Rubriky
Aktuality Nekrology Zahraničí

In memoriam Robert M. Wilson (1941 — 2025)

We are heart­bro­ken to announ­ce the pas­sing of Robert M. Wil­son, artist, the­a­ter and ope­ra direc­tor, archi­tect, set and lighting designer, visu­al artist, and foun­der of The Water­mill Center.

Se zlo­me­ným srd­cem ozna­mu­je­me úmr­tí Rober­ta M. Wil­so­na, uměl­ce, diva­del­ní­ho a oper­ní­ho reži­sé­ra, archi­tek­ta, scé­no­gra­fa a svě­tel­né­ho desig­né­ra, vizu­ál­ní­ho uměl­ce a zakla­da­te­le Cen­t­ra Watermill.

///

Robert Wil­son died pea­ce­fully today in Water Mill, New York, at the age of 83, after a brief but acu­te illness.

Whi­le facing his dia­gno­sis with clear eyes and deter­mi­nati­on, he still felt com­pelled to keep wor­king and cre­a­ting right up until the very end. His works for the stage, on paper, sculp­tu­res and video por­traits, as well as The Water­mill Cen­ter, will endu­re as Robert Wilson’s artis­tic legacy.

The­re will be memo­ri­als for Robert Wil­son held in the near futu­re in locati­ons that were espe­ci­ally mea­nin­g­ful to him. We will announ­ce tho­se in time.

July 31, 2025

robertwilson.com

Robert Wil­son dnes pokoj­ně zemřel ve Water Millu v New Yor­ku ve věku 83 let po krát­ké, ale akut­ní nemo­ci.

I když čelil své dia­gnóze s jas­ným pohle­dem a odhod­lá­ním, cítil se nucen pokra­čo­vat v pra­ci a tvor­bě až do samé­ho kon­ce. Jeho diva­del­ní díla, gra­fi­ky, sochy a video­por­tréty, stej­ně jako Cen­t­rum Water­mill, zůstá­va­jí Wil­so­no­vým umě­lec­kým odka­zem.

V blíz­ké budouc­nos­ti se budou konat vzpo­mín­ko­vé akce na mís­tech, kte­rá pro něj měla zvlášt­ní význam. Bude­me o nich včas informovat.

31. čer­ven­ce 2025

robertwilson.com

Robert Wilson (1941 – 2025)

  • Ame­ric­ký reži­sér a výtvar­ník. Naro­dil se ve měs­tě Waco v Texa­su. Po stu­di­ích na Uni­ver­si­ty of Texas odjel v roce 1963 do New Yor­ku na bro­ok­lyn­ský Pratt Insti­tu­te. V roce 1968 zalo­žil expe­ri­men­tál­ní diva­del­ní spo­leč­nost Byrd Hof­f­man Scho­ol of Byrds, se kte­rou vytvo­řil své prv­ní význam­něj­ší prá­ce. Prv­ní z nich byl v roce 1969 The King of Spa­in The Life and Times of Sig­mund Freud.
  • Poz­dě­ji, již jako uzná­va­ná osob­nost avant­gard­ní manhat­tan­ské umě­lec­ké scé­ny, zamě­řil svo­ji pozor­nost na sou­do­bou ope­ru a spo­lu s Phi­li­pem Glas­sem vytvo­řil — ve své době revo­luč­ní — čtyř­ho­di­no­vou insce­na­ci Ein­stein on the Beach (1976). Násled­ně zača­la jeho spo­lu­prá­ce s řadou význam­ných svě­to­vých diva­del a fes­ti­va­lů. Pat­ří mezi ně Fes­ti­val d’Automne v Paří­ži, Das Ber­li­ner Ensem­ble, Schaubüh­ne v Ber­lí­ně, Tha­lia The­a­ter v Ham­bur­ku, Salzbur­ger Fest­spie­le, Bro­ok­lyn Aca­de­my of Music’s Next Wave Festival.
  • V ber­lín­ské Schaubüh­ne vytvo­řil insce­na­ce Death Destructi­on & Det­ro­it (1979) a Death Destructi­on & Det­ro­it II (1987) a v ham­bur­ském Tha­lia The­a­ter uve­dl svě­to­vé pre­mi­é­ry dal­ších pře­lo­mo­vých hudeb­ní děl The Black Rider (1991) a Ali­ce (1992). Insce­no­val i ope­ry Par­si­fal (v Ham­bur­ku, Hous­to­nu a Los Ange­les), Kouzel­nou flét­nu, Madam But­ter­fly Lohen­gri­naMet­ro­po­lit­ní ope­ře v New Yor­ku. Jeho čas­tou spo­lu­pra­cov­ni­cí v Tha­lia The­a­ter Ham­burg a poté v praž­ském Národ­ním diva­dle byla čes­ká zpě­vač­ka Soňa Čer­ve­ná.
  • Na Lin­coln Cen­ter Fes­ti­va­lu uve­dl v roce 2005 pro­jekt zalo­že­ný na indonéské epic­ké bás­ni nazva­ný I La Gali­go. Násled­ně zno­vu uve­dl své slav­né insce­na­ce The Black Rider (v Lon­dýně, San Fran­cis­ku, Syd­ney a Los Ange­les); The Temptati­on of St. Antho­ny (v New Yor­ku a Bar­ce­lo­ně); Erwar­tu­ng v Ber­lí­ně; Madam But­ter­fly ve Vel­kém diva­dle v Mosk­vě a Wag­ne­rův Der Ring des Nibe­lun­gen v Le Châ­te­let v Paříži.
  • V deva­de­sá­tých letech hos­to­va­la jed­na z jeho insce­na­cí v praž­ském Diva­dle Archa. Spo­lu­pra­co­val i s praž­ským Národ­ním diva­dlem. V roce 2002 v his­to­ric­ké budo­vě reží­ro­val Janáč­ko­vu ope­ru Osud a v roce 2010 Káťu Kaba­no­vou. Ve stej­ném roce ve Sta­vov­ském diva­dle při­pra­vil čino­her­ní insce­na­ci hry Kar­la Čap­ka Věc Makro­pu­los. V roce 2014 pak tam­též kaba­ret­ní insce­na­ci 1914.
  • Spo­lu­pra­co­val též s čes­kým taneč­ní­kem Jiřím Bar­to­van­cem. V létě 2017 pozval jeho stu­den­ty a stu­dent­ky Dun­can Cen­t­re, s nimiž Bar­to­va­nec při­pra­vil Svě­ce­ní jara, do své­ho newy­or­ské­ho Water­mill Cen­ter. V září a říj­nu pak Bar­to­va­nec vystou­pil v před­pre­mi­é­rách, pre­mi­é­ře a všech reprí­zách insce­na­ce Luther Dan­cing with the Gods (Luther tan­čí s bohy), již Wil­son při­pra­vil v ber­lín­ském kul­tur­ním cen­t­ru Run­d­funk­chor. Roz­ho­vor s Wil­so­nem i repor­tá­že o těch­to udá­los­tech jsme pub­li­ko­va­li v Taneč­ní zóně 4/2017.
  • v roce 2014 mu teh­dej­ší minis­tr kul­tu­ry Daniel Her­man pře­dal medai­li Artis Bohe­mi­ae Ami­cis (Přá­te­lé čes­ké­ho umě­ní) za záslu­hy o šíře­ní dob­ré­ho jmé­na čes­ké kultury.
  • Byl také uzná­va­ným výtvar­ní­kem. Vysta­vo­val v pres­tiž­ních gale­ri­ích Evro­py, Ame­ri­ky a Japon­ska, mezi kte­ré pat­ří např. Cen­t­re Geor­ges Pompi­dou Paris, Bos­ton Muse­um of Fine Arts, Ste­de­lijk Muse­um Amster­dam, London’s Clink Street Vaults, Gug­ge­nhe­im Muse­um New York a Bilbao a Seatt­le Art Museum.
Z inscenace Dorian podle Oscara Wilda (prem. 9. června 2022), kterou připravil v koprodukci Düsseldorfer Schauspielhaus, National Kaunas Drama Theater a Staatsschauspiel Dresden. Foto robertwilson.com
Z insce­na­ce pod­le Osca­ra Wil­da Dori­an (prem. 9. červ­na 2022), kte­rou při­pra­vil v kopro­duk­ci Düs­sel­dor­fer Schauspielhaus, Nati­o­nal Kaunas Dra­ma The­a­ter a Sta­a­tsschauspiel Dre­sden. Foto robertwilson.com

/Pro i‑Tz z více zdro­jů — pře­de­vším z webo­vých strá­nek Rober­ta Wil­so­naNárod­ní­ho diva­dla Pra­ha — při­pra­vil Vla­di­mír Hulec/

Autor: Vladimír Hulec

(1958) Šéfredaktor Taneční zóny (od roku 2014). Divadelní a kulturní publicista, absolvent Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (1984). V letech 1978–1991 člen Studia pohybového divadla Niny Vangeli, na jaře 1989 zakladatel a od té doby vedoucí a performer Alternativní scény Propast, v letech 1989 (jaro) – 1990 vydavatel samizdatových Pohybových novin. V letech 1993–2024 redaktor Divadelních novin, v roce 1994 šéfredaktor Tanečních listů. Porotce festivalů amatérského experimentujícího divadla. Spolu s Janem Dvořákem v roce 1993 zakladatel a do roku 2013 kurátor festivalu …příští vlna/next wave…, v jehož rámci vydával roční revue Orghast. Autor či spoluautor několika dalších divadelních/teatrologických publikací (Příští vlna/Next wave, 1996; Skoč do propasti!, 2000; Vladimír Morávek – U nás nudou neumřete, 2004; Divadla svítící do tmy, 2006; Eva Tálská – Se mnou smrt a kůň, 2011; Kmeny, 2011).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *