Gdański Festiwal Tańca odstartoval v Klubu Żak soutěží Solo Dance Contest 2025 – Den 1 (22. 9., 18:00), prvním ze čtyř večerů s výběrem 23 sólových děl z více než 160 přihlášek ze 13 zemí. V úvodním bloku se představili Marine Fernandez (Centifolia), Aleth Berenice Heger-Hedløy (Questioning Purity), Weronika Kosmus (Don’t fall asleep), Fiia Lamminen (A thousand memories from the past), Lili Eva Irmeli Oksanen (Pump and run), Robert Prein (Burden of the City) a Luisa Rivas (Void).
Marine Fernandez: „Centifolia”
Solo Centifolia se zabývá proměnlivým vztahem ženy k vlastnímu tělu, a i když jsem měl zpočátku pocit, že krátké spojení „centifolia” s „centipede” bude tím správným choreografickým klíčem, neboť Fernandez pracuje na scéně se třemi dámskými lodičkami, pracovala s metaforou růže stolisté, jako s nejkrásnější květinou v zahradě, jež rozsévá obluzující vůni a krásu, avšak časem odkvetá a zůstávají po ní jen trny. Představení reflektuje střet vnějších společenských očekávání s vnitřním vývojem ženské identity v průběhu životag. Téma tedy spojuje vnější obraz (krásu růže) a vnitřní proces (změnu, stárnutí a vnímání sebe sama). V líčení jsme mohli spatřovat společenskou konvenci, ve snaze nasadit si třetí lodičku na ruku ironické pomrknutí směrem k trendům, které hypertrofují, a tvoří nešťastná monstra se třema nohama.
Marine Fernandez je francouzská tanečnice a choreografka (narozená 1992) působící především v Litvě. Již od pěti let se učila baletu na konzervatoři v Lyonu, po maturitě absolvovala dvouletý program na Národní taneční škole pařížského Národního baletu v Marseille. Následně tančila jako hostující sólistka v Nice a v letech 2012 – 2014 byla sólistkou v severoněmeckém divadle Nordharzer Städtebundtheater. Je členkou litevské AURA Dance Theatre (od roku 2016) a zároveň se věnuje choreografii a jógovým technikám.
Marine Fernandez © Heung Won Lee
Aleth Berenice Heger-Hedløy – „Questioning Purity”
Sólo Questioning Purity zkoumá, jak se podvědomé návyky promítají do těla a do fyzické podoby pohybu. Autorka v díle zpochybňuje čistotu pohybu tím, že ukazuje, jak původně přirozené reakce těla (nácvikové pohyby či obranné mechanismy) časem přestávají být užitečné a mohou se stát naopak škodlivými. Jako publikum jsme vyzýváni k přemýšlení o tom, co se děje s naším tělem, když do něj zažité vzorce proniknou a ovlivňují naše chování. Jaké vzorce to jsou? Možná jich je mnohem víc, než jsme si mysleli, byli ochotní si přiznat, nebo si vůbec povšimli. Zvuky moře nás zalévají z white cube jako bychom se měli procházet po blízké severské pláži, vztyčené pozadí a dlouhé černé nohy Heger-Hedløy ožívají jako neznámý tvor, jako vzácná sasanka , vzlínající směrem k světélkující hladině, v pomalých pohybech místy proskočí mlži jejích dlaní, aby zase zmizeli v temnotě stehen. A právě v nich se ukrývá klíč k choreografii, k níž sama Berenice cituje Annie Ernaux a její Roky: „… for women, wedging things between the knees and thighs: the coffee grinder, the bottle to uncork, the hen whose throat is to be cut and whose blood will drip into a basin…”
Aleth Berenice Heger-Hedløy je mezinárodně působící tanečnice a choreografka. Vystudovala prestižní Newyorskou školu Martha Graham (dvouletý program i následný pedagogický kurz) a také Alvin Ailey School v New Yorku, dále získala taneční vzdělání na Royal Academy of Dance (University of Bath, Londýn). V roce 2019 obdržela prestižní Pearl Lang Award za choreografii a v roce 2021 grant Davis Projects for Peace. Její tvorba zahrnuje nezávislé sólové projekty (včetně právě Questioning Purity), práce pro divadelní skupiny (např. tančila ve francouzské skupině Elephant in the Black Box) i pedagogické aktivity ve Spojeném království. Své práce prezentuje po celém světě (např. na scéně Lincoln Center v NYC či na evropských festivalech).
Weronika Kosmus – „Don’t fall asleep” (chor. Joanna Nadrowska)
„Don’t fall asleep” je krátká taneční etiuda inspirovaná fenoménem overthinking (tzv. analytické paralýzy). Dílo zachycuje cyklický vzorec vtíravých, obsesivních myšlenek, které se objevují bezděčně a vyvolávají úzkost a nespavost. Choreografie J. Nadrowské (jejíž práci jsme mohli nedávno shlédnout v rubrice Video týdne) převádí neustálý mentální rozbor těchto myšlenek do pohybové řeči a abstraktního scénického konceptug. V představení se tak objevují opakované pohybové motivy evokující neschopnost „vypnout hlavu“ a „upadnout do spánku“. Důraz je na vnitřní tlak a paralýzu spojenou s nadměrným přemýšlením, zkrátka, jak zaznívá s doprovodné písni, „sing with the stars, when the sun slips.”
Weronika Kosmus je polská tanečnice a choreografka, kromě sólové tvorby vede také taneční školy a lekce moderního tance či jógy. Je certifikovanou instruktorkou jógy (RYT 200) a má magisterský titul z psychologie. Jako choreografka spolupracuje s Joannou Nadrowskou (Don’t fall asleep je Nadrowské rozpracovaný komorní projekt, kde Kosmus vystupuje jako interpretka), a sama se účastní různých tanečních projektů v Polsku.
Weronika Kosmus © Jan Rusek
Fiia Lamminen – „A thousand memories from the past”
Sólo A thousand memories from the past se zaměřuje na téma vztahu člověka k vlastní minulosti. Představení se ptá, zda lze minulost opravdu nechat za sebou, nebo zda nás navždy provází. Animální inspirací je zde „nekonečný oceán lidské mysli“; tanečnice pracuje s tématem prolínání času, kdy zkušenosti a impulsy z minulosti znovu ožívají v pohybu těla. Minulost je zde zobrazena nejen jako vzpomínka, ale jako aktivní součást přítomnosti, která neustále ovlivňuje naše emoce a jednání. Atmosféru, náladu sálající z white cube jsem si poznamenal jako „důraznou a důslednou”, jako osvobozující tanec v opuštěném domě na pláži, v němž je tolik sebevědomí a jistoty, že v něm již zůstaneme.
Fiia Lamminen je finská tanečnice spolupracující mimo jiné s Pori Dance Company (finským souborem, viz např. její účast na inscenaci „Songs“) a vystupuje také v německých projektech. Na podzim 2024 se zúčastnila selekce soutěže EurAsia Dance Project a do Gdaňska odjíždí jako jedna z vybraných tanečnic tohoto mezinárodního projektu (přihlášena jako reprezentantka Finska). Studuje nebo absolvovala choreografii/sólo tvorbu a často kombinuje fyzický kontakt s imaginativními prvky.
Lili Éva Irmeli Oksanen – „Pump and run”
Pump and run je krátké taneční solo, které tematizuje sexuální násilí a jeho společenská tabu. Autorka se prostřednictvím choreografie snaží otevřít prostor pro vyjádření pocitů vzteku, nespravedlnosti a zranitelnosti souvisejících se sexuální agresí. Scéna reflektuje vnitřní konflikt mezi bolestí oběti a nutkáním sdílet osobní příběh pohybem. Cílem je mluvit o těchto bolavých tématech formou performativního aktů, které mohou obsahovat ostré, ale zároveň intimní a symbolické výrazové prvky, a až absurdní hloubky dosahuje přilnavými šaty v Kleinově modři, novalisovské dálce, protože to byl právě Novalis, jenž „Modrý květ“, tento symbol romantismu, původně použil v Heinrichu von Ofterdingen (1800 – 1802), jako výraz nekonečné touhy. Původně pojmem „modrá květina“ (či „modrý květ“) německý filozof Walter Benjamin označil Picassovu malbu, jejíž „auratičnost“ stavěl do kontrastu s reprodukovatelnými médii filmu a fotografie. Av díle Oksanen se ozývá právě tento model: Model aury, a ničím nepřekonatelné fyzické přítomnosti a neopakovatelnosti.
Lili Éva Irmeli Oksanen je tanečnice a autorka původem z Finska, většinu projektů ale vede v Německu. Studuje na Hochschule für Musik und Tanz Köln (Německo) v programu Contemporary Dance (píše závěrečný projekt Standby flawless, jak uvádí univerzitní stránka). Svou choreografii a tanec kombinuje se studiem umění (Dance Mediation) a je také autorkou performancí zkoumajících ženské zkušenosti. Na sólové tvorbě Pump and run se podílela i jejím námětem – téma sexuálního násilí je pro ni osobně relevantní.
Robert Prein – „Burden of the City”
Burden of the City klade otázky o světě, který jsme si sami vytvořili. Sólo zkoumá, zda nový systém společnosti skutečně obohacuje naše životy, nebo nás spíše omezuje a svazuje. Prostřednictvím instinktivního propojení pohybu, hudby a syrových emocí tanečník vytváří intenzivní výpověď: divák je vyzván, aby zvážil, zda člověk díky svým vynálezům a městům vzlétá výš, nebo zda se spíše propadá hlouběji, jestli se raději nechce prohánět s exotickým ptactvem, než se nechat popravit strunou pokroku. Dílo působí spíše jako abstraktní reflexe než konkrétní děj, klade důraz na pocit těžkosti, porušené rovnováhy a otázku kolektivní odpovědnosti.
Robert Alexander Prein je nizozemský interpret, choreograf a herec, sídlící v Amsterdamu. Je absolventem taneční školy v Nizozemsku a od dětství má rozsáhlé zázemí v současném tanci; svůj pohyb doplňuje znalostmi bojových umění, gymnastiky a breakdance, což mu umožňuje využívat v choreografii náročné akrobatické prvky. Prein je také činný jako herec a zpěvák a vytváří vlastní choreografie i filmové projekty (např. krátký tanec-film COLORS). Jeho estetika kombinuje dynamický energií prohlubovaný fyzický projev.
Luisa Rivas © Void
Luisa Rivas – „Void”
Void je intimní introspekce nad vnitřními boji a osobním vývojem jednotlivce, a uchvacuje už poněkud nevšedním kostýmním zpracováním, jež prohlubuje dojem tajemnosti a odkazuje ke španělské tradici. Sólo popisuje nekonečné hledání sebeakceptace, klidu a smyslu, které lze podle autorky najít jedině v sobě samém. Pohybová skladba odráží proces opětovného propojení s vlastní identitou po období ztráty kontaktu se sebou samou. Rivas tak verbálně i emocionálně reflektuje cestu k vnitřní rovnováze, přičemž klade důraz na autentickou sebereflexi a meditativní kvalitu pohybu.
Luisa Rivas je rodačka z Mexika, která nyní žije a tvoří v Německu. Je členkou mezinárodního projektu EurAsia Dance Project (EDP), který podporuje mladé tanečníky z celého světa – jako vybraná tanečnice EDP s ní umělecký ředitel Stefano Fardelli počítá i v Gdaňsku. Studuje tanec ve spojení s výzkumem pohybu (např. v rámci programů Centra současného tance), v Mexiku absolvovala formální taneční vzdělání (podrobnosti nenalezeny). Její profil zmiňuje, že „původně pochází z Mexika a s námi působí v Německu“. V tvorbě kombinuje kontemplativní přístup s fyzickým ztvárněním.
Robert Alexander Prein © Robert Prein
