Všichni jsme Afričani. Nous sommes tous Africains. We are all Africans.

Tře­tí takt 21. roč­ní­ku per­ma­nent­ní­ho fes­ti­va­lu afric­kých a karib­ských auto­rek a autorů

a jejich tex­tů v nej­růz­něj­ších podobách

Tvůr­čí Afrika

www.tvurci-afrika.cz

Pořá­dá Kom­ba, z.s.

S pod­po­rou: Stát­ní fond kul­tu­ry, Hlav­ní měs­to Pra­ha, Fran­couz­ský insti­tut v Pra­ze, Fran­couz­ská ali­an­ce Par­du­bi­ce a Omar Care

V part­ner­ství s: Odbor stá­tů sub­sa­har­ské Afri­ky Minis­ter­stva zahra­nič­ních věcí ČR, vel­vy­sla­nec­tví­mi Tunis­ka, Maro­ka, Alžír­ska a Nigé­rie, Národ­ní plán obno­vy, Měst­ská knihov­na v Pra­ze, UNE­SCO-Pra­ha, měs­to lite­ra­tu­ry, Ori­en­tál­ní ústav Aka­de­mie věd ČR, Stu­dio FAMU, Afri­can cul­tu­re and Art, Cen­t­rum Naro­vi­nu, Tanec Pra­ha, Švan­do­vo divadlo

— —  —  —  — –

21. roč­ník Tvůr­čí Afri­ky se úspěš­ně pře­hou­pl do své dru­hé polo­vi­ny. Navzdo­ry polo­vič­ní­mu roz­počtu, zejmé­na násled­kem neu­dě­le­ní gran­tu Minis­ter­stva kul­tu­ry ČR a sní­že­ní pod­po­ry o polo­vi­nu ze stra­ny komi­se Hlav­ní­ho měs­ta Pra­hy, to nevzdá­vá­me a jede­me dál. Věří­me v pod­po­ru divá­ků a našich pří­z­niv­ců, kte­rým nabí­zí­me roz­ma­ni­tý a při­taž­li­vý pro­gram. Nazva­li jsme ho: Všich­ni jsme Afri­ča­ni. A pro­to­že se koná v bez­pro­střed­ní blíz­kos­ti Mezi­ná­rod­ní­ho dne Afri­ky, osla­ví­me v něm růz­no­ro­dost a kul­tur­ní bohat­ství kontinentu. 

Jaký­mi cesta­mi se vydá­me tentokrát?

Půjde sku­teč­ně o puto­vá­ní. A to mezi čtyř­mi afric­ký­mi amba­sáda­mi v Pra­ze, kte­ré se při­hlá­si­ly do naší výzvy o účast v pro­jek­tu Afri­can Embassy Tour. Jeho pro­střed­nic­tvím postup­ně navští­ví­me vel­vy­sla­nec­tví Tunis­ka, Alžír­ska, Nigé­rie a Maro­ka. Je to jedi­neč­ná mož­nost, jak se dostat do míst, kam se běž­ně člo­věk nedo­sta­ne. Amba­sády se nachá­ze­jí nejen v pěk­ných loka­li­tách, ale před­sta­vu­jí také archi­tek­to­nic­ké skvos­ty. Setká­ní budou záro­veň pří­le­ži­tos­tí nahléd­nout do cho­du vel­vy­sla­nec­tví, pro­mlu­vit si s diplo­ma­ty a diplo­mat­ka­mi, dozvě­dět se o kul­tu­rách jed­not­li­vých zemí i ochut­nat kuli­nář­ské spe­ci­a­li­ty. Všech­ny návštěvy budou rea­li­zo­vá­ny v malých sku­pi­nách, zájem­ci se mohou hlá­sit na mai­lo­vé adre­se vecer.nat@gmail.com Tlu­mo­če­ní do češ­ti­ny během setká­ní zajiš­tě­no. Voli­tel­ným vstup­ným 100,- Kč a více lze záro­veň pod­po­řit exis­ten­ci Tvůr­čí Afriky.

Fes­ti­val Tvůr­čí Afri­ka už dva­cet jed­na let pro­po­ju­je čes­ké a afric­ké uměl­ce a pro­pa­gu­je afric­ké a karib­ské kul­tu­ry v Čes­ké repub­li­ce. Jed­n­a­dva­cet let to už je pořád­ný kus his­to­rie, kte­rý zro­dil své vlast­ní hrdiny.

Roz­hod­li jsme se pro­to kaž­do­roč­ně udě­lo­vat Cenu Tvůr­čí Afri­ky těm kul­tur­ním osob­nos­tem, kte­ré význam­ným způ­so­bem dlou­ho­do­bě při­spí­va­jí k roz­vo­ji kul­tur­ních vzta­hů mezi Čes­kou repub­li­kou a země­mi Afri­ky, Kari­bi­ku a jejich diaspor. 

Tuto his­to­ric­ky prv­ní Cenu udě­lí­me u pří­le­ži­tos­ti osla­vy Mezi­ná­rod­ní­ho dne Afri­ky na tako­vém pres­tiž­ním mís­tě, jakým je Čer­nín­ský palác, a to za pří­tom­nos­ti pana minis­t­ra Jana Lipav­ské­ho, vel­vy­slan­kyň a vel­vy­slan­ců afric­kých stá­tů, diplo­ma­tů a pozva­ných hostů. 

S Odbo­rem stá­tů sub­sa­har­ské Afri­ky nás pojí úspěš­né dlou­ho­le­té fes­ti­va­lo­vé part­ner­ství. V břez­nu pan ředi­tel Vác­lav Prášil zahá­jil letoš­ní 21. roč­ník Tvůr­čí Afri­ky v Měst­ské knihov­ně v Praze.

Nemé­ně úspěš­nou spo­lu­prá­ci roz­ví­jí­me také s afric­ký­mi amba­sáda­mi v Pra­ze. Vel­vy­sla­nec­tví Konž­ské demo­kra­tic­ké repub­li­ky se letos v břez­nu podí­le­lo na hos­to­vá­ní vypra­vě­če a taneč­ní­ka Dana Bosem­bo. Vel­vy­sla­nec­tví Tunis­ka, Alžír­ska, Nigé­rie a Maro­ka se účast­ní pro­jek­tu Afri­can Embassy Tour. Vel­vy­sla­nec­tví Tunis­ka a Maro­ka věno­va­la navíc cen­né dary letoš­ním laureátům.

A kdo Cenu Tvůr­čí Afri­ky 2025 dostane?

Caya Makhélé, význam­ný dra­ma­tik, pro­za­ik, bás­ník, výtvar­ník a nakla­da­tel z Kon­ga-Braz­za­ville, žijí­cí ve Fran­cii. Popr­vé byl hos­tem Tvůr­čí Afri­ky v roce 2003, kdy také navští­vil Mezi­ná­rod­ní kniž­ní veletrh Svět kni­hy. Od té doby se do Čes­ké repub­li­ky pra­vi­del­ně vra­cí. Čes­kou kul­tu­rou se nechá­vá inspi­ro­vat ve svých dílech, např. diva­del­ní hře Sor­ti­lè­ges (Čaro­vá­ní), inspi­ro­va­né Dvo­řá­ko­vou Rusal­kou. Nebo v romá­nu Les matins de Pra­gue (Praž­ská jit­ra). Pobyt v Kaf­ko­vě domě v rám­ci rezi­den­ce UNESCO ‑Pra­ha, měs­to lite­ra­tu­ry zúro­čil k napsá­ní hry 7 Méta­mor­pho­ses de Mytho (Sedm Mytho­vých pro­měn) a nama­lo­vá­ní obra­zu Kaf­ka blu­es. Jeho hru Baj­ka o lás­ce, pekle a már­ni­ci uve­dl v Diva­dle Na Prádle reži­sér Petr Hruš­ka. V Čes­kém roz­hla­se pak reži­sér­ka Lída Enge­lo­vá. Pro­střed­nic­tvím své­ho nakla­da­tel­ství Aco­ria šíří Caya Makhélé také pově­do­mí o čes­ké lite­ra­tu­ře ve fran­ko­fon­ních zemích. 

Dal­ší­mi oce­ně­ný­mi jsou Matyl­da a Michal Láz­ňov­ští — prů­kop­ní­ci pře­klá­dá­ní her fran­ko­fon­ních auto­rů a auto­rek z Afri­ky v Čes­ké repub­li­ce. Prv­ní desít­ka jejich pře­kla­dů vyšla v edi­ci Sou­čas­ná hra Diva­del­ní­ho ústa­vu. Šlo sku­teč­ně o his­to­ric­ký počin. Do roku 2003 byly totiž do češ­ti­ny pře­lo­že­ny pou­ze ang­lo­fon­ní hry Nige­rij­ce Wole Soy­in­ky a Atho­la Fugar­da z Jiho­af­ric­ké repub­li­ky. Tyto hry se v Čechách nikdy nehrá­ly. Na roz­díl od pře­kla­dů z fran­couz­šti­ny man­že­lů Láz­ňov­ských. Jejich pře­kla­dy her fran­ko­fon­ních afric­kých auto­rů a auto­rek tvo­ří základ čes­ké afric­ké diva­del­ní knihov­ny, kte­rou Tvůr­čí Afri­ka zača­la v roce 2002 budo­vat. Záro­veň slou­ží jako obrov­ská inspi­ra­ce pro mla­dou generaci.

Akce v Čer­nín­ském palá­ci se koná pou­ze pro zva­né hos­ty. Na nefor­mál­ní osla­vu lau­re­á­tů a Ceny Tvůr­čí Afri­ky zve­me na dru­hý den do Stu­dia FAMU v Kli­ment­ské uli­ci, kde pro­mít­ne­me fil­mo­vou adap­ta­ci nove­ly Cayi Makhélé Ari­a­nin údělv režii Tan­si­ho Make­le. Ten­to film pro­du­ko­va­la Tvůr­čí Afri­ka v loň­ském roce jako fran­couz­sko-konž­sko-čes­ký pro­jekt s Ange­lou Nwag­bo v hlav­ní roli a s Ben­ja­mi­nem Peguerro v roli Démokous­sé­ho. Po pro­jek­ci bude násle­do­vat deba­ta s auto­rem a malé afric­ké občer­stve­ní. Vstup­né je opět voli­tel­né, na pod­po­ru Tvůr­čí Afri­ky. Film a deba­tu usku­teč­ní­me také ve Fran­couz­ské ali­an­ci v Pardubicích.

Pra­ha volá Benin! To je název pro­jek­tu, jímž ve spo­lu­prá­ci se Švan­do­vým diva­dlem navá­že­me na diva­del­ní most mezi Pra­hou a Mar­ti­ni­kem, kte­rý jsme v době covi­du a nemož­nos­ti pohy­bu a setká­ní navá­za­li onli­ne. Pan­de­mie je minu­los­tí, nicmé­ně pře­káž­ky v ces­to­vá­ní trva­jí. Na vině jsou pře­de­vším těž­kos­ti se zís­ká­ním víz pro naše hos­ty pro­střed­nic­tvím zastu­pu­jí­cích amba­sád, neboť Čes­ká repub­li­ka bohu­žel nemá v Coto­nou svo­je zastou­pe­ní. S Ousma­nem Aléd­ji a Céci­le Avou­glan­kou se tedy potká­me ten­to­krát onli­ne. A to po jed­not­li­vých scé­nic­kých čte­ních, jejich spo­leč­ným jme­no­va­te­lem je Négri­tu­de. Tedy eman­ci­pač­ní a umě­lec­ké čer­noš­ské hnu­tí, kte­ré se zro­di­lo ve tři­cá­tých letech minu­lé­ho sto­le­tí v Paří­ži. Slo­vo négri­tu­de pou­žil popr­vé ve svém člán­ku v časo­pi­se Čer­ný stu­dent v roce 1935 Mar­ti­ni­čan Aimé Césaire. Na zákla­dě jeho poz­děj­ší slav­né bás­ně Sešit o návra­tu do rod­né země vytvo­řil Ousma­ne Aléd­ji diva­del­ní text s názvem Neger­ství, kte­rý vám před­sta­ví­me. Na něj navá­že­me pak scé­nic­kým čte­ním tema­tic­ky spří­z­ně­né hry Moje čer­né panen­ky od Céci­le Avouglankou. 

Ousma­ne Aléd­ji pat­ří mezi nej­vět­ší osob­nos­ti sou­čas­né benin­ské kul­tu­ry. Spi­so­va­tel, bás­ník, reži­sér a dra­ma­tik vyko­ná­val v minu­los­ti funk­ci ředi­te­le slav­né­ho benin­ské­ho diva­del­ní­ho fes­ti­va­lu FITHEB. Půso­bil také ve služ­bách Mezi­ná­rod­ní orga­ni­za­ce fran­ko­fo­nie jako expert pro západ­ní Afri­ku. Dnes je ředi­te­lem kul­tur­ní­ho cen­t­ra Artis­ti­cAf­ri­ca v Coto­nou. V roce 1993 zalo­žil diva­del­ní sku­pi­nu Agbo‑N’Koko a stal se jejím dra­ma­ti­kem a reži­sé­rem. V roce 1995 sta­nul v čele sdru­že­ní benin­ských dra­ma­ti­ků. Vydal něko­lik knih a zís­kal mno­há oce­ně­ní. Mezi jeho nej­zná­měj­ší hry pat­ří Omon-mi (Moje dítě) zpo­chyb­ňu­jí­cí urči­té tra­dič­ní jorub­ské prak­ti­ky a kla­de si otáz­ku, zda lze ve jmé­nu civi­li­za­ce zavrh­nout ira­ci­o­na­li­tu své kul­tu­ry. Hra Imon­lè je jakým­si výkři­kem pro­ti lhos­tej­nos­ti pro­po­ju­jí­cí legen­du o jorub­ském bož­stvu Guèlèdè (Aléd­ji je jorub­ský princ) se zavraž­dě­ným konž­ským pre­zi­den­tem Patri­cem Lumum­bou. Hra Cada­vre mon bel amant je dra­ma­tem Afri­ky, kte­ré lze číst jako obec­ně lid­ské dra­ma. Ode­hrá­vá se na poza­dí vraž­dě­ní, dik­tá­to­rů, korup­ce a huma­ni­tár­ní pomo­ci, kte­rou boha­té země posílají. 

Céci­le Avou­glan­kou je pro­fe­sor­kou fran­couz­ské lite­ra­tu­ry na gym­ná­ziu v Por­to Novo. Ini­ci­á­tor­kou pro­jek­tu Fémicri­tu­res, kte­rý akcen­tu­je psa­ní žen­ských afric­kých auto­rek a pro­pa­gu­je čte­ní a lite­ra­tu­ru mezi mla­dou gene­ra­cí. Povíd­ky Céci­le Avou­glan­kou se obje­vi­ly ve sbor­ní­cích La Paix incen­die mon palais (včet­ně povíd­ky Un Sou­ri­re dans lever du jour, kte­rá zís­ka­la 2. cenu FIPF Afri­can), Regards cro­i­sés sur le Coro­na­vi­rus (povíd­ka L’Ap­pren­tissage) a 21 nou­velles de feu (povíd­ka Le Por­te-flam­be­au). Brzy vyjde její prv­ní román Cet Amour incon­so­la­ble. Hra Mes poupé­es noi­res, noi­res (Moje čer­né panen­ky) je její prv­ní hrou, kte­rá vyšla v nakla­da­tel­ství Benin­livres v roce 2022.

Její název je inspi­ro­ván bás­ní Gon­tra­na Dama­se Limbé.

Pro­gram benin­ských scé­nic­kých čte­ní spon­zor­sky pod­po­řil Omar Care. Pod­po­řit exis­ten­ci fes­ti­va­lu můžou také divá­ci a divač­ky, a to for­mou voli­tel­né­ho vstup­né­ho od 100,- Kč a více. 

Tvůr­čí Afri­ka Mezi plo­ty. Spo­ji­li jsme síly s Cen­t­rem Naro­vi­nu, Tan­cem Pra­ha a Afri­can Cul­tu­re and Art a při­pra­vi­li jsme spe­ci­ál­ní open air pro­gram, kte­rý před­sta­ví­me v Bohni­cích během fes­ti­va­lu Mezi plo­ty. Jeho sou­čás­tí budou dnes již legen­dár­ní lout­ko­vé Pohád­ky ptá­ka Afri­ká­na Diva­dla čes­kých Afri­ča­nů, taneč­ní ukáz­ky mozam­bic­ké sku­pi­ny Cul­tu­rAr­te a ochut­náv­ka z cho­re­o­gra­fie Vaga­bun­dus, s níž se před­sta­ví poslé­ze na Tan­ci Pra­ha, a mód­ní pře­hlíd­ka znač­ky Siya/African Cul­tu­re and Art.

Těší­me se na vás, přijď­te obje­vit nové per­spek­ti­vy, pod­poř­te Tvůr­čí Afriku…

Za fes­ti­va­lo­vý tým

Lucie Němeč­ko­vá,

Ředi­tel­ka a dramaturgyně 

www.tvurci-afrika.cz

Od Tomáš Kubart

Tomáš Kubart je vědecko-výzkumný pracovník Oddělení pro výzkum moderního českého divadla na Ústavu pro českou literaturu AV ČR, a Kabinetu pro studium českého divadla IDU. Zabývá se performativitou, zejména českým akčním uměním a vídeňským akcionismem, a českým dramatem dvacátého století.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *