Tanz im August: Nguyen + Transitory: Suan

Ber­lín­ské duo Ngu­y­ễn + Tran­si­to­ry (Ngu­y­ễn Baly a Tara Tran­si­to­ry) pře­kra­ču­je hra­ni­ce zvu­ku, syn­té­zy, hlu­ku, ryt­mu a per­for­man­ce, aby pro­zkou­má­va­lo růz­né exis­ten­ce a his­to­rie queer komu­nit v jiho­vý­chod­ní Asii a diaspo­ře. Před pre­mi­é­rou jejich nové­ho pro­jek­tu Suân ซ่วน jsem znal pou­ze Bird Bird, Touch Touch, Sing Sing z roku 2019, a tak mne zau­ja­lo, kam se svou pre­mi­é­rou v rám­ci 37. roč­ní­ku mezi­ná­rod­ní­ho taneč­ní­ho fes­ti­va­lu Tanz im August posu­nu­lo.

Ngu­y­ễn se s Tran­si­to­ry stá­le pohy­bu­jí hra­nič­ní­mi pro­sto­ry mezi zvu­kem, per­for­man­cí a insta­la­cí. V jejich díle se zvu­ko­vá scé­no­gra­fie akti­vo­va­ná doty­kem stá­vá živým nástro­jem – mění se s kaž­dým ges­tem, kaž­dým bodem kon­tak­tu mezi kůží a mědí obvo­dů syn­te­zá­to­rů. A zatím­co při vývo­ji Bird Bird, Touch Touch, Sing Sing se sna­ži­ly nové­mu sys­té­mu, kte­rý jsme vytvá­ře­ly, poro­zu­mět, Suân ซ่วน již nese zna­ky vyzrá­los­ti a ovlád­nu­tí řemes­la. A snad podob­ně, jako v pří­pa­dě Bird Bird, vyjdou sklad­by na labe­lu, a budou tak pří­stup­né jako samo­stat­ný umě­lec­ký arte­fakt, i mimo-taneč­ní­mu publiku.

Ngu­y­ễn + Tran­si­to­ry: Bird Bird, Touch Touch, Sing Sing © Flo­ri­an Cramer

Tra­dič­ní isan­ské lido­vé tan­ce a hud­ba se pro­lí­na­jí s elek­tro­nic­ký­mi tex­tu­ra­mi, naru­šu­jí tra­di­ci a vytvá­ře­jí dia­lo­gy mezi rodo­vým a sou­čas­ným. „Suân ซ่วน“ sle­du­je, jak minu­lost pře­tr­vá­vá v pří­tom­nos­ti a jak se trans­for­mu­je. Ve svém jádru je to zkou­má­ní závis­los­ti, zra­ni­tel­nos­ti, blíz­kos­ti a důvě­ry jako forem kolek­tiv­ní odol­nos­ti. Uve­de­ní suân ซ่วน v ber­lín­ské Sophi­en­sæle dopro­vá­zí ese­jis­tic­ká poznám­ka auto­rek, kte­rá blí­že roz­vá­dí inspi­rač­ní zdro­je (thaj­ské tra­dič­ní tan­ce – khon a dal­ší lido­vé formy).

Ngu­y­ễn + Tran­si­to­ry: suân ซ่วน © Cha­o­lem­chai Bunto

Dvě taneč­ni­ce v tra­dič­ních thaj­ských suk­ních v cho­re­o­gra­fii suân ซ่วน. Před­sta­ve­ní spo­ju­je lido­vé tan­ce z oblas­ti Isan (seve­ro­vý­chod Thaj­ska) s elek­tro­ni­kou a zvu­ko­vou insta­la­cí, jíž se obě věnu­jí dlou­ho­do­bě. Dvě nahé taneč­ni­ce ovlá­da­jí doty­kem mědě­ná čidla — kaž­dý dotek spouš­tí a mění zně­jí­cí elek­tro­nic­ké tex­tu­ry. Pod­le ofi­ci­ál­ní ano­ta­ce dílo „kom­bi­nu­je sta­ré tan­ce a hud­bu z Isa­nu … s elek­tro­ni­kou, uka­zu­jíc, jak minu­lost, blíz­kost a důvě­ra mohou vytvo­řit novou sílu“. Autor­ky samy popi­su­jí suân ซ่วน jako insta­la­ci na pome­zí živé­ho nástro­je: „doty­kem akti­vo­va­ná zvu­ko­vá scé­no­gra­fie se stá­vá živým nástro­jem – mění se s kaž­dým ges­tem, kaž­dým doty­kem kůže a mědi“. Tra­dič­ní cho­re­o­gra­fie se zde pro­lí­na­jí s elek­tro­nic­ký­mi zvu­ky v dia­lo­gu mezi před­ky a sou­čas­nos­tí; insce­na­ce sle­du­je, jak „minu­lost pře­tr­vá­vá v pří­tom­nos­ti a jak se pro­mě­ňu­je“. V jádru před­sta­ve­ní tak sto­jí zkou­má­ní závis­los­ti, zra­ni­tel­nos­ti, vzá­jem­né blíz­kos­ti a důvě­ry – moti­vů, kte­ré auto­ři ve svých roz­ho­vo­rech ozna­ču­jí za klíčové.

Ngu­y­ễn + Tran­si­to­ry: suân ซ่วน © Cha­o­lem­chai Bunto

Jeden z per­for­me­rů, Wimonrat Suwa­mat, hra­je na tra­dič­ní isan­skou flét­nu khe­ne (kha­en, แคน / แคณ), jejíž zvu­ky brzy dopl­ňu­je, a postup­ně i nahra­zu­je sólem, Van­na­pa Sae­nou­an na třístrun­nou lout­nu phin (พิณ,). Rein­ter­pre­ta­ce thaj­ské tra­di­ce skr­ze queer a expe­ri­men­tál­ní per­spek­ti­vu, je zře­tel­ná hned ve dru­hém výstu­pu, v němž se Yani­sa Bua­suk něž­ně vine k Siriya­korn Lakul, jejich začí­na­jí­cí vztah je ale naru­šen pochyb­nost­mi, kte­ré při­ná­še­jí taneč­ní­ci, ráz­ným pří­cho­dem Nattha­ki­ta Chaiya­wa­ta a Natthiwu­ta Sawan­g­de­ea při­ná­ší dal­ší odles­ky quee­ru a ero­tic­ké­ho napě­tí, ale do těch­to strun, jako by per­for­me­ři a per­for­mer­ky drn­ka­li stej­ně, jako do mědě­ných obvo­dů: zleh­ka, s respek­tem a roze­chvě­lou bázní. 

Ngu­y­ễn + Tran­si­to­ry: suân ซ่วน © Cha­o­lem­chai Bunto

Ngu­y­ễn Baly a Tara Tran­si­to­ry

Autor­ka­mi a cho­re­o­gra­f­ka­mi insce­na­ce Ngu­y­ễn + Tran­si­to­ry: suân ซ่วน je ber­lín­ské umě­lec­ké duo Ngu­y­ễn + Tran­si­to­ry(Ngu­y­ễn Baly a Tara Tran­si­to­ry). Vytvá­ří záro­veň hud­bu i cho­re­o­gra­fii, a spo­lu­pra­co­va­lo při tom s pěti thaj­ský­mi taneč­ní­ky a taneč­ni­ce­mi Yani­sou Bua­suk, Por­n­phi­mo­nou Buo­onban­lu, Nattha­ki­tem Chaiya­wa­tem, Siriya­korn Laku­lou a Natthiwu­tem Sawan­g­de­em. Dopro­vá­ze­jí je dva hudeb­ní­ci z Khon Kaen Uni­ver­si­ty: Van­na­pa Sae­nou­an (phin, thaj­ská třístrun­ná lout­na) a Wimonrat Suwa­mat (kha­en, thaj­ská pano­va flét­na). Kame­ra­man­kou a video­do­ku­men­tá­tor­kou insce­na­ce je Asa­re­la Orchi­dia Dewi. Pro­jekt vzni­kl v kopro­duk­ci s fes­ti­va­lem Tanz im August a za pod­po­ry thaj­ské Khon Kaen Uni­ver­si­ty (fakul­ta výtvar­ných a apli­ko­va­ných umě­ní) a Goethe-Insti­tu­tu. Pre­mi­é­ra pro­běh­la 19. srp­na 2025 v Ber­lí­ně (v diva­dle Sophi­en­sæle v rám­ci fes­ti­va­lu Tanz im August).

Umě­lec­ké vede­ní, kom­po­zi­ce, hudeb­ní archi­tek­tu­ra, kon­cept: Ngu­y­ễn + Transitory

Cho­re­o­gra­fie: Ngu­y­ễn + Tran­si­to­ry ve spo­lu­prá­ci s taneč­ní­ky Yani­sa Bua­suk, Por­n­phi­mon Buo­onban­lu, Nattha­kit Chaiya­wat, Siriya­korn Lakul, Natthiwut Sawan­g­dee Live Music Van­na­pa Sae­nou­an (Pin), Wimonrat Suwa­mat (Kha­en)

Kame­ra a video doku­men­ta­ce: Asa­re­la Orchi­dia Dewi 

Pro­dukč­ní manage­ment a kre­a­tiv­ní pod­po­ra: Bussa­ra­porn Thongchai

Za pod­po­ry: Fakul­ty výtvar­ných a uži­tých umě­ní, Uni­ver­zi­ty Khon Kaen, Ber­lín­ské­ho pro­gra­mu umě­lec­ké­ho výzku­mu, Goethe­ho institutu.