Studio 54. Symbol svobody, extáze a pádu. Dekkadancers se ve své nové inscenaci vracejí k legendárnímu newyorskému klubu, který se stal ztělesněním euforie sedmdesátých let i jejím hořkým koncem. V prostoru Divadla Archa proměňují taneční jeviště v zrcadlo touhy po výjimečnosti a zapomnění. Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát rozehrávají velkolepou show o tělech, která tančí, dokud se nerozpadnou, a o slávě, která pohlcuje stejně rychle, jako září.
S napětím očekávaná premiéra Studio 54 se odehrála v Divadle Archa+, nikoli na Jatkách 78, kde jinak Dekkadancers sídlí, zkouší a hrají pestrý repertoár. Pro zvolené téma, které jedná o legendárním nočním klubu Studio 54 na Manhattanu v New Yorku, je to velká výhoda. Divadelní sál Archy+ tomu poměrně napomáhá.
A zřejmě bývalému prostoru na newyorské adrese 54th Street se i trochu podobá. Kdysi tam bývalo divadlo, operní dům a posléze i televizní studio CBS, na jaře roku 1977 zde otevřeli klub dva nadšenci a přátelé z Brooklynu, Steve Rubell a Ian Schrager. Od té doby se každý večer před vchodem shromažďovali davy lidí, posedlí diskotékovou horečkou a chtiví senzace. Nebylo vůbec jednoduché se dostat dovnitř. Mezi hosty byly často samé superstar té doby. Herečky a herci mezi nimi například Lisa Minelli, Elisabeth Taylor, zpěváci, muzikanti, výtvarníci, Mick Jagger a Bianca Jagger, Cher, Andy Warhol, chodil sem i začínající Michael Jackson, Diana Ross a další osobnosti veřejného života. Osoby bez ohledu na svůj původ, rasu, gender, sexuální preference chtěly zapomenout na každodenní starosti nebo možná i nudu všedního dne. Majitelé přes nespočetné skandály už před téměř nedobytným vstupem vytvořili za dveřmi Studia 54 jiný svět. Vytvořili legendu, která ovlivnila celou éru doby.
Hudba diskoték, tanec, alkohol, drogy a sex se mísily s miliónem světel, třpytek, barových cetek všeho druhu. Vůni parfémů, marihuany a šampaňského bylo cítit ze všech stran. Nemluvě o tom, co kdo měl na sobě. Bylo možné úplně všechno, hlavně aby každý zaujal, strhl na sebe pozornost a užil si. Na tanečním parketu se divoce tančilo jako by šlo o život, v zákulisí a speciálně v suterénu podniku se odehrávaly temné a divoké VIP příběhy otevřeného sexu a drog. Nepřetržité party trvaly až do rána. Především Steve Rubell miloval extravaganci a podivnou směsici hostů, od milionářů, filmových hvězd přes pankáče a obyčejné lidi.
Legendární podnik jel na plné obrátky celé tři roky a pak je čekal pád, dluhy a vězení.
DEKKADANCERS jsou významným současným tanečním souborem a druhá generace talentovaných tanečníků a choreografů slaví letos 10. výročí.
Skupinu v roce 2009 založili tanečníci a choreografové Viktor Konvalinka a Tom Rychetský, společně s fotografem Pavlem Hejným. V roce 2015 se vedení ujala tzv. druhá generace DEKKADANCERS – Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, Marek Svobodník. Dnes skupinu vede dvojice Pechar – Vinklát, kteří jsou i autory většiny inscenací. Touto premiérou a neobyčejnou show chtějí umělečtí šéfové, Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát výročí oslavit.
Jsou autory a choreografy a také ztvárňují šéfy slavného podniku.
Výtvarníci scény a kostýmů Ema Dulíková, Pavel Knolle ani skladatel Jan Šikl to jistě neměli při realizaci jednoduché. Dohledat dobové fotodokumentace, hudební materiály a nahrávky a inspirovat se jimi, ale výsledek byl bezvadný. I když bych řekla, že původní hudby daného období by mohlo být podstatně víc.
Divadelní prostor Archy + je zcela odlišně řešen, je takříkajíc vypreparován. Diváci sedí ze tří stran, někteří hosté sedí u stolků jako ve vinárně, střed je volný jako společenský taneční sál. Během příchodu diváků stojí na vyvýšeném jevišti Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát a už v poměrně dlouhé pasáži stojí v přerušovaných stoptime pozicích. Vypadají spíš jako modelové, manekýni než jako šéfové podniku. Stoptimy vystihují atmosféru blesků, spouštěče fotoaparátů a senzacechtivých pozorovatelů, po čase se zrychlují. V zastavovaných sekvencích oba aktéři rozpohybují divoký rozhovor, snad hádku. Nakonec si podají ruce. Mezitím vyvýšené jeviště sjede na zem. Nad nimi nahoře v okénku sedí muž malého vzrůstu v černém obleku v černých brýlích. Drží metronom. Tik ťak, tik ťak hraje a tiká pravidelně čas.
Herec malé postavy, Michal Miki Tůma, jako by měl odpočítat poslední party, poslední disco slávu ve Studiu 54.
Tak nějak by se měla show chápat? Party před koncem světa nebo před uzavřením Studia 54.
Malé jeviště sjelo dolů a na třpytivé podlaze s barovou stříbrnou koulí nad hlavami diváků začíná spektákl a velká show.
Ze zadního plánu scény se náhle objeví celá skupina tanečníků DEKKADANCERS, známé tváře Natalia Metodijeva, Patrik Čermák, Nela Štarková, Florian Garcia, Albert Kaše, ale také Klára Šléglová, Tereza Hloušková, Alex Sadirov.
Snová spíše pomalá taneční část vyjadřovala snad seznamování s vytouženým místem. Sny se mění ve skutečnost. Ve velké bedně, kterou přivezl Štěpán Pechar jsou připravené kostýmy roztodivných střihů a doplňků, na pořadu jsou různá boa, rukavice, klobouky, blyštivé rekvizity. I účesy má každý jinak, jedna má číro, druhé dvě dívky vysoko vyčesané drdoly s příčesky, ty se dřív hodně nosily. Posléze používají k převlekům i štendr, stojan na šaty. S převleky se mění pohybový rejstřík a z individuálního prosazování se, se skupina stmelí v jeden celek. Ten šlape unisono jako hodinky naplno v disco rytmech a šílených pohybech. V gradaci oslnivého tance šéfové Pechar i Vinklát tančí se všemi. V následném uvolnění a pauze přechází Vinklát ke klavíru, a jak je mu vlastní, prolne se a sžívá se se svým nástrojem, který báječně ovládá. V tomto intermezzu se dají na place dohromady páry: dva chlapi, dvě dívky a dva klasické páry. Páry se z discových her proměňují snad trochu v romantickou zamilovanost. Partneřina je krásná a jednoduchá, ale o to více zaujme. Můžeme se na všechny dobře soustředit i na více klasický motiv klavírní hry.
Simultánně se dějí věci u přiznaného baru, instalovaného v zadní části hlediště.
U baru je záhadná dáma v boa, modelka, Barbora Aria. Posléze se celá v červených šatech vrací do prostoru s malým mužem, který jí sahá tak k ňadrům. Tančí svůj tanec uprostřed parketu. Groteskně vyznívá tento pár, ale působí i melancholicky. V ději mají oba velmi důležité místo. Netančí se skupinou, spíše děj komentují i posouvají.
Patří do tohoto „jiného“ světa svobody a splněné touhy.
Postupně tu existují všichni, každý svým způsobem. Dvojice mužů prožívá svůj sex. Impulzy si zprvu vysílají jen na dálku i další roztoužení přítomní.
Tempo inscenace se zrychluje. Divoké tempo a krutý čas. Ten je naplněn drogami, bílým práškem je zaplněná podlaha. Kouří asi všichni. Droga se skrývá a obnažuje všude a páchá své dílo.
Jsou v rauši. Chlast, pivo, šampaňské jako by popíjejí u baru.
Přijede býk, ne bílý kůň, na kterém kdysi přijela herečka Bianca Jagger, ale obrovská skulptura obřího zlatého býka. Na něm přijede téměř nahá modelka a performerka. V kontrastu malý muž s ním hraje koridu.
Pechar bere otěže a býka vytáhnou vzhůru, tedy nad scénu. Vinklát vyleze po žebříku z býkova zadku odpálí zlaté třpytky.
Impozantní odvážný obraz a pěkný ekvilibristický kousek.
A pak přijde zkáza.
Drogy šňupají a nasávají všichni.
Tanec a chování jednotlivců se mění. Dílčí destruktivní scény přecházejí v trvalý, vytrvalý třes. Hrůzné stavy křečovitého vyčerpání.
Extáze střídá šílenost. Blaženost se mění v noční můru.
Jak to vlastně skončí?
Čas je limitován ťik ťak, tik ťak… metronom odpočítává poslední minuty existence.
Dějová linka byla pouze inspirována legendárním Studiem 54. Podobnost je tedy čistě náhodná. DEKKADANCERS si zkusili něco, co ve vývoji současného tance a pohybového divadla nemá místo. A přeci si to všichni užili — tanečníci, herci, technika a rozhodně publikum. Pokud tedy všichni pochopí, že jako titul je to dárek k těm 10. narozeninám souboru. Součástí inscenace je i tzv. Decompression Room s fotografiemi Pavla Hejného, zachycujícími vznik této jedinečné inscenace.
Studio 54
Premiéra 8. listopadu 2025 Divadlo Archa+
Tvůrčí tým:
Scénář a režie: Štěpán Pechar & Ondřej Vinklát
Choreografie: Štěpán Pechar & Ondřej Vinklát
Účinkují: Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, Tereza Hloušková, Natalia Metodijeva, Nela Štarková, Klára Šléglová, Patrik Čermák, Alex Sadirov, Florian Garcia, Albert Kaše, Michal Tůma, Barbora Aria
Hudba: Jan Šikl
Použitá hudba: Bee Gees
Scéna a kostýmy: Ema Dulíková, Pavel Knolle
Light design: Lukáš Brinda
Zvuk: Martin Michálek
Rigging: Romana Stachovičová
