Se začátkem prázdnin vyšlo nové číslo tištěné Taneční zóny. S tradiční redakční pečlivostí a péčí Vladimíra Hulce, a v půvabné grafice Jana Dobeše, se na více než 100 stranách mohou čtenářky a čtenáři seznámit s mnoha zajímavými inscenacemi, choreografiemi, projekty a osobnostmi.
V editoriálech Vladimíra Hulce a Tomáše Kubarta se můžeme zamyslet nad tím, co je „to” mezi tvůrcem a divákem, mezi uměním a životem, co je za slovem, a co může sdělit (jenom ?) tanec, ale i nad tím, kam směřovat v rubrikách webové Taneční zóny. Koho oSLOVOvat, ke komu mlčet.:)
Ondřej Hrab se na stránkách TZ loučí s vedením Divadlo Archa.
„Brány vnímání” nám otevřou cestu batolatům v tanci, a Daniela Fialová se v textu „Batolata do divadel!” zamýšlí jak nad existujícími projekty, tak nad budoucností tohoto poněkud zasutého fragmentu taneční scény.
Hana Strejčková vzpomíná ve své rozsáhlé studii „Objekt, performer a batole” na vlastní práci s nejmenšími na divadle, a Jana Soprová reflektuje „Batolária u nás”: „Batolária čili divadlo pro nejmenší, to je pojem, který dnes hýbe přinejmenším světem maminek, které rády chodí do divadla a byly by rády, aby jejich lásku k divadlu sdílel i jejich potomek. A to od nejútlejšího věku,” a seznámí nás s tvorbou Janky Ryšánek Schiedtové, Hany Strejčkové, a Barbory Látalové.
Text poslední zmiňované umělkyně, „Ochutnejte Ostružinu” reflektuje několikaletou tvorbu spolku Ostružina, a následují texty Karolíny Křížkové (Já, Ty a To) a Jany Soprové (Výlety do říše divů) o tvorbě Theatre for Early Years /TEY/. To by mohlo zajímat hlavně Dance Context — tak nějak všichni kráčíme směrem k batolecím zítřkům.
Vladimír Hulec a Hana Strejčková se v textu „Místa činu” zamýšlejí nad proběhnuvším festivalem 4 + 4 dny v pohybu, kterou jste mohli sledovat i na webové mutaci Taneční zóny.
Martin Maryška přináší v textu „Všichni jsme tvůrci aneb Distribuovaná estetika” odbornou esenci svého výzkumu v oblasti současné choreografie, jemuž se věnuje v rámci Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.
Redakci neunikla ani MALÁ INVENTuRA, jejíž dramaturgii se věnuje Jana Bohutínská v textu „Prasklinky a rukavičky”, a táž autorka přináší portrét Terezy Lenerové, tvůrkyně konceptu Rukavičkářských závodů, jež zaslouženě vzbudily pozornost české i slovenské taneční scény.
Lucie Němečková připravila krásný rozhovor s libanonskou výtvarnicí a scénografkou Marou Ingeou, jejíž „umělecká dráha se ubírá od tvorby objektů k performativnímu umění”. Velmi inspirativní rozhovor připravil David Zelinka: s íránskou režisérkou, novinářkou, spisovatelkou a fotografkou Morvarid Ramezani připravil rozhovor o její tvorbě v Čechách, kde žije od roku 2015. Redakčně připravil i zajímavý text Ramezani „Bez země”: „Tak to je. Když emigrujete, bolí vás, že nejste ve svémdomovině a vaše nohy nechodí po vaší zemi,” píše Ramezani, „po zemi, v níž máte kořeny.” Přináší tím důležité zamyšlení, jež, v kontextu performance další íránské režisérky, Sahar Rezaei, jež vystoupila na letošním ročníku olomoucké Divadelní Flora, upozorňuje na problém, který snad ještě vnímáme i v rámci naší vlastní kolektivní zkušenosti.
Zóna Hranice přináší recenzi Davida Zelinky „Kartáček a zubní pasta navracejí důstojnost”, reflexi filmu Agnieszky Holland Hranice, a David Zelinka přinesl i hlubokou sondu do této problematiky rozhovory s několika aktéry a aktérkami „hraničních” událostí (rozhovor vedl Mikolaj Grynberg). Kontinuálně byl redakcí zařazen rozhovor Jędrzeje Słodkowského, autora Gazety Wyborczy „Za dvacet let budou aktivisté z hranice prohlášeni za Spravedlivé. A náhle se ukáže, že tehdy všichni pomáhali.”
Úžasná je reflexe výstavy „Nadějné vyhlídky”, věnovaná v DOXu dětství, jež byla druhým dílem tzv. Pandemické trilogie výstav zasvěcených životu člověka v současném umění „Děti jsou schopny všeho. Protože jsou člověk” Vladimira Benderského. Pozoruhodné je, že ji otevírá vzpomínkou na záhadného Caspara Hausera, jehož identita sice dosud odhalena nebyla, ale právě nedávno byl zveřejněn výzkum, který vylučuje jeho spřízněnost s královskou rodinou. Což tedy vyvolává mnohem více otázek, než odpovědí.
A tak to má být. Těm, kteří již poslední odpovědi získali, jsou věnovány poslední stránky nového čísla: opustili nás kolegyně, kolegové a přátelé, jako Zdeněk Potužil, Juliana Jirousová, Natálie Podešvová, Ivana Pavlova-Hoblová, Jiří Opěla a Miroslav Kůra. Na naši kamarádku a spolupracovnici Kateřinu Jírovou vzpomeneme v nadcházejícím čísle tištěné Taneční zóny. A víme, že slova zde nestačí. O tom psal Vladimír Hulec v editoriálu. To je totiž „to”, co se nedá vyslovit. Něco mezi mnou a tebou.
Děkujeme všem autorkám a autorům, a celé komunitě, že spolu můžeme žít, a navzájem se o „to” starat.🥰
