Vize nové formy cirkusu: Souhra těla a objektu

Zatím­co tra­dič­ní cir­kus sta­věl na domi­nan­ci člo­vě­ka nad zví­ře­tem, jeho sou­čas­ná podo­ba zkou­má rov­no­váhu mezi tělem a před­mě­tem. Novo­cir­ku­so­ví uměl­ci čas­to roz­ví­je­jí dia­log s objek­tem, kte­rý je pro ně part­ne­rem. Per­for­mer Aleš Hrd­lič­ka, půso­bí­cí v oblas­ti sou­čas­né­ho cir­ku­su, ve svém před­sta­ve­ní Orbi­ting Zero sle­du­je ces­tu mezi odpo­rem a spo­lu­pra­cí žong­lo­va­cích kru­hů. Výsled­kem je dojem, že kru­hy nejsou pou­hým nástro­jem, ale v Hrd­lič­ko­vých rukou zís­ká­va­jí vlast­ní cha­rak­ter a své­byt­nou energii. 

Rea­li­ta se roz­pa­dá na tisíc kous­ků, aby ji Aleš Hrd­lič­ka mohl zase slo­žit. © Kamil Hauptmann

Prv­ní svě­to­vá pre­mi­é­ra sólo­vé­ho pro­jek­tu pro­běh­la v Bel­gii, zatím­co v Čes­ku ji uved­la plat­for­ma MOVE Ost­ra­va. Ost­rav­ské divác­tvo se v sobot­ní večer sešlo v blac­kbo­xo­vé scé­ně Diva­dla Lou­tek, kde je per­for­mer uve­dl do svě­ta magie. Insce­na­ce je náhle­dem do hlu­bin Hrd­lič­ko­vy mys­li a jeho trni­té­ho vzta­hu se žong­lo­va­cí­mi kru­hy. Scé­nic­ká výpra­va při­po­mí­ná pra­cov­ní díl­nu, kte­ré nechy­bí výba­va v podo­bě svě­rá­ku, pily a lepi­cích pásek.

Část z neko­neč­né smyč­ky absurd­ních situ­a­cí. © Kamil Hauptmann

V potem­ně­lém poza­dí se vyjí­má hoj­ná pří­tom­nost bílých kru­hů zavě­še­ných na věšá­cích nebo roz­pro­stře­ných po zemi. Hrd­lič­ka si během před­sta­ve­ní nasa­zu­je spe­ci­ál­ní ochran­né brý­le se světýl­kem, aby kru­hy mohl důklad­ně pro­zkou­mat. Zased­ne za stůl zády k divá­kům a jeho čin­nos­ti zůstá­va­jí skry­ty. Situ­a­ce evo­ku­je obraz řez­bá­ře Gep­pet­ta a jeho váš­ně k řemeslu v oka­mži­ku, kdy stvo­řil Pinocchia. Zmí­ně­ná para­le­la může sym­bo­lic­ky rezo­no­vat s per­for­man­cí. Podob­ně jako řez­bář, kte­rý nepo­va­žo­val svou lout­ku za pou­hý kus dře­va, ani Hrd­lič­ka nevní­má žong­lo­va­cí kru­hy jako oby­čej­né před­mě­ty, ale jako pohy­bo­vé partnery. 

Aleš Hrd­lič­ka maže hra­ni­ce mezi rea­li­ta­mi. © Kamil Hauptmann

Per­for­man­ce půso­bí jako vol­ná série abs­trakt­ních obra­zů, ale přes­to lze v jejím vývo­ji vyhle­dat dra­ma­tic­ký oblouk. Od patr­né­ho oťuká­vá­ní a nava­zo­vá­ní vzta­hu s kru­hy, přes moti­vy domi­nan­ce a sna­hy zís­kat nad nimi kon­t­ro­lu, až k hle­dá­ní rov­no­váhy a sym­bi­o­tic­ké­ho sou­ži­tí. Fyzic­ká prá­ce s objek­ty postup­ně gra­du­je. Hrd­lič­ka je nepa­tr­ně uvá­dí do pohy­bu, postup­ně je vrst­ví a při jejich pro­hý­bá­ní a spo­jo­vá­ní vytvá­ří nové útva­ry. Pří­kla­dem je kom­po­zi­ce při­po­mí­na­jí­cí kvě­ti­ny, k jejichž vzni­ku vyu­ží­vá více kru­hů najed­nou. Rov­něž pokou­ší balanc něko­li­ka kru­hů na sobě jak na zemi, tak na vrchol­ku své dlaně. 

Jsem bod. Jsem kruh. © Kamil Hauptmann

Razant­ní změ­nu dyna­mi­ky navo­zu­jí stro­bo­sko­pic­ké efek­ty, kte­ré cha­rak­te­ri­zu­jí pře­chod per­for­me­ra k posed­lé explo­zi, dopro­vá­ze­né divo­kým smí­chem. K zají­ma­vé­mu momen­tu dochá­zí ve chví­li, jakmi­le obje­ví, že hor­ní část kru­hu je napůl prask­lá. Usi­lov­ně se před­mět sna­ží opra­vit, ale nako­nec jej ozna­čí za vad­ný kus, kte­ré­ho se zba­ví odho­ze­ním do záku­li­sí. Kruh zdán­li­vě oží­vá tím, že je neu­stá­le zno­vu házen nazpět z míst, kde byl Hrd­lič­kou odho­zen. Naští­plý kruh však stá­le plní svou funk­ci, jeli­kož při vymrš­tě­ní vzhů­ru jeho toči­vý pohyb vytvá­ří ilu­zi celist­vos­ti, díky čemuž per­for­mer mění svůj pří­stup. Daný oka­mžik nabí­dl úva­hu o ten­den­ci odsou­dit a nahra­dit vad­né nebo nedo­ko­na­lé věci ihned nový­mi. Na závěr taneč­ně splý­vá spo­lu s kru­hy, s nimiž hro­mad­ně žong­lu­je, či jem­ně pova­lu­je mezi čelem a špič­kou nosu. Dochá­zí do bodu úspěš­né­ho pro­po­je­ní, k němuž dospěl svou trpě­li­vos­tí a tréninkem. 

Spi­rá­la téma­tu tvo­ře­ní doběh­la na konec pil­ky. © Kamil Hauptmann

Způ­sob, jakým Hrd­lič­ka s kru­hy tan­čí, vzbu­zu­je ply­nu­lost, leh­kost i zasta­ve­ní času. Je o spo­lu-bytí člo­vě­ka a objek­tu. Dia­log mezi pohy­bem a mate­ri­á­lem z vystou­pe­ní činí více než pou­hé uvá­dě­ní žong­lér­ských tri­ků. Orbi­ting Zero účin­ně komu­ni­ku­je s pub­li­kem. Per­for­mer pěs­tu­je napě­tí v divá­ko­vi, když sta­ví něko­lik kru­hů na sebe nebo ved­le sebe jako domi­no. Opa­ko­va­ným odha­lo­vá­ním nespo­čet­ných kru­hů zase nao­pak vyvo­lá­vá komic­ké situ­a­ce a momen­ty pře­kva­pe­ní a údi­vu, kte­ré nutí divá­ka polo­žit si otáz­ku: „Jak to jen udě­lal?“ Během dis­ku­ze po před­sta­ve­ní byl Hrd­lič­ka malý­mi divá­ky vyzván k odha­le­ní svých tri­ků. Ovšem kou­zel­ní­ci svá tajem­ství nikdy nepro­zra­zu­jí, což pla­ti­lo i pro ten­to pří­pad. Z deba­ty vze­šla i pod­stat­ná reflexe oce­ně­ní novo­cir­ku­so­vé­ho pří­stu­pu, kte­rý nehle­dá napě­tí mezi člo­vě­kem a zví­ře­tem, ale prá­vě mezi člo­vě­kem a objektem. 

Zachy­tit oka­mžik. Nebo ho opus­tit? © Kamil Hauptmann

Před­sta­ve­ní může­te dále vidět během pro­jek­tu Cir­ku­so­vé noci v Pra­ze, kte­rý pro­běh­ne ve dnech 14. –16. listopadu. 

Psá­no z před­sta­ve­ní dne 25. 10. 2025 v rám­ci MOVE Ost­ra­va v Diva­dle Loutek.

Autor a per­for­mer: Aleš Hrdlička

Asi­s­tent & Dra­ma­turg: Han­nah Lennox

Super­vi­ze: Matthi­as Romir

Svě­tel­ný design: Karel „Kar­los“ Šimek

Zvu­ko­vý design: Oli­ver Torr & Jonas Balcar

Kon­zul­ta­ce efek­tů: Michal Nesve­da, Tom Cassa­ni, Maxi­me Weinmann

Part­ne­ři výzku­mu: Darragh McLou­gh­lin, Han­nah Len­nox, Gre­gor Kiock, Juan Liu, Filip Zahrad­nic­ky, Micha­e­la Sta­ra, Lukas Bliss, Lidya Arin­na Emir, Michal Fridrich

Kopro­duk­ce: CIRQUEON, PERPLX, Cink Cink Cirk