Moravské divadlo Olomouc uvedlo premiéru jednoaktových baletů Pták Ohnivák a Svěcení jara v choreografii britského tvůrce George Williamsona. Svěcení jara vzniklo souboru přímo na tělo, zatímco Pták Ohnivák je choreografií, kterou Williamson nastudoval v nové aktualizované verzi. Původně vznikla v roce 2012 pro English National Ballet. Toto neoklasické dílo, v němž nepracuje s pohádkovými motivy, ale symboly, bylo v té době jeho první významnou uměleckou zakázkou u baletního souboru. Titulní roli vytvořil roli pro Ksenii Ovsyanick, pro niž byl Pták Ohnivák první sólovou příležitostí a hned za ni získala nejvyšší ocenění britských kritiků, National Dance Award. Je už jen náhodou, že samotná hudební skladba byla také prvním úspěšným dílem Igora Stravinského.
Ksenia Ovsyanick v dalších letech působila jako primabalerína v Británii a Německu a od loňského roku tráví stále více času v České republice se svým manželem, rodilým Čechem, dříve tanečníkem, nyní výtvarníkem Zdeňkem Konvalinou. Těsně před olomouckou premiérou jsme se setkaly na baletním sále Moravského divadla a pokračovaly volně v rozhovoru, který jsme vedly před několika lety, v době, kdy ještě tančila v Berlíně. Tentokrát jsme tedy hovořili nejen o choreografii Ptáka Ohniváka a spolupráci s Georgem, ale také o jejím současném životě. Být balerínou na volné noze není snadné. Nebo snad ano?
Dnes jsem si hned všimla, že zkoušíte jak s choreografem, tak i sama se sólisty, kteří s vámi tančí. Zajímalo by mě, do jaké míry jste se před 13 lety podílela na tvůrčím procesu?
Vzhledem k tomu, že role Ptáka Ohniváka byla vytvořena přímo pro mě a byla jsem přítomna při všech zkouškách, vím o Georgeových záměrech vše a znám podrobně všechny části díla. Vím, že čas je teď omezený a že zároveň vzniká nově Svěcení jara, takže jsme využili příležitosti, že mohu pracovat s ostatními, aby jejich postavy a celý příběh vyzněly co nejlépe. Do tvorby choreografie jsem se tehdy přímo nezapojovala, ale s Georgem jsem už mnohokrát spolupracovala, rozumím jeho stylu a způsobu uvažování, takže mohu trochu pomoci po technické stránce.
Co pro vás osobně znamená příběh, který George vložil do baletu?
Pro mě zde Pták Ohnivák představuje přírodu, všechno dobré a všechnu sílu, kterou nám Země nabízí. A díváme se, jak je zneužívána lidskou chamtivostí. Balet ukazuje lidskou povahu, která nemusí být z podstaty špatná, ale i ty nejlepší úmysly někdy nevedou ke správným rozhodnutím. Pták Ohnivák také působí jako bytost, která je nad lidskými nedostatky – jde o symbol skutečné síly. Nepodléhá touze po pomstě za to, co mu lidé dělají. (Kostým symbolizuje přírodní bohatství a lidé postavu o tyto atributy v průběhu choreografie obírají, pozn. red.) Místo toho nutí lidstvo čelit důsledkům svých vlastních činů tím, že znásobuje svým tancem emoce všech: „Pokud chcete zničit vše kolem sebe, tak jen do toho – zničme vše, včetně nás samotných.“ Vychází také ze skutečnosti, že Pták Ohnivák je fénix, mýtická postava, která musí shořet, aby povstala z popela.
Na konci této postavě ale na scéně lidé zdroje opět vracejí.
Líbí se mi, že má tím pádem balet poselství naděje. Dává naději na obnovu. A je hezké, když umění něco takového dokáže. Jako společnost obecně potřebujeme více naděje.
Vnímáte tento balet dnes jinak, než když jste ho tančila tehdy?
Na technické úrovni ano: změnilo se mé vnímání, jak ho správně zatančit, jak příběh lépe vyjádřit. Ale co se týče zpracování námětu, vyvolává ve mně stále podobné pocity jako před 13 lety. To se nezměnilo. Možná ho chápu jen trochu hlouběji, prostě proto, že jsem v životě už viděla víc. Ale myslím, že jádro je stejné. George musel k tématu přistoupit opravdu ze správné stránky, když je jeho zpracování stále tak aktuální.
Dnes je možná ještě aktuálnější, protože klimatická krize a problémy se znečištěním životního prostředí se během uplynulého desetiletí jen prohloubily. A co se týče choreografie nebo techniky, jak už jste naznačila, jak to vnímáte dnes, jako zkušená tanečnice?
Je to dvojsečná zbraň, protože v době, kdy byla choreografie vytvořena, jsem do toho šla bez přemýšlení. Bylo to ve stylu: Můžeš udělat tohle? Jistě. A zvládneš tohle? Samozřejmě. Dvojitý saut de basque? Jasně, sem s ním! Technicky to možná nebylo dokonalé, ale neměla jsem strach. Prostě jsem do toho šla po hlavě. Dnes mám možná více znalostí, více dovedností, více zkušeností, ale pak začnete věci kontrolovat, a to vám bere pocit čisté svobody. Vrátit se k Ptáku Ohnivákovi je pro mě zajímavé i tím, že mi připomíná mé dřívější nebojácné já. Teď mám po ruce více nástrojů, které mi pomáhají. Pokud něco nefunguje, vím, že to mohu napravit větším vytočením, přesunutím váhy nebo lepším umístěním paže atd. Ale s tím přichází nebezpečí ztráty spontánnosti. Snažím se teď najít rovnováhu mezi oběma těmi polohami a je to zajímavý proces.
Na baletní škole jste s Georgem studovali spolu?
Ano, chodili jsme do English National Ballet School, ale ne do stejného ročníku, jen se nám rok nebo dva překrývaly předměty.
A vaše umělecké vztahy a přátelství se rozvinuly už ve škole?
Začalo to taky Ptákem Ohnivákem – to byla naše první společná práce. Od té doby jsme spolupracovali na mnoha projektech. Včetně posledního, kdy George choreografoval nový duet pro mě a mého tanečního partnera v Berlíně. Teď se soustředil opravdu jen na tuhle premiéru, ale jsem si jistá, že nás v budoucnu čekají další projekty.
George do určité míry změnil choreografii Ptáka Ohniváka, pokud jde o party ostatních. Ovlivnilo to nějak i vaši roli?
Změnily se všechny interakce mé postavy s ostatními, ale její podstata zůstala stejná.
Není trochu zrádné, když se jedná jen o drobné změny?
Může to tak být, ale důležité je, že zůstala netknutá moje sóla. Pokud jde o nové duety a tria – je v nich cítit svěží přístup, bylo snadné se s nimi sladit.
Je vidět, že tanečníkům hodně pomáháte.
Protože člověk takový příběh nemůže odvyprávět sám. Ve chvíli, kdy máte duet nebo trio, musí všechny party přispívat ke společnému sdělení. Pro mě bylo odjakživa zásadní, co z choreografie vycítí diváci. Zejména u baletu, který se jim snaží sdělit určitou zprávu, předat námět k zamyšlení, i když je velmi nenápadný. Vždy se snažím buď podívat na ostatní frontálně, nebo alespoň na video, abych zjistila, jestli balet působí dobře. Někdy pomůže mírně upravit rozestupy, úhly, snížit pozice paží, udělat přirozenější gesto, dokonce i mírná změna polohy hlavy dělá divy. Pokud mám čas a tanečníci chtějí, navrhuji, co bychom mohli vylepšit. Vždy se soustředím na to, jak příběh udělat čitelnější, hlubší nebo vykreslit podrobnosti. Často jde o detaily. I v klasickém baletu může jen mírně odlišná póza nebo gesto působit mnohem přirozeněji a srozumitelněji. Vždycky existuje způsob, jak řeč těla pro diváky udělat srozumitelnější.
Cítíte se pohodlně se všemi těmi doplňky na kostýmu?
Je to náročné. Je na něm spousta magnetů a dílů. Ale ten kostým je tak krásný. Vzpomínám si, jak designér David Bamber pracoval na jeho návrhu. Věnoval opravdu velkou pozornost tomu, aby se s ním dalo pracovat funkčně a aby byl pohodlný. I přes všechna omezení se snažil vytvořit kostým, ve kterém se dá tančit co nejlépe. Ostatní kostýmy pro tuto inscenaci nyní navrhla Barbora Rašková a velmi dobře ho doplňují.
Cestujete po divadlech celého světa, jak se cítíte na tomto jevišti?
Vždy je to jiná zkušenost. To, jak vnímáte prostor a jak v něm vnímáte samu sebe. Zvykla jsem si, že kdykoli přijdu do nového divadla, jdu se podívat do hlediště, jak vypadá z pozice diváka, jak na něm vypadají tanečníci. Snažím se představit si, jak na něm budu působit já a jak se bych se mohla nejlépe začlenit do jeho prostoru.
George Williamsona jste šéfovi olomouckého baletu představila vy?
Náhodou na něj přišla řeč, když jsme jednou jeli v autě, bavili jsme se s Janem o jeho plánech a nějak jsme začali mluvit o Georgeovi. Jsem ráda, že to vedlo až k téhle spolupráci.
Jak začala vaše spolupráce s Moravským divadlem?
To byla také náhoda, s Janem Fouskem nás vzájemně představil jeden nás společný přítel, který pracoval v Brně. Když Jan loni zjistil, že budu v Brně častěji, kontaktoval mě s dotazem, jestli bych měla zájem tančit Labutí jezero. Začalo to takhle pomalu a pokračuje dodnes.
S manželem Zdenkem Konvalinou se stěhujete do Brna natrvalo?
Ano, nyní žijeme v Brně, ale já svůj život beru sezónu po sezóně. Je trochu příliš nepředvídatelný. Ale ano, nyní bude naše základna v Brně, zatímco já budu pokračovat v cestování. Vlastně oba hodně cestujeme, Zdenek je teď na Taiwanu, protože tam zrovna otevírá svou samostatnou výstavu. A já zase po premiéře v Olomouci jedu rovnou do Barcelony.
Jaký máte vztah k hudbě Igora Stravinského, líbí se vám jeho rané dílo? Právě Pták Ohnivák byla jeho první opravdu slavná skladba.
Stravinského hudba má v sobě něco magického. Čím víc ji posloucháte, tím víc vás fascinuje. Když ji slyšíte poprvé, možná vás překvapí, ale pak posloucháte zas a zas a zamilujete se do ní. Je tak silná, tak expresivní. A v baletu toho mnoho řekne o samotné postavě. Pro mě je jednou z nejdůležitějších vlastností u tanečníka muzikálnost, to je podmínka, abyste s hudbou na jevišti vytvořili společné dílo.
Máte nějakou oblíbenou část partitury nebo přímo nějakou choreografickou pasáž?
Asi tu část, kterou nazýváme „Inferno“, kdy se Pták Ohnivák proměňuje, je to ta chvíle, kdy přijde rukama lidí o všechno a projde metamorfózou v… nemůžu přijít na správné slovo, abych to popsala, mám spíš v hlavě obraz a pocit. Nejblíže by tomu dojmu asi bylo slovo oheň, nebo spíš energie, čistá síla, která si bere všechno. Hudebně zde dílo vrcholí. Ale balet má mnoho krásných pasáží, například scénu regenerace na konci. Hudba je po celou dobu rozmanitá, je v ní tolik změn a nálad. A Svěcení jara, to je mistrovské hudební dílo.
Máte ráda Olomouc?
Je krásná! Bohužel ale nemám nikdy příležitost strávit tu víc času. Vždycky se vracím do Brna za synem. Jen několikrát se mi podařilo strávit ve městě alespoň celé odpoledne… Cestuji po mnoha městech, ale musím říct, že do Česka se vždycky ráda vracím. Už jen pro zdejší kulturní dědictví i způsob života.
Jaká se vám spolupráce s Janem Fouskem jako šéfem souboru?
Pracuji s ním ráda a musím ocenit, co se tu snaží se souborem vybudovat, má tolik energie a ambicí, co by s nimi chtěl dělat. Vždy mě příjemně překvapí vysoká kvalita zdejších produkcí, protože si uvědomuji, že pravděpodobně pracuje s velice omezenými zdroji. Často vidím, jak větší soubory tak trochu zleniví, protože mají svoje jisté a mohou si dovolit pohodlí. Je tedy úžasné cítit energii tohoto přístupu ve stylu „uděláme to, ať se děje cokoli“, který Jan má. A zve skvělé baletní mistry. To je další důvod, proč sem ráda jezdím, zkoušet a učit se od nich.
Když jste na volné noze, tančíte teď víc na galavečerech nebo v celovečerních inscenacích?
Dělám víc celovečerních. Možná vás to překvapuje, vzhledem k tomu, že jsem se také setkávala se skepsí vůči pozici freelancera. Mám ale štěstí, že to funguje dobře. Zatančím si ve víc představeních než kdy dřív, a to se mi líbí.
Jak vlastně došlo k tomu, že jste šla na volnou nohu?
Byla to kombinace mnoha faktorů. V Berlíně nastoupil nový baletní šéf a já už jsem takovou změnu zažila čtyřikrát. Zároveň velmi vážně onemocněla moje matka, ale politická situace v Bělorusku způsobená rusko-ukrajinskou válkou mi nedovolila být s ní, pak přišly události v Izraeli, kde mám rodinu také, to všechno v době, kdy jsem se snažila být co nejpozitivnější a trávit víc času se svým malým synkem doma. Všechno se to sesypalo najednou. A poslední, co jsem v tu chvíli potřebovala, bylo ještě řešit politiku v souboru. Potřebovala jsem si alespoň užívat tanec. To je jediná věc, která mě drží při smyslech. Potřebovala jsem tančit, vystupovat, cítit se sama sebou na jevišti, cítit se fyzicky i psychicky dobře. Chtěla jsem víc času pro vystupování i pro rodinu a jediný způsob, jak toho dosáhnout, bylo vzít si na rok volno a pracovat na volné noze. Rozhodla jsem se tedy udělat krok do neznáma a dopadlo to dobře.
Jak to funguje v praxi? Dostáváte pozvánky, nebo se soustředíte na networking?
Obojí. Networking zabírá velkou část práce. Kamkoliv přijedu, jdu na tréninky s místním souborem, nikdy nevíte, koho potkáte a k čemu to může vést. S prací na volné noze je spojeno také hodně administrativy, hodně času stráveného e‑mailováním, domlouváním, vytvářením příležitostí, organizováním cest… A jsem vděčná, že mě teď přijali do brněnského souboru. Dává mi to skvělou základnu pro práci i zkoušení. V baletu všechno závisí na tom udržet si kvalitní formu. Nikdo si nikdy nemůže dovolit přestat pracovat na zdokonalování.
Viděla jsem vás loni v Bajadéře. Mario Radačovský vám tedy v této sezóně svěřil další role?
Vlastně se k souboru NdB připojuji na pozici Resident Principal Dancer. Stále budu cestovat, ale ve druhé polovině sezóny se už budu hodně podílet na repertoáru.
Upřímně řečeno, někdy mám pocit, že život na volné noze může být víc stresující než stabilní zaměstnání. Všechna ta nejistota…
Myslím, že to záleží hlavně na tom, jaká práce vás baví. Pro mě je skutečně stresující to, když nejsem v kondici jako tanečnice. Když dlouho nejsem na jevišti, začnou se mi vkrádat pochybnosti – zvládnu to ještě? Dokážu to ještě dobře? Pokud tančím, je mi jedno, kolik úsilí do toho musím vložit, jestli musím pracovat celou noc, abych něco pořádně nazkoušela, jestli musím víc cestovat. Management mi vlastně připadá jednoduchý. Dokud tančím, všechno ostatní se prostě vyřeší samo. Proto mi nevadí být na volné noze, dokud jsem na jevišti a na sále.
Jak potom řešíte denní tréninky?
Teď je to samozřejmě jednodušší, protože jsem zakotvila v Brně a trénuji se souborem. A když cestuji – během pandemie covidu natočily baletní soubory a pedagogové spoustu skvělých baletních lekcí a tréninků, které jsou k dispozici online, je to skvělá pomůcka. Mám oblíbené tréninky, které si pouštím podle toho, co zrovna potřebuji. Pozitivní vedlejší efekt krize…
Ale pravděpodobně nemůžete dělat věci jako velké skoky doma kuchyni…
Když jsem na cestách, znamená to, že budu vystupovat, takže to vyvažuji zkouškami a repertoárem. Ale pokud máte jako jediné cvičení každý den jenom tyč, je samozřejmě těžké udržet si kondici. Našla jsem v Brně skvělého instruktora na Gyrotonic, který mi pomáhá s doladěním formy. A díky zkušenostem z minulých let vím, jak moje tělo funguje a jak z něj vytěžit maximum. Jako freelancerka se o své tělo můžu starat mnohem lépe, než když jsem byla na plný úvazek v souboru. (Tam se vás nikdo neptá, co potřebujete, abyste podali nejlepší výkon). Teď si můžu rozhodnout: OK, dneska se potřebuji rozcvičit před zkouškou jinak, zkoušek si musím dát tolik a tolik, času s tím strávit tolik. Práci si můžu strukturovat mnohem efektivněji. A vím, že je to privilegium.
Co dnes tanečník potřebuje, aby zůstal v kondici? Klasický trénink, fyzioterapii, pilates, sport, cvičení obecně…?
Vzhledem k tomu, že netančíme jen klasiku a musíme zvládnout i současný tanec, neustále mezi styly přecházíme. To je pro tělo velká zátěž. Myslím, že proto je dnes mnohem více zranění než před pár desítkami let. Doplňkové cvičení je v tom velmi užitečné. Já mám na každý den svou rutinu Pilates a jednou týdně, jak jsem říkala, chodím na Gyrotonic.
Ano, když jsem dělala v létě rozhovor s jednou bývalou sólistkou pařížské Opery, ohledně zranění měla úplně stejnou poznámku!
Protože od svých těl vyžadujeme neustále náhlé změny. V jednu chvíli musíte mít rovná záda, provádět přesné strukturované pohyby, stát lehce na nohou, a pak najednou musíte změkčit tělo, pustit tíhu do země, záda uvolnit. Pro svaly je to úplně jiný druh práce. Dodatečné tréninky pomáhají se s tím vypořádat a lépe připravit. Myslím, že stojí za to všechny tyhle nástroje využít, když už je máme. A řekla bych, že ze současného tance jde také mnoho věcí aplikovat v klasice: plynulost spojování pohybů, využití středu těla k iniciování pohybu, vytváření plynulejších a zajímavějších přechodů mezi jednotlivými prvky.
Současný tanec má také určité styly. Máte nějaké oblíbené techniky, tvůrce nebo styly? Vím, že je to obrovské a široké pole od moderního tance až po oblast non-dance…
Vždycky je zajímavé se s novými styly seznámit, upřímně miluji tanec ve všech jeho podobách. Pokud bych si měla vybrat oblíbený… asi bych řekla, že je to styl NDT, který je založený na skvělé technice a je velmi expresivní a silný. Odhaluje plnou škálu a rozsah pohybů a sílu těla, které se jen pohybuje jiným způsobem než v klasickém baletu.
Je také zábavné, když se choreografové snaží kombinovat práci na špičkách s moderním a současným způsobem pohybu. Což je neuvěřitelně náročné. Snažíte se dělat něco, co je založeno na pevném základu, tedy na stabilním spojení se zemí, a na rozmáchlejších pohybech, jenže vaše nohy nemají volnost. Fyziologicky to téměř nedává smysl, ale vždy mě zajímalo, co s tím lze dělat. A proto mě baví pracovat s Georgem, který mě vždy tlačí k tomu, abych zjistila, co ještě moje tělo dokáže, zatímco se snažím tomu porozumět z technického a fyziologického hlediska.
George zjevně staví na klasických základech, snaží se objevovat různé tvary a nové kvality pohybu, ale stále vychází z akademického jazyka. To stanovuje určité hranice.
Když pracujete na špičkách, nemůžete nerespektovat základy akademické techniky, nemůžete nevytáčet nohy nebo nepropnout chodidlo – to jinak zakopnete. Jsou věci, které musíte aplikovat, protože je to anatomická danost.
Máte ráda floor work a takový druh práce s gravitací a plynulostí…?
Mám a moc! Mám ráda všechny taneční techniky, pokud něco vyjadřují. Pro mě je tanec prostředek výrazu. Ale každý styl vyžaduje práci a čas, aby se člověk do něj vžil. Myslím, že je také důležité přijmout fakt, že jako jedinec se pohybuji určitým způsobem. Je skvělé pracovat s choreografy, kteří staví na tanečníkově individualitě. Každý má v těle svůj vlastní způsob pohybu, a pokud to přijmete, můžete z toho opravdu vytěžit maximum a dosáhnout „nejšťavnatějších“ výsledků.
Ještě na jednu věc se zeptám, všimla jsem si, že někdy na své profily vkládáte videa, na kterých improvizujete. Nemáte někdy chuť pohyb fixovat a vytvořit vlastní choreografii?
Takových videí mám ve skutečnosti daleko víc, je to můj způsob, jak se uvolnit, prostě si pustím oblíbenou hudbu a nechám se unášet pohybem. Vedlo to vlastně k zajímavým spolupracím s výbornými hudebníky, kde jejich hru doprovázím improvizovaným živým vystoupením na jevišti. V jednu chvíli jsem i uvažovala o tom, že z natočeného materiálu vytvořím choreografii. Ale nedokázala jsem se to naučit! Čistota záměru během improvizace, reakce v přítomném okamžiku – to je neopakovatelné. Rozhodla jsem se tedy ponechat to v této podobě. A rozvíjet další spolupráce s hudebníky, v současnosti s komorním orchestrem hudebníků Berlínské filharmonie a dalšími.
BIO
Britsko-běloruská tanečnice Ksenia Ovsyanick působí v současnosti na volné noze. Studovala na Běloruské státní baletní akademii a poté na stipendium Prix de Lausanne v English National Ballet School. Svou kariéru zahájila v English National Ballet, kde na sebe upozornila v prvních sólových rolích, především titulní postavou v baletu Pták Ohnivák, kterou pro ni vytvořil mladý choreograf George Williamson, za kterou získala cenu Critics’ Circle National Dance Award. Byla nominována na cenu Prix Benois de la Danse, získala mezinárodní baletní cenu Dance Oper v Petrohradě a Premio Eccelenza della Danza v Itálii. V roce 2016 se stala primabalerínou Staatsballett Berlin, kde ztvárnila hlavní role v širokém repertoáru klasických a současných baletů, včetně baletů Nacha Duata a Marcie Haydee Spící Krasavice, v Louskáčkovi, Romeovi a Julii, titulní role v baletu Erde, který pro ni vytvořil Nacho Duato, Rubies and Diamonds v Balanchinových Jewels, hlavní role v baletech Giselle, Oněgin, Don Quijote, La Bayadere ad. Hostovala v Polish National Ballet, v průběhu let vystupovala na jevištích po celém světě a proslula také svou spoluprací mimo jeviště s uměleckými galeriemi, umělci, módními návrháři, hudebníky a filmaři. Například britský sochař Simon Gudgeon s ní vytvořil sérii venkovních soch, které byly vystaveny na řadě míst Velké Británie a získaly několik ocenění. V roce 2024 odešla na volnou nohu a vystupuje jako hostující sólistka na galapředstaveních a v baletních inscenacích, věnuje se také improvizačním programům s živou hudbou. Její manžel Zdenek Konvalina je absolventem brněnské konzervatoře, působil např. v Houston Ballet, National Ballet of Canada a English National Ballet, v současnosti působí jako výtvarník.
