V rámci aktuálního 22. ročníku Letní Letné mají čeští diváci výjimečnou příležitost zhlédnout bájemi opentlený piece Play Dead kanadského kolektivu People Watching, který zavádí publikum až kamsi za Léthé, za bájnou řeku zapomnění a smrti. V zahraničních ohlasech je vnímán jako surreálné „těkavé” dílko na pomezí současného cirkusu, tance a fyzického divadla.
Vyvýšené jeviště se v cirkusové aréně stanu č. 4 rozpíná podél tribun kruhového sálu, v němž (přesto) nás montréalský soubor zve do intimity bytu. Skříň, stůl obklopený několika židlemi, lavice a konferenční stolek tvoří prostor, ve kterém se pohybuje šest umělců a umělkyň. Mísí staré s novým s vytříbeným vkusem, a to jak ve výběru dekorací, tak v hudbě i kostýmech, a nabízejí nám taneční představení s akrobatickými a cirkusovými prvky. Od všeho něco, pel-mel pohybového divdadla a nového cirkusu vytváří smíšený dojem, v němž převládá pocit z dobře udělané inscenace.
Děj tu v podstatě není, nebo nám přinejmenším mezi jednotlivými fragmenty zdatně uniká. Místo něj se střídají výřezy z běžného dne: setkání, míjení, drobné situace. Celek je krásný, zároveň rozvláčný a rozjímavý. Soubor „mluví“ jedním tělem: prudké záchvěvy, rychlé střihy, skupinová akrobacie, precizní práce u země. Technická jistota je mimo pochybnost, talent vyrovnaný napříč obsazením. Obrazy naznačují vztahy mezi postavami, srozumitelnost je pro mne však obtížná, což mi, jako obvykle, moc nevadí. Nad výkladem vítězí estetika.
Rekvizity nejsou dekorací, ale náčiním: skříň slouží jako vertikální aparát, nad hlavami se roztočí talíře, těla kloužou po náklonné ploše „baru“ a balancují na vztyčených lahvích. Riziko je přítomné (pády z výšky, sjezdy z rampy), ale není samoúčelné – posiluje výraz a význam. Formálně převažuje asociační tok místo lineárního vyprávění; tempo se vlní od horečnaté jízdy k záměrně zpomaleným, kontemplativním pasážím. Celek pracuje s jemným humorem v odkazu na „poslední party v životě“ atmosférou na hraně mezi hravostí a mementem konečnosti.
Na jevišti je patrné, že tvůrčí tým strávil mnoho času hledáním tvaru: materiál je bohatý, nápadů až nečekaně mnoho. Přesto představení dlouho hledá vlastní tempo. Tam, kde soubor vědomě potlačí „specializace“ jednotlivců a vsadí vše na sdílený pohybový jazyk, začíná se gesto opakovat a mizí kontrast – dynamika se rozplývá do jednotvárného proudu.
V okamžicích, kdy se přidá přesnější režijní vedení, představení náhle zaostří: neotřelé světelné změny, proměna prostoru z domácí krajiny v akrobatické náčiní, detailní práce s objekty. Podobně i choreografické miniatury – krátké sekvence se vzájemnou oporou, rizikem a jemným humorem – ukazují, kam až může soubor zajít, když tvar trošku pevněji sevře. Výsledný dojem tak kolísá mezi objevnou laboratoří a pasážemi, které si jsou možná až moc podobné.
Kolektiv People Watching je akrobatické seskupení se sídlem v Montréalu. Vzniklo v roce 2020 a funguje v nehierarchické struktuře bez ústřední režijní osobnosti. Jeho tvorba je tak cíleně kolektivní. První celovečerní projekt Play Dead vychází z jejich fyzického výzkumu a mísí akrobacii s choreografickou nuancí a divadelností. Členové tohoto tělesa mají zkušenosti ze souborů Les 7 Doigts, Circa, Cirque du Soleil aj. Titul se poprvé hrál na Montréal Complètement Cirque a získal mimo jiné Coup de cœur na Festivalu Quartiers Danses. Původní „komorní“ verze pro šest interpretů byla letos v Berlíně rozšířena na osm aktérů a délka představení prodloužena přibližně o třicet minut. Právě tu soubor prezentuje v Praze.
People Watching: Play Dead. Koncept a režie: Brin Schoellkopf, Natasha Patterson, Jarrod Takle, Jérémi Lévesque, Ruben Ingwersen, Sabine Van Rensburg., asistenti dramaturgie: Peter James, Isabelle Chasse, Gypsy Snider, výprava: Emily Tucker, výroba scény: Alastair Davies, light design: Emile Lafortune, hudba a sound design: Colin Gagne, Francisco Cruz, Olivier Landry-Gagnon, Stefan Bouchard. Premiéra 10. července 2024 v rámci festivalu Montréal Complètement Cirque /zde/.
