Tanec vyjadřuje nevyslovitelné

Posel­ství k Mezi­ná­rod­ní­mu dni tan­ce 2025 od Michai­la BARYSHNIKOVA, Lotyšsko/USA

It’s often said that dan­ce can express the unspe­akable. Joy, grief, and despair beco­me visi­ble; embo­died expres­si­ons of our sha­red fragi­li­ty. In this, dan­ce can awa­ken empathy, inspi­re kind­ness, and spark a desi­re to heal rather than harm.

Espe­ci­ally now — as hun­dreds of thou­sands endu­re war, navi­ga­te poli­ti­cal uphea­val, and rise in pro­test aga­inst inj­us­ti­ce —honest reflecti­on is vital. It’s a hea­vy bur­den to pla­ce on the body, on dan­ce, on art. Yet art is still the best way to give form to the uns­po­ken, and we can begin by asking our­sel­ves: Whe­re is my tru­th? How do I honor myself and my com­mu­ni­ty? Whom do I answer to?

///

Tanec vyja­dřu­je nevyslovitelné

Posel­ství k Mezi­ná­rod­ní­mu dni tan­ce 2025 od Michai­la BARYSHNIKOVA, Lotyšsko/USA

Čas­to se říká, že tanec může vyjá­d­řit nevy­slo­vi­tel­né. Zvi­di­tel­ňu­je radost, smu­tek a zou­fal­ství; ztě­les­ňu­je naši spo­leč­nou křeh­kost. Může pro­bu­dit empa­tii, inspi­ro­vat las­ka­vost a pod­ní­tit tou­hu léčit spí­še než ubližovat.

Zvláš­tě nyní – kdy sta­ti­sí­ce lidí trpí vál­kou, pro­chá­zí poli­tic­ký­mi otře­sy a vzná­ší pro­test pro­ti nespra­ve­dl­nos­ti — je upřím­ná reflexe život­ně důle­ži­tá. Je to těž­ká úlo­ha pro tělo, pro tanec, pro umě­ní. Přes­to je umě­ní stá­le ten nej­lep­ší způ­sob, jak dát for­mu nevyslovenému.

A může­me začít od sebe a ptát se sebe samých: Kde je moje prav­da? Jak ctím sebe a svou komu­ni­tu? Komu se zodpovídám?

/z ang­lič­ti­ny pře­lo­žil Vla­di­mír Hulec/