překvapeně poznamenal jeden z performerů, když v rámci díla Conducted vlastní hlavou ťuknul do mnoha hlav v publiku. Spokojený se zjištěním, že každé čelo duní jinak, se vrátil k ostatním performerům – a d(un)ění mohlo pokračovat.
Právě v takové hravé a otevřené atmosféře se nesla sobotní část happeningu jménem 3 DNY ORBITA V POHYBU, který probíhal v Brně od 2. až 4. května 2025.
Spolek ORBITA, fungující od roku 2017, se dlouhodobě věnuje současnému tanci a improvizované kompozici s mezioborovými přesahy. Jeho jádro tvoří Tereza Lepoldová Vejsadová, Robie Legros, Lukáš Lepold, a Matthieu Legros. „Orbita od začiatku zastrešovala rôznorodé projekty – vždy tanečné, vždy na poli fyzického umenia a veľmi často v spolupráci s vizuálnymi umelcami, hudobníkmi, básnikmi a inými médiami,“ říká Robie Legros o zaměření spolku.
Během tří květnových dní ORBITA představila sérii site-specific představení, hudebních a vizuálních performancí a instalací. Diváci tak mohli nahlédnout do bohaté a různorodé tvorby kolektivu, jehož členy spojuje citlivý a fyzicky zakotvený přístup k choreografii. Rozdílné autorské styly se v rámci programu vzájemně doplňovaly a vytvářely ucelenou, i když neustále proměnlivou trajektorii pohybu – pomyslnou orbitu.
Každý den se program odehrával v jiném prostoru v centru města: v Místodržitelském paláci Moravské galerie, v bývalé palírně Distillery a v Klášteře voršilek. Každé z těchto míst se pod vlivem jednotlivých děl proměňovalo – dostávalo nový význam, jinou náladu – a ožívalo skrze přítomnost diváků a performerů.
Autorka recenze, Tereza Vorlíčková, se ve svém textu zaměřuje výhradně na ty části programu, které měla možnost osobně zhlédnout – její reflexe proto představuje výběrový pohled, odvíjející se od vlastní přítomnosti na sobotní a nedělní části festivalu.
Performeři díla Conducted už z oken prvního patra Distillery diváky vyhlíželi – každý z nich oblečený do jiné barvy, která později určovala ubírání celé performance. Jakmile diváci usedli, hra mohla začít. Na stole ležely kartičky s pokyny a světelný pult čekal, až za něj někdo zasedne. Pravidla hry byla jednoduchá: buďte citliví – a můžete říct ne. Zásada, která platila pro všechny zúčastněné – diváky i performery. Conducted staví na stejných základech jako ORBITA, a to na improvizaci a vědomém přístupu k tělu. Samotná performance byla rámovaná impulzy a slovy přicházejícími jak od performerů, tak od diváků. K dispozici byly kartičky s pokyny – například sólo, duet, trio konkrétních barev, nebo výzvy jako „zaujmi pozici mentora“ či „diktátora“. To, jak se dílo bude vyvíjet, záviselo na tom, jak performeři na pokyn zareagují. „Performance prozkoumává, jak zacházíme se svobodnou vůli,“ říká o Conducted Kristýna Kmentová, autorka konceptu díla. Conducted zkoumá vůli diváka ovlivnit představení nějakým pokynem a vůli performera tento impulz následovat, nechat být anebo se vůči němu vymezit.
„Diktátor žlutá! Pokračujeme ve slow motion. Černá ode zdi ke zdi, přidá se Modrá.“ To už zaznívají instrukce v rámci performance. Svět se snad zpomalí, snad zrychlí – to nejde říct jistě. „Jaké je tvoje přání?“ ptá se jeden z performerů. „Skákat jako žáby,“ zazní odpověď diváka. „Hlavně dýchej,“ navádí Bílá. Zelená se ptá, kolik je hodin. „Sólo pes!“ zavelí někdo další. Pes, který přišel společně s diváky na představení, vyplazuje jazyk a místnost ztichne. Všichni sledují, co udělá, kam se pohne, co olízne. Jako by spolu s performery tančila i pozornost diváka. Impulzy přicházejí a některé zůstávají bez odpovědi, barvy se ovlivňují, společně tančí a proti sobě se vymezují. A pak přijde konec – náhle a dřív, než by si divák přál. Jedna performance musí skončit, aby mohla začít další.
V přízemí, kam diváctvo sešlo, se prostor již dělil nataženou černou síťovinou. Za chvíli za ni vstoupí Robie Legros. Dotkne se jí. Co bylo překážkou, se tímto letmým gestem stává součástí. „Možno to vychádzalo z nejakého osobného procesu spracovávania – čo pre mňa vlastne ten drahý úkryt znamená. Nielen pre mňa, ale všeobecne ako miesto alebo zónu, ktorú má v živote každý – a ktorá sa u každého manifestuje inak“, tak Robie Legros reflektuje záměr, se kterým do tvorby konceptu vcházela. „Zaujalo ma ponoriť sa do témy bezpečia – čo ho vytvára, čo ho evokuje.“
Na zeď jsou promítaná písmena, která Robie zrovna vyťukává do klávesnice. „Drahý úkryt. Chýbáš mi. Nechýbáš mi.“ Slova putují po stěně a mezi nimi vzniká pohyb – ten vytváří Robie. Vidíme jen ji, ale ve skutečnosti jsou autoři díla tři: za zvukem stojí norský skladatel Amund J. Røe a za světelným designem Matthieu Legros.
Ve výklenku na ni čeká role papíru. Postupně ji rozvine, a nakonec ji papír celou pohltí. S každým pohybem mění objekt tvar. Divák vidí schránku. Robie je jen vzpomínka, předpoklad – dokud se z jeho útrob znovu nevynoří. Papír zůstane stát, prázdný úkryt. „Be obedient, everybody likes to be together.“ (Buď poslušný, všichni jsou přece rádi spolu – překlad autorky.) Robie drží v rukou dřevěné tyče. Jednu opírá o druhou. Padají jako neposlušné kosti. Později z nich budou štětce a Robie si bude zpívat, ponořená do malby. Černá síťovina nakonec musí být stržena. „Nevšimla som si, že za rohom je rana. Ospravedlňujem sa ti.“ Mluví k úkrytu, k divákovi nebo snad sama k sobě. Performance jako by vytvářela prostor k setkání s úkrytem – drahým úkrytem – i s tím, co skrývá. Mezi řádky, v tichu, nebo také uvnitř všech, kdo jsou právě přítomní. Ještě, než dílo skončilo, zaznívaly z hlediště známky údivu a nadšení.
Během každého dne mohlo diváctvo zhlédnout – nebo se spíše stát součástí – některé z performancí ze série Fragmenty. Fragmenty představila ORBITA jako útržky tvorby, plánované improvizace a setkání performerů s objekty v nových kontextech. Šlo o koncepty vycházející z děl, které spolek vytvářel během osmi let svého působení, avšak nově zarámované – ať už konkrétním prostorem a ve spolupráci s dalšími umělci.
Na stěnách se promítají obrazy vizuálního umělce Jakuba Tajovského – ovlivňované tím divákem, který právě drží speciálně upravenou myš, která ovlivňuje tok vizuálu. Vizuální krajina, jež vznikla v rámci scénografie pro performance CORAM, se skládá, přeskupuje a zaniká. Promítané vrstvy vizuálně reagují na postavy, do nichž performeři vstupují v rámci díla. Přízemí Distillery, kde začíná nedělní část programu, se proměňuje v pulzující svět barev a napětí v rámci performance Fragmenty III. Přiblížit, oddálit, posunout – divák manipuluje s obrazy, zatímco se mezi nimi performeři proplétají.
A to doslova – protože v rukách drží prodlužovačku. Na jejím konci, uprostřed i společně s divákem. Ten se tak ocitá v samotném nitru situace, ačkoliv do té chvíle stál pouze vně. S natahováním lan se performance přelévá prostorem okolo diváků až do horních pater Distillery. Během Fragmentů III se stává zřejmým, že divák je zauzlovaný do přítomného okamžiku společně s performerstvem – přihlíží, kliká, pozoruje nebo se – v případě tohoto díla doslova – zamotává, do lan, ze kterých je utkán přítomný moment performance.
Pohádka Byla jednou jedna duše vypráví příběh o lidech, můrách, stonožce – a také o duši. Vznikla v rámci inkluzivního uskupení, které se pod vedením Terezy Lepold Vejsadové pravidelně schází v bezbariérovém divadle BARKA. Pohádka, založená na textech pouličního básníka Šimona Dominika, vznikala ve spolupráci s choreografem Vladimírem Kloubkem a za hudebního doprovodu Terezy Kubíkové a Matthieu Legrose. Na představení, které se odehrálo na trávníku nádvoří Kláštera voršilek – kde probíhala větší část nedělního programu – se přišli podívat jak dospělí, tak i ti nejmenší. Pohádka plná barev, radosti i zamyšlení zahřála na duši a vytvořila prostor, aby se diváctvo i performerstvo cítilo dobře. „Skupinka je pro mě o inkluzi – ne nutně o handicapu. A i kdyby byla, každý si neseme nějaký vlastní. Důležité je pro mě respektování odlišností a práce s vědomím. Právě to vnímám jako silné stránky jak našeho inkluzivního souboru, tak ORBITY jako celku,“ říká Tereza Lepold Vejsadová.
Kolektiv je známý svým výjimečným přístupem k tanci jako k vědomému procesu, a to se promítlo, jak do performance Byla jednou jedna duše, tak i do celých 3 DNY ORBITA V POHYBU.
„Odcházím nabitá energií,“ prohlásila nadšeně jedna z performerek po třech protancovaných dnech. Tělo tu totiž není jen nástrojem pohybu, ale i prostředkem naslouchání tomu, co se odehrává uvnitř – a také způsobem, jak na to reagovat a nacházet přijetí. „Tyhle dny byly vlastně o tom strávit spolu čas – po tolika letech to bylo důležité, a to nejen pro diváky, ale i pro nás,“ shodují se Tereza Lepold i Robie Legros. Během třech nabitých dnů ORBITA ukázala, že nabízí jak bohatý program s mezioborovým přesahem, tak přístup k tanci, který nejen léčí, ale také vytváří prostor na to, být spolu.
___________________________________________________________________
CONDUCTED//PRO/VEDENO, 3. 5. 2025, Distillery
Performeři: Hana Gallinová, Kristýna Kmentová, Tereza Lepoldová, Michal Lewandowski, Lukáš Lepold, Michal Nagy
Choreografie: Kristýna Kmentová
Hudba: koláž
Technika (světlo, zvuk): Barbora Sosnovcová, Bohdana Sýkorová
Produkce: Alžběta Franková
Projekt finančně podpořilo Statutární město Brno, Ministerstvo Kultury ČR a Brno-střed.
Produkce: ORBITA z.s. / festival 3 DNY ORBITA V POHYBU / autorská koprodukce
DRAHÝ ÚKRYT, 3. 5. 2025, Distillery
Umělecký tým:
Hudba: Amund J. Røe
Světelný design: Matthieu Legros
Tanec, hlas, režie: Robie Legros
Produkce: ORBITA z.s. / festival 3 DNY ORBITA V POHYBU / autorská koprodukce
CORAM — FRAGMENTY III, 4. 5. 2025, Distillery
Koncept: Tereza Lepoldová, Lukáš Lepold
Performeři: Hana Gallinová, Kristýna Kmentová, Michal Nagy, Lukáš Lepold
Interaktivní projekce: Jakub Tajovský
Světlo, technické zajištění: Jonáš Garaj
Zvuk: Lamina Fibra
Produkce: ORBITA z.s. / festival 3 DNY ORBITA V POHYBU / autorská koprodukce
BYLA JEDNOU JEDNA DUŠE, 4. 5. 2025, Klášter Voršilek
Autor textu a melodií: Šimon Dominik
Choreografie: Vladimír Kloubek
Koncept: Šimon Dominik, Tereza Lepoldová, Vladimír Kloubek spolu s interprety
Elektronická hudba: Matthieu Legros
Klavírní doprovod a zpěv: Tereza Kubíková
Asistentka choreografie: Kristýna Kmentová
Režijní vedení: Tereza Lepoldová
Scéna, projekce: Katarina Kadijevic
Kostýmy: ENTL, Jana Turečková, Alena Zezulová,
Light design, AV: František Kumhala
Produkce: Mila Vašíčková
Interpreti: Jana Bartošková, Šimon Dominik, Alžběta Franková, Ondřej Hybký, Kristýna Kmentová, Lukáš Lepold, Mila Vašíčková, Milan Zeman
Projekt finančně podpořilo Statutární město Brno, Ministerstvo Kultury ČR a Brno-střed.
Produkce: ORBITA z.s. / festival 3 DNY ORBITA V POHYBU / autorská koprodukce