Gdański Festiwal Tańca: „Cultus” Compagnia Zappalà Danza

V pátek 26. září v sedm večer se pro mne Gda­ński Fes­tiwal Tań­ca uza­vřel: ješ­tě před sobot­ním The Island Burki.com a neděl­ním Full Moon Jose­fa Nad­je jsem mohl pro­pad­nou Cul­tu ital­ské Com­pag­nia Zappa­là Dan­za, titu­lu, v němž cho­re­o­gra­fie Rober­ta Zappa­ly upřed­nost­ňu­je pohl­cu­jí­cí ener­gii ryzí­ho tan­ce před dra­ma­tur­gic­kým vyprá­vě­ním a bere divá­ky na cho­re­o­gra­fic­kou ces­tu, kte­rá je záro­veň poe­tic­ká i intim­ní, ale také pes­t­rá a výbuš­ná, jako všich­ni tančící.

Cul­tus © Sere­na Nicoletti

Tahle „řeka” při­ná­ší řev i zti­še­ní, i když dlou­ho netu­šíe, odkud ply­nou. Osmi­člen­ný ensám­bl při­ná­ší pale­tu nepro­zkou­ma­ných emo­ci­o­nál­ních kra­jin: od pus­té kra­ji­ny opuš­tě­nos­ti, bytos­tí bez­cíl­ně blou­ma­jí­cích živo­tem (ob jed­no­ho odchá­ze­jí do hlou­bi jeviš­tě), přes radost až po extá­zi, kte­rá je vyjá­d­ře­na spuš­tě­ním bílé­ho svět­la, v jehož paprs­cích je koneč­ně zřej­má barev­nost a pes­t­rost kos­tý­mů (Rober­to Zappa­là). Kon­cep­ce vychá­zí z potře­by posta­vit ved­le sebe dva jazy­ky vyjá­d­ře­ní — hud­bu a tanec — a upo­zor­nit nejen na jejich blíz­kost a styč­né body, ale pře­de­vším na roz­dí­ly, kte­ré je dělí. Hudeb­ní osu tvo­ří puli­t­ze­rov­ská kom­po­zi­ce Davi­da Lan­ga The Litt­le Match Girl Pas­si­on, při­čemž Rober­to Zappa­là čer­pá inspi­ra­ci i z dal­ších tex­tů kul­tu­ry a pop­kul­tu­ry, včet­ně frag­men­tů Shake­spea­ro­vých sone­tů a cita­cí z Cha­pli­no­va Dik­tá­to­ra.

Com­pag­nia Zappa­là Dan­za pat­ří k nej­vý­znam­něj­ším sou­bo­rům ital­ské taneč­ní scé­ny; více než 30 let uvá­dí svůj výraz­ný reper­toár po celém svě­tě. V insce­na­ci „Cul­tus“ v cho­re­o­gra­fii Rober­ta Zappa­ly ustu­pu­je dra­ma­tur­gie str­hu­jí­cí ener­gii čis­té­ho tan­ce, kte­rý bere pub­li­kum na cho­re­o­gra­fic­kou ces­tu – poe­tic­kou a intim­ní, a záro­veň výraz­nou a výbušnou.

Jak napsal Giusep­pe Dis­te­fa­no „cata­nij­ský cho­re­o­graf uči­nil ze sta­ros­ti o tělo – chá­pa­né jako čis­tý, jedi­neč­ný a hlu­bo­ký nástroj vyjá­d­ře­ní a komu­ni­ka­ce – své tvůr­čí kré­do, vyjá­d­ře­né v abs­trakt­ním tan­ci, kte­rý stá­le pul­zu­je a je plný významů.“ 

Cul­tus © Sere­na Nicoletti

Asi­s­tent cho­re­o­gra­fie Fer­nan­do Rol­dán Ferrer byl během letoš­ní­ho roč­ní­ku také čle­nem tříčlen­né poro­ty Solo Dan­ce Con­test v rám­ci GTF. Od roku spo­lu­pra­cu­je 2006 s Com­pag­nia Zappa­là Dan­za jako taneč­ník. Něko­lik let úzce pra­cu­je s cho­re­o­gra­fem kusu Rober­tem Zappa­lou, kte­ré­mu je také asi­s­ten­tem cho­re­o­gra­fie, pro­du­cen­tem a uči­te­lem MoDem – pohy­bo­vé­ho jazy­ka Cam­pag­nia Zappa­la Dan­za. Je také ředi­te­lem pro­gra­mu MoDem Ate­lier, kte­rý pro­du­ku­je Sce­na­rio Pubb­li­co CZD. Půso­bil jako taneč­ník v sou­bo­rech jako Petra­nu­ra Dan­za Sal­va­tor v Rumun­sku a Lau­ra Odier­na, spo­lu­pra­co­val s Déjà Don­né, Simo­ne San­dro­ni a Ariellou Vidach.

Cho­re­o­gra­fie / cho­re­o­gra­phy: Rober­to Zappa­là; dra­ma­tur­gie / dra­ma­tur­gy: Nello Calabrò; hud­ba / music: David Lang, účin­ku­jí / per­for­man­ce: Samu­e­le Aris­ci, Loïc Ayme, Fai­le Sol Bak­ker, Corin­ne Cilia, Alessan­d­ra Vero­na, Anna For­zut­ti, Sil­via Ros­si, Dami­a­no Sca­vo; svět­la a kos­týmy / lights and costu­mes: Rober­to Zappa­là. Psá­no z reprí­zy 26. 9. 2025 během Gda­ński Fes­tiwal Tańca.