypa­dá dnes?

Máme novou tvor­bu. Když se vrá­tím deset let zpát­ky, tak sama dob­ře víš, že jsem začí­na­li jako chů­da­ři, kej­klí­ři, jako zábav­něj­ší uměl­ci. Roz­hod­li jsme se dělat diva­dlo, non­ver­bál­ní a pohy­bo­vé diva­dlo pro­po­je­né s hud­bou, pro­to­že chce­me. Jsme pod­po­ro­va­ní mini­mál­ně z gran­tů, dota­cí a dal­ších věcí, vstu­pen­ky, spon­zo­ří, žád­ná hit pará­da. Naše tvor­ba je hod­ně ovliv­ně­na od mož­nos­tí, kte­ré máme. Pla­tí­me kva­lit­ní reži­sé­ry, lek­to­ry pro akro­ba­ty, odrá­ží se to od finanč­ních mož­nos­tí, kte­ré máme a jaká je eko­no­mic­ká situ­a­ce ve spo­leč­nos­ti. Vývoj jako tako­vý má samo­zřej­mě své limi­ty, nicmé­ně stá­le, máme vlast­ní pro­sto­ry. Jsme na Ost­ra­vě jih, v krás­ných pro­sto­rách. Pořá­dá­me kur­zy, roz­ví­jí­me i naše uměl­ce růz­ný­ma worksho­pa­ma s tuzem­ský­ma zahra­nič­ní­ma lek­to­ra­ma. Teď­ka jsme potka­li Jana Rosé­na, což je nej­lep­ší lek­tor Tee­ter­bo­ard ze Švéd­ska. Udě­lal nám osmi­den­ní workshop. Všich­ni i mlá­dež byli nad­še­ní. Ve tvor­bě se to pro­je­ví. Náš vlast­ně nej­vět­ší pro­jekt, kte­rý jsme teď­ka dokon­či­li, tak je ku pří­le­ži­tos­ti 20. let Bocirk nebo Cir­cus tro­chu jinak, dlou­ho jsme pod hla­vič­kou BoCirk Com­pa­ny. Udě­la­li jsme vzduš­nou sym­fo­nii, inspi­ro­va­ná hud­bou slav­né­ho Janáč­ka, spo­leč­ně s malým orchestrem Janáč­ko­vé Philhar­mo­nie v Ost­ra­vě,. Asi 20 našich akro­ba­tů a taneč­ní­ků z BoCirk Com­pa­ny udě­la­li celo­ve­čer­ní pro­jekt, kte­rý pro­po­ju­je diva­dlo, cir­kus, hud­bu, tanec, never­bál­ní diva­dlo. Mys­lím si, že se nám to poved­lo. Udě­la­li jsme osla­vu umě­ní v Morav­sko­sles­kém kra­ji. Mys­lím si, že to má cenu a význam.

Výbor­ně, to zní veli­ce zají­ma­vě. Není leh­ké v dneš­ní době v kul­tu­ře setr­vá­vat. Řek­ni, jaká udá­lost pod­po­ři­la tvo­ji sna­hu zůstat? Co vede tvo­ji víru dělat cir­cus v Ost­ra­vě? Co tě vede dál věno­vat se cir­ku­su, cir­ku­so­vým, spor­tov­ním dis­ci­plí­na v dneš­ní době? Dnes jsou pro lidi neo­be­z­e­né mož­nos­ti akti­vit vyži­tí vol­né­ho času …
Zásad­ní moti­va­ce jsou lidi, kte­ří to chtě­jí dělat. To je asi alfa ome­ga vše­ho pro mne, pro­to­že kdy­by měl člo­věk tým lidí kolem sebe, kte­ré musí do něče­ho nutit nebo nevi­dí ten posun a pro­gres, tak samo­zřej­mě by to nešlo. Spo­lu­pra­cu­ji s Jin­d­rou Kopi­dou, kte­rý je pro­va­zo­cho­dec, dělá vol­ný žeb­řík, je skvě­lý per­for­mer a je těž­ké najít v Čes­ké repub­li­ce člo­vě­ka, kte­rý oplý­vá těmi­to dis­ci­plí­na­ma, je i skvě­lý pohy­bo­vě. Má vel­ký talent. Urči­tě to jsou lidi, se kte­rý­ma spo­lu­pra­cu­ji a se kte­rý­ma v BoCirk spo­lu­pra­cu­ji. Také je to pro mne prá­ce. Moje vel­ká moti­va­ce jsou lidi, se kte­rý­mi spo­lu­pra­cu­ji. Je jed­no jest­li to jsou lidi v pro­duk­ci, jest­li to jsou lidi, kte­ří nás objed­ná­va­jí na akce, nebo pro kte­ré even­ty tvo­ří­me. Vždyc­ky je to sou­hra i essen­ce vše­ho. Je to motor, ikdyž je to čas­to šíle­ná prá­ce., Musí­me vyro­bit všech­ny ty věci, kte­ré vymýš­lí­me. Prá­ce, kte­rou nikdo nevi­dí, skry­té pozlátko.

Jaké máte v Ost­ra­vě divá­ky? Jaké je vaše pub­li­kum?

Jez­dí­me na příč Evro­pou i mimo Evro­pu, Vní­má­me divá­ky z mno­ha úhlů pohle­du. Kaž­dá země má jiné vní­má­ní, jinou este­ti­ku. Musím říci, že úpl­ně nej­lep­ší pub­li­kum je pro nás Pol­sko. Polá­ci milu­jou Čechy a mají k nám veli­ce blíz­ko a mají své sou­se­dy oprav­du rádi, My tam při­jíž­dí­me jako hvězdy, jako vel­ké hvězdy, kte­ré děla­jí nový cir­kus, kte­rý v Pol­sku není toli­ko znám. Polá­ci jsou zná­mí non­ver­bál­ním diva­dlem, lout­ko­vým diva­dlem, alter­na­ti­vou, málo akro­ba­cií. BoCirk spo­ju­je hud­bu a akro­ba­cii, jsme pro ně miláč­ci, i když jsme tam při­je­li s kom­pli­ka­ce­ma, byli jsme opě­vo­vá­ní I mimo EU. V Čes­ké repub­li­ce jez­dí­me jako růz­né fes­ti­va­ly, měst­ské obec­né slav­nos­ti, kde mno­ho lidí cir­ku­so­vé před­sta­ve­ní nikdy nevi­dě­li. Musím kon­sta­to­vat, že žije­me v kon­zer­va­tiv­ní zemi, divá­ky pros­tě máme růz­né i v Ost­ra­vě. Když dělá­me alter­na­tiv­něj­ší věci, jako je Erlend Cizi­nec, ve kte­rém prá­vě učin­ku­je Jin­dřich Kopi­do, je to těž­ší téma, naše spo­leč­nost není při­pra­ve­ná na něja­ké hlub­ší myš­len­ky v cirk­sue. Občas mají radě­ji se vese­lit s něja­kou prost­ší myš­len­kou, než aby pozo­ro­va­li před­sta­ve­ní, kte­ré jsou pro ně až do urči­té míry váž­ná a depre­siv­ní.
Nicmé­ně my se sna­ží­me v rám­ci těch pro­jek­tů, kte­ré dělá­me, najít ces­ty k tvor­bě, k pří­stu­pu ke kul­tu­ře jako cel­ku, mys­lím hle­dá­ní celist­vos­ti ve spo­leč­nos­ti.

Tako­vé ces­ty jsou vždyc­ky na diva­dle hod­ně kom­pli­ko­va­né. Občas kvů­li tomu kon­čí někte­ré “diva­del­ní pro­duk­ce”. Ješ­tě bych se chtě­la zeptat na tvé inten­ziv­ní pro­žit­ky na fes­ti­va­lu Cir­cu­lum z letoš­ní­ho roč­ní­ku?

Letos jsem zaha­jo­val cir­kus na pódiu Gon­gu pro 1350 divá­ků, hrá­li jsem Vzduš­nou sym­fo­nii, měl jsem vel­kou radost, že jsme napl­ni­li sko­ro celý Gong, bylo tam fakt 1350 divá­ků. To je pro mě nej­víc dojem­né. Tře­ba v rám­ci fes­ti­va­lu nemám šan­ci nic vidět, pro­to­že člo­věk řeší pro­dukč­ní věci. Řeším celý fes­ti­val, dělá­me vše od A do Z, od zatlou­ká­ní hře­bí­ků až po úklid věci. Fes­ti­val dělá­me sami. Jsem rád, když všech­no dob­ře pro­běh­ne. Těší mne u srd­ce plný sál Gon­gu v Ost­ra­vě.

Na co nerad vzpo­mí­náš? Co bys rád zaho­dil?

To je na dlou­ho. Finan­ce jsou vždyc­ky boj. Hle­dá­ní cest, aby se to moh­lo kaž­dý rok pořá­dat dál, to je cit­li­vé téma. Finanč­ně jde o veli­ce náklad­né věci a samo­zřej­mě potom člo­věk hle­dá jak to dělat a proč to dělat? Míra nad­še­ní se sni­žu­je s níz­kým výděl­kem z kul­tu­ry. Nepla­tí zda­le­ka to, co do toho dáš, se ti vrá­tí. Tak musí­me řešit finan­ce z jiné stra­ny a vydě­lat na to, aby jsme fes­ti­val moh­li pořá­dat. Mys­lí­me na to, proč to dělá­me a pro koho to děláme.

Komu bys dal medai­li za letoš­ní zim­ní fes­ti­val?

Všem, kdo se na tom podí­le­li.

A když bys měl něko­ho vybrat? nebo jed­nu pro­fe­si, nemu­sí to být kon­krét­ně jmé­no Jana, Pet, Karel, klid­ně něja­kou roli, pozi­ci v rám­ci fes­ti­va­lu, tak kdo by byl ten/ta s medai­lí?

Je to celek. Všich­ni. Je to rea­li­zač­ní tým. Cením si před­sta­ve­ní Vzduš­ná sym­fo­nie (Sym­pho­nia Aeri­a­lis) v rám­ci spo­lu­prá­ce s filhar­mo­nií za celý pro­ces zkou­še­ní, pří­pra­vy, zkouš­ky a potom to celé hra­ní, byly to hero­ic­ké výko­ny. Tvůr­ci, akro­ba­ti do toho dali maxi­mum v maxi­mál­ní kva­li­tě. Uká­za­lo se to v požit­ku pro pub­li­kum.

A co při­ná­ší fes­ti­val Cir­ku­lum do dneš­ní­ho svě­ta nejen v Ost­ra­vě?

Žije­me v kon­zer­va­tiv­ním Morasko­sles­kém kra­ji. V západ­ním svě­tě, Fran­cie, Holand­sko, Bel­gie má nový cir­cus tra­di­ci 50. až 70. let, pub­li­kum je úpl­ně jin­de. Message divá­ků je odliš­ná. Fes­ti­val je odra­zo­vý můs­tek, pro­to jsme se letos roz­hod­li udě­lat zim­ní edi­ci. Chce­me kul­tur­ní žánr non­ver­bál­ní a cir­ku­so­vé diva­dlo pre­zen­to­vat. Chce­me roz­ví­jet živé umě­ní ve veřej­ném pro­sto­ru, aby měs­ta, obce anga­žo­va­li uměl­ce na růz­ných akcích, kte­ré děla­jí, pro­to­že si mys­lím, že to má smy­sl. Domní­vám se, že je to při­da­ná hod­no­ta pro všech­ny. Kul­tu­ra, umě­ní, je o lidech, kte­ří se tomu věnu­jou. Jez­dí­me taky do zahra­nič­ní. Fes­ti­val má při­da­nou hod­no­tu, nemu­sí být nut­ně o pár­ku, pivu, vod­ce, ale může být pros­tě o diva­dle, hud­bě, novém cir­ku­se, akro­ba­cii. Chce­me troš­ku bořit ty dosa­vad­ní zaje­té kole­je, kte­ré pros­tě mno­zí mají nejen v Morav­sko­slez­ském kraji.

Tra­di­ce cir­ku­su, akro­ba­cie, gym­nasti­ky u nás byla pře­ru­še­na komu­nis­mem v kon­tex­tu vývo­je sou­čas­né­ho sta­vu nové­ho cir­ku­su. Na zápa­dě ten­den­ce komu­nis­tic­ké­ho vli­vu neby­la tolik důrazná, Mož­ná je gym­nasti­ka, akro­ba­cia brá­na spíš ve spo­leč­nos­ti, v diva­del­ním umě­ní jako něco spo­je­né­ho s reži­mem, soko­lem nebo s bran­ným cvi­če­ním. I přes­to by mě zají­ma­lo, jaké cir­ku­so­vé význam­né země tě láka­jí, kte­ré bys chtěl navští­vit, kte­ré jsi ješ­tě nevi­děl? Kde jsi ješ­tě nebyl kou­kat na cir­kus?

Je to štěs­tí, že v Čes­ké repub­li­ce se pořá­dá fes­ti­val Let­ní let­ná, nabí­ze­jí uměl­ce z růz­ných kou­tů svě­ta, Fran­cie, sever­ní země Nor­sko, Fin­sko, Island. Člo­věk může a má to štěs­tí. Já jez­dím hod­ně po fes­ti­va­lech do Fran­cie, do Holand­ska vybí­rat i spo­leč­nos­ti, kte­ré pozvu v dal­ších letech. Vní­mám emo­ce, kte­ré jsou cítit mezi divá­ky v men­ším šapi­tó, u men­ších věci, také zve­me vel­ké scé­ny, potom se může­me bavit o malých scé­nách, je nepře­ber­né množ­ství růz­ných mož­nos­tí, ať už to jsou non­ver­bál­ní diva­dla, ať už to jsou něja­ké vět­ší před­sta­ve­ní nebo men­ší pro malý počet divá­ků, pokaž­dé je to jiný kul­tur­ní záži­tek. Nový cir­kus má mno­ho tva­rů, mno­ho mož­nos­tí, mno­ho vizu­ál­ních dojmů. Je to pes­t­rá šká­la věcí, nedá se to ani pojme­no­vat. Nezá­le­ží na ces­tě mimo ČR, jedu hle­dat dra­ma­tur­gii pro kon­krét­ní pro­stor, kte­rý jsme si vybra­li pro pořá­dá­ní fes­ti­val Cir­ku­lum v Porubě.
Občas se cir­kus nedá popsat slo­vy, ale musí­te ho zažít úpl­ně všichni.