Ohromit teens tancem? Představení On/ Off to s přehledem dokázalo!

V taneč­ním stu­diu Ago­ra de la dan­se v srd­ci kul­tur­ní čtvr­ti Mon­tré­a­lu se roz­to­čil roz­měr­ný běžec­ký pás a na něj vysko­či­li čty­ři taneč­ní­ci ve skvě­lé for­mě. Není řeč o před­sta­ve­ní Run­ners z pro­duk­ce Cirk La Puty­ka, ale o svě­ží cho­re­o­gra­fii s názvem On/Off tvůr­ce Jacque­se Pou­li­na-Deni­se. Funkč­ní pro­po­je­ní atrak­tiv­ní­ho taneč­ní­ho slov­ní­ku s hudeb­ní kom­po­zi­cí a situ­ač­ní dra­ma­tur­gií kata­pul­to­va­lo On/Off k upřím­né­mu obdi­vu. Ostat­ně, plný sál divá­ků v teens věku ohro­me­ně aplau­do­val na míst­ní pomě­ry až nezvykle dlouho.

V obna­že­ném pro­sto­ru diva­del­ní­ho sálu se upro­střed hra­cí plo­chy vyjí­mal „zabu­do­va­ný“ běžec­ký pás. Jeho kon­struk­ci až po závě­reč­nou část sví­ra­ly sešik­me­né boč­ni­ce se zabu­do­va­ný­mi reflek­to­ry, kte­ré svou funk­ci zača­ly plnit s gran­di­óz­ním taneč­ně-pohy­bo­vým finá­le, kdy došlo k vyproš­tě­ní pásu a tím jeho ješ­tě vět­ší expo­zi­ci. Mož­ná jsme se ocit­li ve měs­tě na pře­lid­ně­né uli­ci, ane­bo nao­pak se sta­li pozo­ru­jí­cím okem sho­ra na tepa­jí­cí spleť sil­nic a chod­ní­ků, po kte­rých krá­če­ly nej­růz­něj­ší pova­hy a nála­dy jako pří­běhy uni­ver­zál­ně civi­li­zo­va­né­ho život­ní­ho sty­lu zápa­du, ale také jsme moh­li sle­do­vat sym­bo­lic­ký koloběh živo­ta či šíře­ji přírody. 

Autor On/Off cho­re­o­graf a hudeb­ník Jacques Pou­lin-Denis zalo­žil inter­dis­ci­pli­nár­ní usku­pe­ní Grand Poney v roce 2009 a vyšlech­til z něj sou­bor, jehož tvor­ba zahr­nu­je jak vyso­ce kva­lit­ní pohy­bo­vou inter­pre­ta­ci, tak neběž­ná zpra­co­vá­ní kaž­do­den­nos­ti v sil­ném sou­ru­čen­ství s hud­bou a svět­lem. V roce 2017 začal expe­ri­men­to­vat s běžec­kým pásem a vytvo­řil dyna­mic­ky emoč­ní sólo nazva­né Run­ning Pie­ce. Spo­lu s cho­re­o­gra­fií se ujmul i autor­ství hud­by a pro­jekt se úspěš­ně reprí­zo­val něko­lik let. Na pod­zim roku 2021 svou fas­ci­na­ci běžec­kým pásem pro­mí­tl do kine­tic­ké insta­la­ce Turnover/ Tra­in Tra­in pro Musée d’art de Joli­et­te v Qué­becu. Do pro­stře­dí gale­rie teh­dy umís­til pás s navě­še­ný­mi oděvy, kte­ré v pro­měn­li­vém tem­pu cir­ku­lo­va­ly, obraz­ně tan­či­ly v kru­hu či se pro­tá­če­ly v ruti­ně, neko­neč­né mecha­nic­ké čin­nos­ti. Téma puze­ní k neu­stá­lé­mu pohy­bu, a sou­čas­ně tou­hy po vybo­če­ní z ryt­mu, se obje­vi­lo i ve tře­tí vari­a­ci s běžec­kým pásem – v insce­na­ci On/Off, „vsa­ze­né“ na reper­toár sou­bo­ru v roce 2022. 

Čtve­ři­ce taneč­ní­ků (Char­les Bré­card, Sil­via San­chez, Felix Cos­set­te, Nolwenn Duhaut) na pás nej­pr­ve nastu­po­va­li, schá­ze­li z něj a také pro­chá­ze­li kolem něj, zpr­vu civil­ně a postup­ně s ros­tou­cí vizu­a­li­za­cí ryt­mu pro­mě­ňo­vá­ním těles­né arti­ku­la­ce. Tu trh­li rukou, rame­nem, zdů­raz­ni­li nášlap nebo úkrok, násle­do­val fre­e­ze (zmra­ze­ní) či skok, až se prv­ky zará­mo­va­ly do sty­lů street dan­ce, jako bre­ak, pop­ping, hip hop, hou­se a dal­ších sek­ven­cí, kte­ré evo­ko­va­ly Vogue i Krump, aby v cel­ko­vé kom­po­zi­ci roze­hrá­ly pes­t­rost a mezi taneč­ní­ky i jis­tou „cha­rak­te­ro­vou“ odliš­nost. Ta se indi­vi­du­ál­ně zra­či­la jak v samot­né chůzi a jejích sty­li­za­cích, v roz­ví­je­ní základ­ních gest, jakým napří­klad je podat ruku, napřáh­nout se, držet se, ale také ve spo­leč­ných pasá­žích, v nichž kaž­dý uplat­ňo­val svá taneč­ní a pohy­bo­vá „the best off“, ať posa­ze­ná ve fyzic­ké fle­xi­bi­li­tě, doko­na­le ovlá­da­né izo­la­ci či pře­kva­pi­vé koor­di­na­ci, nebo vyna­lo­že­né ener­gii. Vzá­jem­né růz­no­ro­do­sti napo­má­ha­ly kos­týmy poplat­né jak sty­lům tan­ce, tak natu­re­lu vystu­pu­jí­cí­ho čili od vel­mi vol­né­ho oble­če­ní po stre­čo­vé mate­ri­á­ly upnu­té na tělo.

Před­sta­ve­ní se odví­je­lo po kapi­to­lách, jejichž kon­ce se pro­myš­le­ně pře­krý­va­ly či se pro­lí­na­ly, aby kro­mě jedi­né­ho spe­ci­fic­ké­ho momen­tu meta­fo­ric­ky „nespa­dl řemen“. Obraz páru, kdy jeden z dvo­ji­ce vidi­tel­ně tou­ží jít svou ces­tou, při­po­mí­nal zvo­le­nou pohy­bo­vou komu­ni­ka­cí comics. Jiná část necha­la roze­hrát nad­vlá­du gra­mo­fo­no­vé des­ky v sepě­tí s pásem nad taneč­ni­cí, kte­rá pruž­ně rea­go­va­la na jeho posun vpřed, vzad, ale i trha­né či vali­vé nebo zrych­le­né tem­po dle pře­hrá­vá­ní sklad­by. Mara­ton pohy­bu na ujíž­dě­jí­cím či pře­rý­va­ně se odví­je­jí­cím pásu zají­ma­vě roz­ru­šil raper­ský vstup, jako by se cha­os vel­ko­měs­ta na chví­li poza­sta­vil a vtěs­nal do pro­je­vu ve sty­lu rapu až slam poet­ry. Kon­takt s pub­li­kem či chvil­ko­vé vystou­pe­ní z běhu před­sta­ve­ní nasta­lo také při fin­go­va­né poru­še běží­cí­ho pásu, kdy veš­ke­rá akce náh­le zci­vil­ně­la, dokon­ce nabra­la až odleh­če­ný komic­ký ráz. A díky „opra­vě“ došlo na zmi­ňo­va­né roze­brá­ní kon­struk­ce a z hle­dis­ka pro­ta­go­nis­tů ke zno­vu nabrá­ní dechu do plic k dlou­hé­mu vytr­va­lé­mu běhu a tan­ci ze všech sil. Eufo­ric­ká gra­da­ce str­há­va­la, sálem prou­di­la neza­po­me­nu­tel­ná směs nad­še­ní a fas­ci­na­ce. Kdy­by jen nazna­či­li, prav­dě­po­dob­ně by se sál nechal oka­mži­tě vybur­co­vat ke spon­tán­ním pohy­bo­vým kre­a­cím. Po celou dobu v to láka­ly i bea­ty, skla­da­te­lo­vy hříč­ky s melo­di­e­mi a zvuky. 

On/ Off, sou­čas­né taneč­ní diva­dlo roze­hrá­va­lo aso­ci­a­ce a doká­za­lo vybur­co­vat těles­nou ode­zvu. Vidět před­sta­ve­ní v pub­li­ku spo­lu se star­ší­mi žáky a stře­do­ško­lá­ky o to více umoc­ni­lo suges­tiv­ní záži­tek. Čitel­nos­ti abs­trakt­ní­ho taneč­ní­ho výra­zi­va napo­má­ha­lo nasta­ve­ní inter­pre­tů, kte­ří byli přes­ní a jis­tí, spo­lu i sami za sebe a doká­za­li navo­dit pocit „déja vu“, tedy před­stav, kte­ré jako bych už někdy někde vidě­la, ale najed­nou vystou­pi­ly z mlhy, aby se v ní zas po chví­li na čas schovaly. 

Psá­no z před­sta­ve­ní ze dne 25. lis­to­pa­du 2024 v l‘Agora de la dan­ce Montréal. 

Výjezd do Kana­dy byl rea­li­zo­ván za finanč­ní spo­lu­účas­ti Hudeb­ní a taneč­ní fakul­ty Aka­de­mie múzic­kých umě­ní v Pra­ze za úče­lem peda­go­gic­ké­ho hos­to­vá­ní na Con­cor­dia Uni­ver­si­ty v Montréalu.

On/ Off

Cho­re­o­gra­fie: Jacques Poulin-Denis

Obsa­ze­ní (účin­ku­je vždy 4 – 5 taneč­ní­ků): Char­les Bré­card, Marie-Rei­ne Kaba­sha, Jean-Beno­it Labrecque, Gab­riel-Anto­i­ne Roy, Sil­via San­chez (původ­ní obsa­ze­ní) / Felix Cos­set­te, Nolwenn Duhaut, Ernesto Que­sa­da Perez, Gab­riel-Anto­i­ne Roy, Sil­via San­chez (dru­hé obsazení)

Dra­ma­tur­gie: Sarah Berthiaume

Pro­duk­ce: Grand Poney 

Hud­ba: KLIMAXXX

Kos­týmy a scé­na: Mari­lè­ne Bastien

Svě­tel­ná koncepce:Claire Seyller

Asi­s­tent­ka režie: Sophie Breton

Tech­nic­ká režie: Jean-Marie Gar­di­en a Juli­en Boisvert

Vedou­cí pro­duk­ce: Gene­viè­ve Voyzelle

Medi­a­ce: Simon-Xavier Lefèbvre

Spo­lu­prá­ce: Aud­rey Ber­ge­ron, Jos­sua Col­lin, Mai­ka Gias­son, Clau­di­ne Hébert, Fra­nço­is Richard, Émi­lie Wilson