Rubriky
Aktuality Contemporary circus Festivaly Recenze Reportáže Zahraničí

Létající Letná 2025 (III) / The 7 Fingers: Duel Reality

Spo­lu s Fran­cou­zi jsou hlav­ní­mi hvězda­mi letoš­ní Let­ní Let­né Kana­ďa­né. O jed­něch z nich — sou­bo­ru Peo­ple Watching a jejich insce­na­ci Play Deadpsal na i‑Tz Tomáš Kubart. Zamě­řím se tedy na dru­hé, sku­pi­nu The 7 Fin­gers a jejich show Duel Rea­li­ty.

Nej­pr­ve bychom si je asi měli před­sta­vit, tak si dob­ře uvě­do­mí­me, jak vel­ké stars do Pra­hy z Kana­dy letos při­je­ly. Sou­bor zalo­ži­lo v Mon­tre­a­lu, cen­t­ru novo­cir­ku­so­vé­ho umě­ní v Kana­dě, v roce 2002 sedm novo­cir­ku­so­vých osob­nos­tí z Cirque du Soleil: Isa­belle Chas­sé, Sha­na Carroll, Patrick Léo­nard, Faon Sha­ne, Gypsy Sni­der, Sébas­ti­en Sol­de­vi­la a Samu­el Tétreault (Faon Sha­ne sou­bor v roce 2008 opus­til). Chtě­li „nově defi­no­vat cir­kus tím, že jej zre­du­ku­jí na jeho str­hu­jí­cí pod­sta­tu“. Na svém kon­tě mají od té doby řadu význam­ných pro­duk­cí a pro­jek­tů, od komor­ních one-man show po vel­ko­le­pá aré­no­vá show, broadwa­yské muzi­ká­ly, olym­pij­ské cere­mo­ni­á­ly (spo­lu­pra­co­va­li s orga­ni­zá­to­ry zim­ních olym­pij­ských her v Turí­ně, 2006, Van­cou­ve­ru, 2010 a Soči, 2014), tele­viz­ní (Ame­ri­ka má talent, 2011 a 2012), mód­ní, umě­lec­ké (v roce 2012 vystou­pi­li při slav­nost­ním pře­dá­vá­ní Osca­rů), hudeb­ní či spor­tov­ní (v roce 2019 při­pra­vi­li v hale Rome­x­po v Buku­reš­ti v Rumun­sku slav­nost­ní pro­gram pro loso­vá­ní fot­ba­lo­vé­ho Euro 2020) akce. Po Cirque du Soleil jsou dnes nej­vý­znam­něj­ším kanad­ským novo­cir­ku­so­vým uskupením.

Foto archiv souboru
Foto archiv souboru

Od roku 2003 vede sou­bor význam­ný mon­tre­al­ský mana­žer Nassib El-Hus­se­i­ni, v sou­čas­né době pre­zi­dent správ­ní rady CINARS (nezisko­vá orga­ni­za­ce, jejímž poslá­ním je pro­pa­go­vat a pod­po­ro­vat per­for­ma­tiv­ní umě­ní). V roce 2016 zalo­ži­la spo­leč­nost nada­ci The 7 Fin­gers Foun­dati­on, kte­rá zís­ka­la sta­tus cha­ri­ta­tiv­ní orga­ni­za­ce s cílem pod­po­ro­vat umě­lec­kou tvor­bu a šíře­ní ori­gi­nál­ních děl a sou­čas­ně nabí­zí umě­lec­ké rezi­den­ce, stá­že, men­to­rin­gy a worksho­py.  V roce 2018 zalo­ži­li The 7 Fin­gers v Mon­tre­a­lu Cen­t­rum pro tvor­bu a pro­duk­ci, kte­ré sjed­no­cu­je všech­ny akti­vi­ty sou­bo­ru pod jed­nou stře­chou. V roce 2022 ote­vře­li dal­ší poboč­ku v mon­tre­al­ském cen­t­ru pro tvor­bu, v němž nabí­ze­jí služ­by v oblas­ti pro­duk­ce a kon­zul­ta­cí při vzni­ku umě­lec­kých děl a mul­ti­me­di­ál­ních projektů.

Foto archiv souboru
Foto archiv souboru

Show, s níž při­je­li do Pra­hy, měla pod názvem Duel Rea­li­ty (Cru­i­ses Ships / Výlet­ní lodě) — pre­mi­é­ru 1. září 2021 v Mia­mi na výlet­ní lodi The Scar­let Lady plu­jí­cí po Atlan­ti­ku. A uvá­dí se tam nepře­tr­ži­tě nadá­le. Ved­le toho vznik­la zájez­do­vá ver­ze Duel Rea­li­ty (On tour / Na cestách), jež měla svě­to­vou pre­mi­é­ru na fes­ti­va­lu Edinbur­gh Frin­ge 2023, kde zís­ka­la jed­no ze sed­mi udí­le­ných oce­ně­ní Seoul Arts Awards, díky němuž Korea pod­po­ři­la její hos­to­vá­ní v Sou­lu. A prá­vě s tou­to pro­duk­cí při­je­li The 7 Fin­gers do Pra­hy. Odtud poje­dou do Fran­cie (Thé­âtre des Salins v Mar­ti­gu­es, Thé­âtre de Nîmes, Mai­son de la dan­se Lyon) a poté do Alli­an­ce The­a­t­re v Atlan­tě v USA, kde ji budou uvá­dět od 6. úno­ra do 1. břez­na příští­ho roku.

A efekt­nost, pohy­bo­vá doko­na­lost, vyci­ze­lo­va­nost vše­ho dění cha­rak­te­ri­zu­je tuto pro­duk­ci asi nej­víc. Ne náho­dou při­pa­dá na um srov­ná­ní s Cirque du Soleil. Jde o podob­ný pří­stup, str­hu­jí­cí vizu­ál­ně-pohy­bo­vý divác­ký záži­tek, jen — opro­ti Du Soleil — méně náklad­ný na výpra­vu a více sou­stře­dě­ný na herec­ký výraz a tělo a pohyb per­for­me­rů. Jde o mis­try svých obo­rů, tak­že o jejich akro­ba­tic­kých a taneč­ních schop­nos­tech nemů­že být pochyb. U mno­ha čísel se tají dech – pře­sko­ky z tyče na tyč, výš­ko­vá akro­ba­cie, prá­ce s obru­če­mi, tee­ter­bo­art apod. Je tu však pře­ce jen něco navíc – sku­pi­no­vá sehra­nost, taneč­nost, diva­del­nost a oso­bi­tost charakterů.

Téma modrých Kapuletů a červených Monteků, Romea a Julie, každému tanečníkovi evokuje slavné West Side Story... Foto archiv souboru
Téma mod­rých Kapu­le­tů a čer­ve­ných Mon­te­ků, Romea a Julie, evo­ku­je slav­né West Side Sto­ry… Foto archiv souboru

Zvo­le­né téma mod­rých Kapu­le­tů a čer­ve­ných Mon­te­ků, Romea a Julie, kaž­dé­mu taneč­ní­ko­vi evo­ku­je slav­né West Side Sto­ry a cho­re­o­gra­fie Jero­me Rob­bin­se. I když zde se nejed­na­lo o tak sofis­ti­ko­va­nou adap­ta­ci živo­ta dvou etnik v New Yor­ku, v mno­hém z toho­to moder­nis­tic­ké­ho, ame­ric­ky roz­tan­če­né­ho pří­stu­pu tato ver­ze vychá­ze­la. Dějiš­těm je bas­ket­ba­lo­vá palu­bov­ka a Mon­te­ko­vé vers. Kapu­le­ti jsou dva spor­tov­ní týmy. Řev­ni­vost mezi nimi je obdob­ná. Pro­vo­ku­jí se, sou­pe­ří spo­lu, vyzý­va­jí divá­ky jim fan­dit. A obdob­ně vede k řadě taneč­ních – zde pře­de­vším akro­ba­tic­kých – čísel. Str­hu­jí­cích. Jen závěr je jiný – na roz­díl od Shake­spea­ro­vy tragé­die i obdob­né­ho kon­ce ve West Side Sto­ry se zde zne­svá­ře­né rody dohod­nou. Sun­da­jí si barev­né dre­sy a v závě­reč­ném son­gu své síly spo­jí. Mož­ná tro­chu líbi­vé vyzně­ní, nicmé­ně v sou­čas­ném roz­tříš­tě­ném agre­siv­ním svě­tě mys­lím vhod­né a důle­ži­té. Dává naději…

Foto archiv souboru
Foto archiv souboru

Divá­ci, kte­ří v úvo­du dostá­va­jí mod­ré či čer­ve­né pás­ky, si je na kon­ci spon­tán­ně sun­dá­va­li a háze­li na jeviš­tě. Byla to očist­ná show.

The 7 Fin­gers, Kana­da — Duel Rea­li­ty (On Tour). Režie Sha­na Carroll, svě­tel­ný desig­nér Ale­xan­der Nichols, kos­tým­ní desig­nér­ka Camille Thi­bault-Bédard, pro­du­cent­ka Mau­de St-Pierre, tech­nic­ký ředi­tel Simon Carrière, tech­nic­ká koor­di­ná­tor­ka Aud­rey Bel­zi­le, asi­s­tent­ka umě­lec­ké ředi­tel­ky Anna Kicht­chen­ko, akro­ba­tic­ký tre­nér Fran­cis­co Cruz, hudeb­ní ředi­tel a skla­da­tel Colin Gag­né, tex­ty Colin Gag­né a Ricar­do Isai­as Col­lier, hudeb­ní aranž­má Colin Gag­né, Jean-Sébas­ti­en Leblanc, Ricar­do Isai­as Col­lier. Účin­ku­jí: Danie­la Corra­di, Adam Ful­lick, Miliè­ve Modin-Bri­se­bo­is, Michelle Her­nan­dez, Jérô­me Hugo, Gerar­do Gui­terrez, Anton Eric Per­s­son, Andrew Pri­ce, Ashlei­gh Roper, San­ti­a­go Rive­ra a Ara­ta Ura­wa. Pro­duk­ce Les 7 doi­gts de la main. Původ­ně vytvo­ře­no a pro­du­ko­vá­no ve spo­lu­prá­ci s Vir­gin Voyages. Part­ner Art­sE­mer­son (Bos­ton). Pre­mi­é­ra 4. srp­na 2023 v cir­ku­so­vém cen­t­ru Under­belly­’s Cir­cus Hub on the Mea­dows v Edinbur­ghu. Psá­no z uve­de­ní na Let­né Let­né 17. srp­na 2025.

Autor: Vladimír Hulec

(1958) Šéfredaktor Taneční zóny (od roku 2014). Divadelní a kulturní publicista, absolvent Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (1984). V letech 1978–1991 člen Studia pohybového divadla Niny Vangeli, na jaře 1989 zakladatel a od té doby vedoucí a performer Alternativní scény Propast, v letech 1989 (jaro) – 1990 vydavatel samizdatových Pohybových novin. V letech 1993–2024 redaktor Divadelních novin, v roce 1994 šéfredaktor Tanečních listů. Porotce festivalů amatérského experimentujícího divadla. Spolu s Janem Dvořákem v roce 1993 zakladatel a do roku 2013 kurátor festivalu …příští vlna/next wave…, v jehož rámci vydával roční revue Orghast. Autor či spoluautor několika dalších divadelních/teatrologických publikací (Příští vlna/Next wave, 1996; Skoč do propasti!, 2000; Vladimír Morávek – U nás nudou neumřete, 2004; Divadla svítící do tmy, 2006; Eva Tálská – Se mnou smrt a kůň, 2011; Kmeny, 2011).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *