Těla touží uvěřit – Videodokumentace pěti performancí

Těla tou­ží uvě­řit. Stre­a­mu­je­me pre­mi­é­ru video­zá­zna­mů z praž­ské­ho Per­for­man­ce Art Fes­ti­va­lu 2025 ini­ci­a­ti­vy tranzit.cz.

Pět per­for­man­cí pro­běh­lo v rám­ci tře­tí­ho roč­ní­ku fes­ti­va­lu, kte­rý se usku­teč­nil 7. lis­to­pa­du v pro­sto­ru Čistírna1906 v Pra­ze-Buben­či. Videa zachy­cu­jí per­for­man­ce Ali­zy Orlan, evy suso­vé, Domi­ni­ka Sty­ka a kol., Miri­a­my Kar­do­šo­vé a Ale­xe Fran­ze Zehet­baue­ra tak, jak je vidě­lo pub­li­kum zapl­ně­ných sálů býva­lé čis­tír­ny odpad­ních vod s původ­ní­mi prv­ky fil­tra­ce a úpra­vy vody. 

Per­for­man­ce uměl­ců a uměl­ky­ní z evrop­ských zemí pro­po­ju­je téma queer těles­nos­ti a vět­ši­na z nich byla uve­de­na v pre­mi­é­ře nebo jako site-spe­ci­fic adap­ta­ce pro postin­dustri­ál­ní pro­sto­ry Čistírny1906. Zázna­my zachy­cu­jí uni­kát­ní a uce­le­ný sou­bor sou­čas­né­ho per­for­manč­ní­ho umě­ní, kte­rý již ve fyzic­ké podo­bě tak­to spo­leč­ně nebu­de mož­né vidět. Kurá­to­rem pro­gra­mu byl Fran­ti­šek Feke­te. 

Ali­za Orlan ve své per­for­man­ci a insta­la­ci thorns grow out of my body, kte­rá pro­gram fes­ti­va­lu ote­vře­la, vychá­zí ze zob­ra­zo­vá­ní femi­ni­ty v pohád­kách, myto­lo­gi­ích a pop­kul­tu­ře. Osob­ní a intim­ní dílo vyzdvi­hu­je trans femin­ní pro­ží­vá­ní těles­nos­ti a pře­kra­čo­vá­ní gen­de­ro­vých hra­nic. Orlan (nar. 1990) je vizu­ál­ní uměl­ky­ně půso­bí­cí v Bra­ti­sla­vě, kte­rá se věnu­je kresbě, tex­til­ním insta­la­cím, per­for­man­ci a poezii. Ve své tvor­bě se zabý­vá téma­ty gen­de­ro­vé iden­ti­ty, těles­né inti­mi­ty, sexu­a­li­ty, trans­for­ma­ce a kri­ti­ky binárnosti. 

Ali­za Orlan – thorns grow out of my body

21’22”, 2025, Full HD video, česky

Umě­lec­ká kon­cep­ce: Ali­za Orlan 

Per­for­mu­jí­cí: Ali­za Orlan

Ali­za Orlan – thorns grow out of my body 

Ali­za Orlan ve své per­for­man­ci a insta­la­ci thorns grow out of my body vychá­zí ze zob­ra­ze­ní femi­ni­ty v pohád­kách, myto­lo­gi­ích a pop­kul­tu­ře. Pře­ko­ná­vá pola­ri­zu­jí­cí reli­gi­óz­ní ste­re­o­ty­py ženy jako nezá­vis­lé­ho zla či sub­mi­siv­ní nevin­nos­ti a skr­ze vlast­ní trans femin­ní zku­še­nost se vydá­vá tře­tí ces­tou. Intim­ní a osob­ní dílo vychá­zí z queer pro­ží­vá­ní těles­nos­ti a pře­kra­čo­vá­ní gen­de­ro­vých hra­nic. Uka­zu­je nám tělo jako ces­tu, kte­rou násle­du­je­me. Tělo nám může lhát, tělo hod­no­tí­me i zatra­cu­je­me. Může­me na ně zapo­me­nout, ale jen dokud nezačne bolet. 

Ali­za Orlan (nar. 1990) je vizu­ál­ní uměl­ky­ně půso­bí­cí v Bra­ti­sla­vě, kte­rá se věnu­je kresbě, tex­til­ním insta­la­cím, per­for­man­ci a poezii. Ve své tvor­bě se zabý­vá téma­ty gen­de­ro­vé iden­ti­ty, těles­né inti­mi­ty, sexu­a­li­ty, trans­for­ma­ce a kri­ti­ky binár­nos­ti. Její sou­čas­ný výzkum se zamě­řu­je na nábo­žen­ství a jejich vliv na gen­de­ro­vou flui­di­tu. Absol­vent­ka Aka­de­mie výtvar­ných umě­ní a desig­nu v Bra­ti­sla­vě vysta­vo­va­la mimo jiné v Tra­fo Buda­pest a Gale­rie Krin­zin­ger Vien­na a absol­vo­va­la rezi­denč­ní poby­ty v Muse­u­m­squar­tier Wien, Schaub­ma­rov mlyn a Meet­Fac­to­ry Prague.

Domi­nik Styk a kol. svou per­for­man­ci Pis­sed Pro­phet při­pra­vil pro impo­zant­ní Vel­kou halu čis­tír­ny. Per­for­me­ři ztě­les­ňu­jí­cí močo­vý měchýř a rybu roz­ví­je­jí pří­běh, kte­rý pro­po­ju­je fyzi­o­lo­gic­ké pro­ce­sy lid­ské­ho těla a jejich antro­po­lo­gic­ké inter­pre­ta­ce. Styk (nar. 1996) stu­do­val na Uni­ver­zi­tě výtvar­ných umě­ní v Ham­bur­ku u Micha­e­ly Meli­á­no­vé a Kade­ra Attii. Jeho scé­no­gra­fic­ké vzdě­lá­ní (DAMU, Pra­ha) hlu­bo­ce ovliv­ňu­je jeho tvor­bu, kte­rá se vyzna­ču­je čas­tým pou­ží­vá­ním tex­ti­lií a nosi­tel­ných před­mě­tů odka­zu­jí­cích na lid­ské tělo a čas­to začle­ně­ných do insta­la­cí a performancí. 

Domi­nik Styk – Pis­sed Prophet

56’08”, 2025, Full HD video, česky

Kon­cep­ce: Domi­nik Styk

Rea­li­za­ce: Domi­nik Styk, Richard L. Kra­már, Matthew Rogers, Ursu­la Sereghy

Video: Domi­nik Styk, Kolek­tiv Piss Stop, Long Distan­ce Pis­sing, Degen Pisses

Domi­nik Styk – Pis­sed Prophet

Domi­nik Styk v per­for­man­ci Pis­sed Pro­phet při­ná­ší pro­vo­ka­tiv­ní pro­roc­tví moči. V absurd­ní taneč­ní bur­les­ce vystu­pu­jí per­so­ni­fi­ka­ce močo­vé­ho měchý­ře a ryby a roz­ví­je­jí pří­běh, kte­rý spo­ju­je fyzi­o­lo­gic­ké pro­ce­sy lid­ské­ho těla a jejich antro­po­lo­gic­ké inter­pre­ta­ce. Moč ve stře­do­vě­ké medi­cí­ně fun­go­va­la jako uka­za­tel zdra­ví paci­en­ta a její barva slou­ži­la k urče­ní dia­gnó­zy. Pomo­cí moči se dokon­ce dala věš­tit budouc­nost (uro­man­cie). Spo­lu s téma­ty soci­ál­ní kon­t­ro­ly vylu­čo­vá­ní a sou­čas­ný­mi queer a kin­ky kono­ta­ce­mi se divác­tvo sta­ne sou­čás­tí její fas­ci­nu­jí­cí myto­lo­gie. Pozor, mož­nost namočení!

Domi­nik Styk (nar. 1996) je slo­ven­ský umě­lec, kte­rý stu­do­val na Uni­ver­zi­tě výtvar­ných umě­ní v Ham­bur­ku u Micha­e­ly Meli­á­no­vé a Kade­ra Attii. Jeho scé­no­gra­fic­ké vzdě­lá­ní (DAMU, Pra­ha) hlu­bo­ce ovliv­ňu­je jeho tvor­bu, kte­rá se vyzna­ču­je čas­tým pou­ží­vá­ním tex­ti­lií a nosi­tel­ných před­mě­tů odka­zu­jí­cích na lid­ské tělo a čas­to začle­ně­ných do insta­la­cí a per­for­man­cí. Účast­nil se rezi­denč­ních poby­tů na Aka­de­mii výtvar­ných umě­ní v Norim­ber­ku a ve Víd­ni. Jeho prá­ce byly vysta­vo­vá­ny po celém svě­tě, mimo jiné na Zlín­ském salo­nu mla­dých 2024, v Kun­stve­re­in Schwerin a Gesell­schaft für Aktu­elle Kunst Bre­men, a spo­lu­pra­co­val na diva­del­ních pro­duk­cích, jako je Handsfree s D’epog.

Miri­a­ma Kar­do­šo­vá před­sta­vi­la pre­mi­é­ru nové per­for­man­ce Shake my hair over the dirt we sweat off, v níž se kon­fron­tu­je s vlast­ní femi­ni­tou a boju­je pro­ti patri­ar­chál­ním oče­ká­vá­ním a ste­re­o­ty­pům. Video zachy­cu­je i neče­ka­ný a zne­po­ko­ju­jí­cí závěr celé­ho díla. Kar­do­šo­vá (nar. 1988) je slo­ven­ská inter­dis­ci­pli­nár­ní uměl­ky­ně žijí­cí v Pra­ze. Zpo­čát­ku byla zná­má svý­mi expre­siv­ní­mi, vel­ko­for­má­to­vý­mi ole­j­o­mal­ba­mi zabý­va­jí­cí­mi se stig­ma­ti­za­cí dušev­ní­ho zdra­ví, patri­ar­chá­tem a osob­ní­mi zku­še­nost­mi s depre­siv­ní úzkost­nou poru­chou, ale kvů­li tvůr­čím ome­ze­ním se od mal­by odklonila. 

Miri­a­ma Kar­do­šo­vá – Shake my hair over the dirt we sweat off

27’12”, 2025, Full HD video, česky

Umě­lec­ká kon­cep­ce: Miri­a­ma Kardošová

Per­for­mu­jí­cí: Tina Hre­vu­šo­vá, Tomáš Koša­rišťan, Lami­a­lo, Vic­to­ria Oren

Hud­ba: musi­ca mora­lia, Lamialo

Herec: Tomáš Novotný

Asi­s­ten­ce: Jan Vin­cent Durina

Odbor­ná kon­zul­ta­ce a tex­ty: Ale­na Kotyza

Miri­a­ma Kar­do­šo­vá – Shake my hair over the dirt we sweat off

Vic­to­ria Oren je jed­na z bytos­tí, kte­rá obý­vá svět Miri­a­my Kar­do­šo­vé. Popo­vá diva ve svě­tě inti­mi­ty a křeh­kos­ti. Autor­ka se jejím pro­střed­nic­tvím setká­vá s vlast­ní femi­ni­tou a boju­je pro­ti patri­ar­chál­ním oče­ká­vá­ním a ste­re­o­ty­pům, kte­ré se svý­mi sestra­mi bez zábran pře­zpí­vá a pře­kři­čí v živou­cí a hys­te­ric­ké eufo­rii. Vic­to­rii­na hyper­fe­mi­ni­ta je kon­fron­tač­ní, nutí nás dívat se a vzdát se kom­for­tu, balan­cu­je na hra­ně mezi fem­me fata­le a mon­stro­zi­tou. Tou­ží pře­kro­čit svo­je lid­ství, ale zůstá­vá jed­nou z nás – nedo­ko­na­lým tělem.

Miri­a­ma Kar­do­šo­vá (nar. 1988) je slo­ven­ská inter­dis­ci­pli­nár­ní uměl­ky­ně žijí­cí v Pra­ze. Zpo­čát­ku byla zná­má svý­mi expre­siv­ní­mi, vel­ko­for­má­to­vý­mi ole­j­o­mal­ba­mi zabý­va­jí­cí­mi se stig­ma­ti­za­cí dušev­ní­ho zdra­ví, patri­ar­chá­tem a osob­ní­mi zku­še­nost­mi s depre­siv­ní úzkost­nou poru­chou, ale kvů­li tvůr­čím ome­ze­ním se od mal­by odklo­ni­la. Od roku 2017 se zamě­řu­je na per­for­ma­tiv­ní umě­ní – nej­pr­ve v dílech jako Gel­ber Him­mel v Ber­lí­ně, kde zkou­ma­la fyzic­ké limi­ty a vynu­ce­nou inti­mi­tu s pub­li­kem. Poz­dě­ji se zapo­ji­la do spo­leč­ných pro­jek­tů v rám­ci under­groun­do­vé klu­bo­vé scé­ny a spo­lu s Janem Duri­nou zalo­ži­la per­for­ma­tiv­ní kolek­tiv Romeo & Hel­li­on. Od roku 2022 se věnu­je své­mu aktu­ál­ní­mu pro­jek­tu Vic­to­ria Oren, kte­rý zahr­nu­je cha­o­tic­ké, pun­kem inspi­ro­va­né per­for­man­ce zdů­raz­ňu­jí­cí pří­mou emo­ci­o­nál­ní a fyzic­kou inter­ak­ci s pub­li­kem v gale­ri­ích, klu­bech a veřej­ných prostorech.

eva suso­va v tan­de­mu s Pub­lik Uni­ver­sal Frxnd pro­po­ji­li dech, smích a mlu­ve­né slo­vo s hrou na vio­lon­cello do „queer asam­blá­že“ s náde­chem ero­ti­ky. suso­va je inter­dis­ci­pli­nár­ní uměl­ky­ně zabý­va­jí­cí se per­for­man­cí, zvu­kem a sochař­stvím. Ve své tvor­bě zkou­má sou­vis­los­ti mezi ztě­les­ně­ným pozná­ním, žen­ským hla­sem a sys­témy moci a kon­t­ro­ly. Pro­střed­nic­tvím per­for­ma­tiv­ních insta­la­cí se pokou­ší quee­ro­vat pro­stor, čas a soci­ál­ní paradigma. 

eva suso­va – A Hand on the Lower Belly: Instru­ments of Resonance

27’48”, 2025, Full HD video, česky

Umě­lec­ká kon­cep­ce: eva susova

Per­for­mu­jí­cí: eva suso­va, Pub­lik Uni­ver­sal Frxnd

eva suso­va – A Hand on the Lower Belly: Instru­ments of Resonance

eva suso­va ve spo­leč­né per­for­man­ci A Hand on the Lower Belly: Instru­ments of Reso­nan­ce s umě­lec­tvem Pub­lik Uni­ver­sal Frxnd zkou­ma­jí svá těla jako rezo­nanč­ní nástro­je. Dech, smích, slo­va a vio­lon­cello se spo­lu s jejich těles­nos­tí sklá­da­jí ve vzta­ho­vou a pro­měn­li­vou queer asam­bláž s náde­chem ero­ti­ky. Co hra­je na naše těla? Aniž si to uvě­do­mu­je­me, jsme sami roz­vib­ro­vá­ni a zesí­le­ni vzpo­mín­ka­mi, halu­ci­na­ce­mi, duchy i soci­ál­ní­mi para­dig­ma­ty. Divác­tvo je pozvá­no, aby zaži­lo hyb­rid­ní kon­cert, ve kte­rém se těla brá­ní ovlád­nu­tí. Vymy­ka­jí se kon­t­ro­le a pro­pa­da­jí péči.

eva suso­va je inter­dis­ci­pli­nár­ní uměl­ky­ně zabý­va­jí­cí se per­for­man­cí, zvu­kem a sochař­stvím. Ve své tvor­bě zkou­má sou­vis­los­ti mezi ztě­les­ně­ným pozná­ním, žen­ským hla­sem a sys­témy moci a kon­t­ro­ly. Pro­střed­nic­tvím per­for­ma­tiv­ních insta­la­cí se pokou­ší quee­ro­vat pro­stor, čas a soci­ál­ní para­dig­ma. Její prá­ce byly vysta­ve­ny na řadě míst, včet­ně Fun­da­ziun Nairs, Kun­stve­re­in Amster­dam, Uferstu­di­os Ber­lin a Fras­ca­ti. Eva je absol­vent­kou Rijksaka­de­mie van Beel­den­de Kun­sten (2021 – 2023), má magis­ter­ský titul v obo­ru výtvar­né­ho umě­ní ze San­d­berg Insti­tu­te a baka­lář­ský titul v obo­ru cho­re­o­gra­fie ze SNDO. Spo­luza­lo­ži­la umě­lec­ký pro­stor Jako­o­zi a vyu­ču­je na insti­tu­cích, jako je ArtEZ Uni­ver­si­ty of Arts.

Sérii uza­ví­rá Alex Franz Zehet­bauer s queer stand-up show six­si­x­six, kte­rá uhra­nu­la pub­li­kum poe­tic­kým a sebe­i­ro­nic­kým ucho­pe­ním těch aspek­tů lid­ské těles­nos­ti, kte­ré jsou odsou­vá­ny na okraj zájmu i pozor­nos­ti. Zehet­bauer (nar. 1990) je per­for­ma­tiv­ní umě­lec a zpě­vák, kte­rý pra­cu­je na pome­zí per­for­man­ce, hud­by, výtvar­né­ho umě­ní a cho­re­o­gra­fie. Ve svých vystou­pe­ních okouz­lu­je sofis­ti­ko­va­ný­mi melo­di­e­mi, podiv­ný­mi vokál­ní­mi eska­pá­da­mi a neče­ka­ný­mi zvraty. 

Alex Franz Zehet­bauer – six­si­x­six

28’22”, 2025, Full HD video, česky

Umě­lec­ká kon­cep­ce: Alex Franz Zehetbauer

Per­for­mu­jí­cí: Alex Franz Zehetbauer

Alex Franz Zehet­bauer – six­si­x­six

V před­sta­ve­ní six­si­x­six se Alex Franz Zehet­bauer vží­vá do role šaš­ka – posta­vy, jejíž spo­le­čen­ská výji­meč­nost mu dává svo­bo­du říkat a dělat coko­li bez násled­ků. Šašek nepo­tře­bu­je jeviš­tě, sta­čí mu dav. Trá­ví svět a vypli­vu­je ho zpět (z jed­no­ho, nebo dru­hé­ho kon­ce). Ten­to výmě­šek je pak divá­kům pre­zen­to­ván jako umě­ní. Před­sta­vu­je nezná­mé, nekon­t­ro­lo­va­tel­né, odpor­né. S náde­chem čeho­si ďábel­ské­ho Alex Franz Zehet­bauer baví divá­ky svým vti­pem, ori­gi­nál­ní­mi pís­ně­mi, uklid­ňu­jí­cím brn­ká­ním na lyru… a hovny.

Alex Franz Zehet­bauer (nar. 1990) je per­for­ma­tiv­ní umě­lec a zpě­vák, kte­rý pra­cu­je na pome­zí per­for­man­ce, hud­by, výtvar­né­ho umě­ní a cho­re­o­gra­fie. Ve svých vystou­pe­ních okouz­lu­je sofis­ti­ko­va­ný­mi melo­di­e­mi, podiv­ný­mi vokál­ní­mi eska­pá­da­mi a neče­ka­ný­mi zvra­ty. Stu­do­val vokál­ní per­for­man­ce, cho­re­o­gra­fii a kom­po­zi­ci na NYU Expe­ri­men­tal The­a­ter Wing a Inter­nati­o­nal The­a­ter Workshop v Amster­da­mu. Půso­bí ve Víd­ni a jeho prá­ce byla před­sta­ve­na na mezi­ná­rod­ní úrov­ni, napří­klad na Gwan­gju Bien­ni­a­le (KR), Sophi­ensa­e­le (DE), BUZZCUT / CCA Glas­gow (UK), Tan­zquar­tier Wien (AT), ste­i­rischerherbst (AT), Gessne­ralle Zurich (CH) a dalších.

Tvůr­čí tým a partneři

Scé­no­gra­fie a light design: Tere­za Bar­tůň­ko­vá, Petr Cuker

Kame­ra: Šimon Dvo­řá­ček, Tomáš Uhlík

Asi­s­tent kame­ry: Miroslav Martínek

Zvuk: Daniel Valá­šek, Jan Duben

Střih: Sebas­ti­án Kučkovský

Výkon­ný pro­du­cent: Max Dvo­řák, tranzit.cz

Dra­ma­tur­gie: Fran­ti­šek Feke­te, tranzit.cz

Pro­duk­ce: Jakob Schubert

Tech­nic­ká pro­duk­ce: Marek Boz­děch, Robin Seidl

Asi­s­tent pro­duk­ce: Fre­de­rik Statwald

Gra­fic­ký design: Day Shift Office

Obra­zo­vá post­pro­duk­ce: Tomáš Uhlík

Data manage­ment: Nela Pietrová

Výkonn­ná ředi­tel­ka tranzit.cz: Tere­za Stejskalová

Finanč­ní mana­žer­ka tranzit.cz: Pame­la Kuťáková

Pro­duk­ce tranzit.cz: Nika Schni­t­ze­ro­vá, Karin Akai

Podě­ko­vá­ní: Čistírna1906, Pet­ro­hrad­ská kolek­tiv, Medard Zeman, Ondřej Šorm, Lun­chme­at Studio

Hlav­ní part­ner tranzit.cz: Nada­ce ERSTE

Medi­ál­ní part­ne­ři: A2, Artalk, ArtMap, ČT art, Kapi­tál, Deník Alarm 

Za pod­po­ry: Minis­ter­stvo kul­tu­ry Čes­ké repub­li­ky, hlav­ní měs­to Pra­ha, Danish Arts Foun­dati­on, Rakous­ké kul­tur­ní fórum

Pro­jekt doku­men­ta­ce per­for­man­cí byl rea­li­zo­ván za finanč­ní spo­lu­účas­ti Evrop­ské unie pro­střed­nic­tvím Národ­ní­ho plá­nu obno­vy a Minis­ter­stva kul­tu­ry Čes­ké republiky

O tran­zi­tu

Ini­ci­a­ti­va pro sou­čas­né umě­ní tranzit.cz byla zalo­že­na v roce 2002. Jejím dlou­ho­do­bým cílem je při­spí­vat k pří­stup­né­mu a par­ti­ci­pa­tiv­ní­mu roz­vo­ji kri­tic­ké kul­tu­ry. Od roku 2020 tranzit.cz pořá­dá praž­ské bie­ná­le Ve věci umě­ní, kte­ré se od roku 2024 koná v Národ­ní gale­rii Pra­ha. Od roku 2022 tran­zit pořá­dá Per­for­man­ce Art Fes­ti­val, kte­rý se vždy s odliš­ným for­mál­ním i tema­tic­kým kon­cep­tem koná na růz­ných mís­tech v Pra­ze. Prv­ní roč­ník s názvem Všich­ni jsme emo­tiv­ní pro­bě­hl v Pra­ze v Diva­dle X10 (2022) v budo­vě býva­lé­ho Ústře­dí lido­vé umě­lec­ké tvor­by na Národ­ní tří­dě, dru­hý roč­ník pak v hudeb­ním klu­bu Anka­li (2023) pod názvem Ode­jít zna­me­ná vrá­tit se jinu­dy. Pro­jekt doku­men­ta­ce per­for­man­cí byl rea­li­zo­ván za finanč­ní spo­lu­účas­ti Evrop­ské unie pro­střed­nic­tvím Národ­ní­ho plá­nu obno­vy a Minis­ter­stva kul­tu­ry Čes­ké republiky.

---